Pamatuju si ten moment přesně. Byla to sobota dopoledne, venku prší, děti už od rána poskakují kolem gauče a každé dvě minuty slyším tu samou otázku: „Tati, můžeme si chytat Pokémony?“ Ještě než dopiju své oblíbené kafe, už se mi v mobilu spouští Pokémon GO a Tobík mi ukazuje, kde se zrovna objevil Magikarp. Tak jsme šli. V bundách, s kapucama, promočení až na ponožky. Ale šťastní. A tehdy mě to chytlo taky 🙂
Pokémoni jako nový rodinný sport
Nikdy bych neřekl, že mě Pokémon GO také vtáhne. Jasně, děti to hrály už dřív, ale bral jsem to jako další z mobilních her, které přejdou tak rychle, jak přišly. Jenže tahle neodešla. Naopak – stala se součástí našich víkendů, procházek, dovolených i obyčejných odpolední na hřišti.
Tobík má v sobě extrémní soutěživost. Když chytil svého prvního Pikachu, běhal po domě jako by vyhrál zlatou medaili. A jakmile zjistil, že některé Pokémony nemůžeme chytit v Česku, začal se ptát: „A proč nemůžeme jet do Austrálie?“ No… protože na výlet do Sydney kvůli Kangaskhanovi fakt aktuální rozpočet nemáme, navíc si strašně malý. Ale máme VPN.
Co je VPN a proč ji máme „nejen na Pokémony“
Samozřejmě VPN používám denně v práci, v soukromí i když cestujeme. Teď mi Tobík říká, že je to „magický teleport“, kterým se můžeme připojit do jiné země. A ač mu teprve budou 4 má samozřjemě pravdu. VPN totiž zařídí, že váš internet vypadá, jako byste se připojili z jiného místa na světě.
Například z Kanady, pokud chcete Taurose. Nebo z Japonska kvůli Farfetch’dovi. Nebo z Indie, pokud toužíte po Torkoalovi. Možností je spousta – a VPN nám je všechny krásně otevřela.
Samozřejmě, nepoužíváme ji na podvádění. Nejsme typy, co by si hráli s fake GPS a teleportovali se každých pět minut. Ale když jedeme na výlet a zkusíme se „připojit“ přes VPN na jiný region, občas to přinese krásné překvapení. A taky hlavně tu dětskou radost. A o tu jde především.
První pokus o chytání Pokémonů v cizině? Totální fiasko!
Než jsem přišel na to, jak to celé správně nastavit, prošli jsme si fází, kterou bych nazval „tati, proč to nejdeee?“ Samozřejmě v telefonu mám asi 7 různých VPN, ale zapomněl jsem si vypnout přesnou polohu na iPhonu :(. Takže ať jsem se připojil kamkoliv, hra pořád věděla, že jsme na zahradě u kamaráda. Tohle jsem ladil asi půl odpoledne než mi to trklo. Ale Tobík měl trpělivost a já jsem se díky němu naučil zase nějaký ten trik navíc.
Dneska už máme celkem jasnou rutinu. VPN zapnout, přesnou polohu vypnout, hru restartovat. A pokud jsme třeba na dovolené v Tatrách nebo někde na výletě, připojíme se přes VPN do jiné oblasti a sledujeme, co se objeví na mapě.
Jak VPNka učí naše kluky zeměpis
Jedna z věcí, kterou na tomhle všem miluju, je, jak se z hry stala vzdělávací pomůcka. Když jsme hledali Corsolu, zjistili jsme, že se vyskytuje hlavně kolem rovníku. Tobík hned chtěl vědět, kde je rovník. Ukázali jsme mu globus, pustili dokument o tropických rybách – a on sám si pak nakreslil mapu oblastí, kde Corsola může být. Na svůj věk je fakt moc šikovný.
To samé s Relicanthem, který je jen na Novém Zélandu. Od té chvíle chce Tobík jet do Aucklandu. Ne kvůli přírodě :), ale kvůli Pokémonovi.
VPN jako digitální klíč k celému světu Pokémon GO
VPN nám neotevřela jen herní mapu – otevřela i tu reálnou. Děti se ptají na země, města, podnebí. Zjistily, že některé Pokémony si nemůžou vyměnit, protože jsou „regionálně uzamčeni“. A tím pádem se ptají: jak se dostat do jiné země? Jak to udělat bezpečně? Co je to firewall? Co to znamená „šifrované připojení“? Evidnentě jdou v mých stopách :).
A já, místo abych jim to složitě vysvětloval, říkám: „Jako když si vyměníme kartičku přes plot. Jen ten plot je digitální.“ A oni to chápou.
Nejlepší moment? Pokémoni u rybníka Amerika
Jedno odpoledne jsme šli k místnímu rybníku Amerika (tak se skutečně jmenuje). Tobík měl můj mobil v ruce, VPN připojenou přes server v Texasu. Najednou zakřičel: „Tati, tady je Tauros! Opravdovej americkej bejk!“ A jak tam tak stál, promočený až po kolena, oči rozšířené nadšením… věděl jsem, že tohle si zapamatuju na celý život.
Nešlo o digitální postavu na obrazovce. Šlo o tu emoci. O ten moment, kdy se virtuální svět propojil s tím naším. A VPN? Ta byla jen náš tichý pomocník v pozadí.
Bezpečnost na internetu je u nás na prvním místě!
Jedna věc, kterou řešíme možná až hrotím já občas, je bezpečnost. VPN u nás doma používáme na všech zařízeních, dokonce i chytrá lednice nebo myčka je připojena 🙂 Nejde jen o Pokémony. Jde o to, že všechna zařízení, která jsou připojena k internetu jsou v dnešní době vystavena riziku, pokud nejsou chráněná VPNkou.
Pokud nevíte vlastně co ta VPNka je, tak se pokusím to jednoduše vysvětlit: VPN šifruje internetové připojení, skrývá IP adresu a dává jistotu, že vás nikdo nesleduje, co a kde a kdy na internetu děláte.
Tobík tomu říká „neviditelný plášť“, jako má Harry Potter, kterého zbožnuje naše mamina :). A má pravdu. Není to žádný zázrak, ale když ho správně použijete, ochrání vás víc než tři hesla dohromady.
Co doporučuju všem rodičům?
Začít pomalu. Nepouštět se hned do spoofingu nebo obcházení pravidel. Dětem nejde o to podvádět. Jim jde o zážitek, o příběh, o dobrodružství. A pokud jim VPN ten zážitek umožní bezpečněji nebo jim otevře nový úhel pohledu na svět, tak proč ne?
My používáme hlavně NordVPN nebo SurfShark – protože obě mají jednoduchou aplikaci, běží rychle i na slabším signálu LTE nebo wifi a hlavně – mají servery po celém světě. To znamená, že když chceme do Japonska nebo Kanady, stačí jedno kliknutí, 2 – 3 sekundy a jsme tam.
Dokonce i Tobík už ví, jak to nastavit. O Matym raději ani nepíšu, ten už si jede vyšší level dovedností s počítačem. Bez nadsázky – VPN Matyho třeba naučila víc o internetu než cokoliv co asi probírají ve škole.
A co bude dál s lovením Pokémonů?
Momentálně jsme na misi – chceme chytit všechny zahraniční Pokémony, které jsou alespoň trochu dostupné. Každý víkend plánujeme „jeden digitální výlet“. Někdy jedeme do lesa, jindy sedíme doma a chytáme z gauče v obýváku. Ale pokaždé je to dobrodružství.
A i když vím, že za pár let už Tobík třeba nebude chtít chytat Pokémony a místo toho si bude psát s kamarády na Discordu, jedno mi nevezme – tuhle společnou hru. To, že jsme byli tým. A že VPN byla součástí naší cesty.
Shrnutí pro rodiče
- VPN je bezpečný pomocník při hraní Pokémon GO, pokud ji používáte zodpovědně.
- Děti se díky tomu učí o světě, geografii a bezpečnosti na internetu.
- Hraní se stává společným zážitkem, ne jen koukáním do obrazovky.
- Nepotřebujete být IT expert – stačí zájem a chuť zkoumat.
A když se vám poštěstí a vaše dítě chytí toho svého vysněného Dragonaitea na VPN serveru z Kanady, uvidíte ten úsměv. A pochopíte, že to všechno mělo smysl :).
PS: Samozřejmě VPN má desítky dalších výhod – od levnějších letenek, bezpečnosti na internetu, levnějších hotelů, Netflixu, Spotify, Disney+ a dalších a dalších věcí … O tom si můžete přečíst zde…
Mějte se fajn a přejeme s klukama super čas u lovení nových Pokémonů.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
