K napsání tohohle článku mě přiměl jeden silný moment v historickém seriálu, kde malá holčička zemřela ve věku devíti let na tuberkulózu, nemoc, která tehdy brala životy úplně bez ohledu na věk nebo sociální postavení.
Tuberkulóza před 100 lety: když „bílá smrt“ obcházela města i vesnice
Na začátku 20. století byla tuberkulóza postrachem celé Evropy a Československo nebylo výjimkou. V roce 1930 se TBC řadila mezi nejčastější příčiny úmrtí.
Na nemoc tehdy neexistoval žádný účinný lék, antibiotika ještě nebyla objevena. V praxi to znamenalo, že když člověk onemocněl aktivní plicní tuberkulózou, měl velkou šanci, že zemře. A často to byli právě mladí lidé, kteří byli nejvíc zasaženi – studenti, dělníci, maminky.
V dobových statistikách se uvádí, že ročně v Československu umíralo na TBC až 15 000 až 20 000 lidí.
Sanatoria: poslední naděje
Základní metodou léčby bylo tehdy přemístění nemocného do sanatoria, ideálně co nejvýš v horách. Věřilo se, že čerstvý vzduch, klid a slunce posílí organismus natolik, že si s infekcí poradí sám.
Pacienti trávili většinu dne ležením venku to dokonce i v mrazech. Sanatoria byla vlastně takové léčebné kolonie, kde panoval přísný režim. Ti, kdo měli štěstí, se po roce nebo dvou vraceli domů. Ti méně šťastní odtud už nikdy neodešli.
Mezi nejznámější místa patřily:
- Tatranská Polianka ve Vysokých Tatrách
- Jevíčko na Moravě
- Křemže v jižních Čechách
- a také léčebna ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně
Experimenty a chirurgické metody
Lékaři byli tehdy v těžké pozici. Měli málo nástrojů a nemocní často končili v zoufalých stavech. Zkoušely se tzv. kolapsoterapie, při kterých se uměle vyfukovala část plic, aby se bakterie „udusily“ nedostatkem kyslíku. Dělalo se to injekčně plynem, nebo ještě drasticky odstraněním žeber, aby se plíce nemohly rozepínat.
Pacienti, kteří podstoupili takové zákroky, museli dlouhé měsíce ležet. Důsledky byly těžké, často trvalé poškození hrudníku, dýchací obtíže, ale někdy to opravdu zachránilo život.
Sociální stigma
TBC byla nemocí, která lidi vyčleňovala. Nakažení byli často izolovaní, přišli o práci, vztahy i kontakt s rodinou. V tehdejší společnosti to byla ostuda i strach, sousedé se báli, že se nakazí, a nemocní byli vnímaní jako „nosiči smrti“.
Tuberkulóza před 50 lety: když antibiotika změnila pravidla hry
O půl století později, v 70. letech, byla tuberkulóza už úplně jiná nemoc. Ne že by zmizela, ale díky objevu antibiotik se z ní stalo infekční onemocnění, které šlo léčit – a to poměrně úspěšně.
První skutečně účinný lék, streptomycin, byl objeven v roce 1943, ale skutečný zlom nastal až v 50. letech, kdy přišly kombinace isoniazidu, rifampicinu a dalších antibiotik.
Jak probíhala léčba tuberkulózy
V 70. letech už existovala přesně daná protokolární léčba – pacienti dostávali kombinaci několika antibiotik po dobu 6 až 9 měsíců.
Základní kombinace byla:
- INH (isoniazid)
- RIF (rifampicin)
- PZA (pyrazinamid)
- SM (streptomycin) nebo EMB (ethambutol)
Léčba probíhala v TBC odděleních nemocnic, kde pacienti zůstávali prvních pár týdnů. Pak už docházeli ambulantně, ale důsledně sledováni lékaři. Vynechání dávky se neodpouštělo, důsledky by byly vážné.
Očkování jako základ prevence
V roce 1953 se v Československu zavedlo povinné očkování BCG vakcínou, které bylo účinné zejména u dětí proti těžkým formám, jako je mozková TBC (meningitida).
Díky tomu se počet nových případů snížil ze stovek tisíc ročně na pouhé stovky.
V 70. letech už nebyla TBC hlavní zdravotní hrozbou, ale pořád byla přítomná a brána vážně hlavně u lidí se slabší imunitou nebo v kontaktu s nakaženými.
Tuberkulóza dnes: léčba trvá, ale většina lidí se uzdraví
Dnes už tuberkulóza nepatří mezi běžné infekce, ale úplně nezmizela.
Každoročně se v Česku objeví kolem 350–450 nových případů, hlavně mezi rizikovými skupinami:
- lidé bez domova,
- osoby s HIV,
- cizinci ze zemí s vysokým výskytem TBC,
- nebo pacienti s oslabenou imunitou.
Moderní léčba: přesně, přísně, dlouho
Základ léčby je stejný jako před 50 lety – kombinace 4 antibiotik: isoniazid, rifampicin, pyrazinamid a ethambutol.
Léčba má dvě fáze:
- intenzivní fáze (2 měsíce)
- udržovací fáze (4 měsíce)
Pacienti berou léky často pod dohledem zdravotníka – tzv. DOTS program, aby se předešlo vynechání a vzniku rezistence.
Pokud pacient léčbu dodrží, je šance na úplné vyléčení přes 90 %.
Všechny léky jsou hrazeny ze zdravotního pojištění a pacienti mají přístup ke specializované péči ve všech krajských plicních centrech.
Co když léky nezabírají?
Objevují se i případy tzv. multirezistentní tuberkulózy (MDR-TB) nebo dokonce extrémně rezistentní formy (XDR-TB). Tyto formy jsou mnohem těžší na léčbu a vyžadují speciální antibiotika jako:
- Bedaquilin
- Linezolid
- Delamanid
Léčba může trvat i 18 až 24 měsíců, s výrazně vyššími riziky vedlejších účinků. I tak ale existuje šance na uzdravení.
Dnešní prevence
Plošné očkování BCG bylo v Česku zrušeno v roce 2010, dnes se očkují jen rizikové děti (např. pokud rodiče pochází ze zemí s vysokým výskytem TBC).
Přesto má prevence klíčovou roli:
- včasné rozpoznání příznaků (dlouhodobý kašel, únava, horečky, noční pocení)
- screening u rizikových skupin
- a dostatečná výživa a imunita, která pomáhá tělu infekci zvládnout
Shrnutí: TBC se dá porazit, když víme jak
Když se podíváme na rozdíl mezi rokem 1930 a dneškem, je to skoro jako jiný svět.
Z nemoci, která zabíjela děti i dospělé, vznikla infekce, která se dá při včasném zachycení úplně vyléčit.
Ale nic z toho se nestalo samo, byl za tím vědecký pokrok, dostupná péče, očkování i prevence. A právě proto je dobré si to připomínat. Nejen kvůli minulosti, ale i proto, abychom nikdy nepodcenili to, co máme dnes.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
