Pojďme se společně podívat na velice zajímavé téma, které je stejně tak fascinující jako děsivé. Naše planeta se nám zdá pevná a stabilní, ale pod povrchem je to neustále bublající kotel plný energie. Občas se tato energie uvolní s takovou silou, že to navždy změní krajinu i lidské osudy. Ráda bych vám ukázala příběhy deseti největších zemětřesení, jaká jsme kdy zaznamenali, a pokusila se zjistit, co se při nich vlastně stalo.
Malé vysvětlení na začátek: Síla versus intenzita (dopad) zeměstřesení
Než se pustíme do samotných příběhů, ujasněme si dva pojmy, které se často pletou. Když slyšíte o síle zemětřesení, mluví se o magnitudu. To je číslo, které popisuje celkovou energii uvolněnou v epicentru. Používá se pro to takzvaná momentová škála, která je přesnější než starší Richterova stupnice. Je logaritmická, což znamená, že zemětřesení o síle 9,0 je mnohonásobně silnější než to o síle 8,0.
Na druhé straně je intenzita. Ta popisuje, jak moc se země třásla na konkrétním místě a jaké škody napáchala. Proto může mít menší zemětřesení v hustě zalidněné oblasti s nekvalitními budovami mnohem tragičtější následky než mnohem silnější otřes někde v divočině.
Většina těchto gigantických událostí se odehrává v takzvaném Tichomořském ohnivém kruhu, což je zóna, kde se setkávají tektonické desky a dochází zde k 90% všech zemětřesení na světě. A teď už k samotným titánům.
Deset největších zaznamenaných zemětřesení
| Pořadí | Magnitudo (M) | Místo a čas |
| 1 | 9.5 | Bio-Bio, Chile (22. května 1960) |
| 2 | 9.2 | Aljaška, USA (28. března 1964) |
| 3 | 9.1 | U pobřeží Sumatry (26. prosince 2004) |
| 4 | 9.1 | U pobřeží Honšú, Japonsko (11. března 2011) |
| 5 | 9.0 | U pobřeží Kamčatky, Rusko (4. listopadu 1952) |
| 6 | 8.8 | U pobřeží Bio-Bio, Chile (27. února 2010) |
| 7 | 8.8 | U pobřeží Ekvádoru (31. ledna 1906) |
| 8 | 8.7 | Krysí ostrovy, Aljaška, USA (4. února 1965) |
| 9 | 8.6 | Hranice Tibetu a Indie (15. srpna 1950) |
| 10 | 8.6 | U pobřeží Sumatry (11. dubna 2012) |
1. Absolutní rekordman: Zemětřesení ve Valdivii, Chile (1960), síla 9.5 M
Představte si, že se země pod vašima nohama třese celých deset minut. Nejde o lehké chvění, ale o brutální otřesy, které bourají domy a mění krajinu. Přesně to se stalo 22. května 1960 v Chile. Bylo to nejsilnější zemětřesení, jaké jsme kdy instrumentálně zaznamenali.
Co se stalo ve Valdivii Chile?
Pod pobřežím Chile se oceánská deska Nazca podsouvá pod Jihoamerickou desku. Po staletí se zde hromadilo obrovské napětí, které se v ten den uvolnilo. Zlom se protrhl na neuvěřitelné délce téměř 1000 km a desky se proti sobě posunuly o více než 30 metrů. Uvolněná energie odpovídala síle 20 000 hirošimských atomových bomb.
Následky zemětřesení v Chile
Otřesy zanechaly dva miliony lidí bez domova a vyžádaly si přes 1600 životů. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Posun mořského dna vyvolal monstrózní vlnu tsunami. U chilského pobřeží dosahovaly vlny výšky až 25 metrů. Tsunami se však nezastavila a rychlostí proudového letadla se hnala přes celý Tichý oceán. O 15 hodin později udeřila na Havaji, kde zabila 61 lidí. Další oběti a škody hlásilo Japonsko, Filipíny a dokonce i Nový Zéland.
Co nás to naučilo?
Tato katastrofa ukázala, že tsunami je globální hrozbou. Právě díky ní byl v roce 1965 vytvořen Pacifický varovný systém, který dnes zachraňuje životy po celém světě. Zajímavostí je, že dva dny po otřesech vybuchla sopka Cordón Caulle, která byla 40 let nečinná.
2. Přetvořená krajina: Velké zemětřesení na Aljašce (1964) – 9.2 M
Na Velký pátek roku 1964 zasáhlo Aljašku nejsilnější zemětřesení v historii USA. Trvalo téměř pět minut a jeho síla doslova přetvořila krajinu.
Jak se to stalo na Aljašce?
Opět šlo o střet tektonických desek, tentokrát Pacifické a Severoamerické. Některé části pobřeží se zvedly až o 9 metrů, zatímco jiné, jako městečko Portage, klesly o 2,4 metru a byly trvale zaplaveny mořem.
Následky tohoto zemětřesení
Vzhledem k řídkému osídlení Aljašky si samotné otřesy vyžádaly relativně málo obětí. Skutečným zabijákem se staly lokální vlny tsunami, které vznikly nejen posunem dna, ale i masivními podmořskými sesuvy. V zálivu Valdez dosáhla vlna neuvěřitelné výšky 67 metrů. Celkem zemřelo 139 lidí, z toho 124 právě kvůli tsunami.
Ponaučení
Toto zemětřesení se stalo klíčovým důkazem pro tehdy ještě mladou a kontroverzní teorii deskové tektoniky. Geolog George Plafker zdokumentoval, jak se pobřeží zvedlo a vnitrozemí pokleslo, což přesně odpovídalo modelu subdukční zóny. Byl to „kouřící důkaz“, který pomohl přesvědčit poslední skeptiky a navždy změnil naše chápání geologie.
3. Tichý zabiják: Zemětřesení v Indickém oceánu (2004) – 9.1 M
Druhý svátek vánoční roku 2004 se pro miliony lidí změnil v noční můru. Zemětřesení u pobřeží Sumatry se stalo jednou z nejsmrtelnějších přírodních katastrof v historii.
Jak se to stalo v Thajsku?
Indická deska se zasunula pod Barmskou mikrodesku a zlom praskl v rekordní délce přes 1300 km. Otřesy trvaly neuvěřitelných 10 minut a mořské dno se zvedlo o několik metrů, což vytlačilo obrovské množství vody.
Následky zemětřesení v Thajsku
Vzniklá tsunami se prohnala celým Indickým oceánem, regionem, který na rozdíl od Pacifiku neměl žádný varovný systém. Vlny vysoké přes 30 metrů smetly pobřeží Indonésie, Thajska, Srí Lanky a Indie. Zemřelo přes 227 000 lidí ve 14 zemích. Vlny dorazily až k pobřeží Afriky, sedm hodin po zemětřesení.
Co si z toho bereme?
Tato událost měla doslova planetární dopad. Otřesy rozvibrovaly celou planetu, spustily menší zemětřesení až na Aljašce a dokonce mírně změnily rotaci Země, čímž zkrátily den o pár mikrosekund. Byla to drsná lekce, která vedla k okamžitému vybudování varovného systému i pro Indický oceán.
4. Nejdražší katastrofa: Zemětřesení v Tóhoku, Japonsko (2011) – 9.1 M
Japonsko je na zemětřesení zvyklé a patří k nejlépe připraveným zemím světa. Událost z 11. března 2011 však překonala všechny nejhorší scénáře.
Jak vzniklo zemětřesení v Japonsku?
Pacifická deska se zasunula pod Japonsko a zlom se posunul až o 50 metrů. Byl to nejsilnější otřes v historii Japonska.
Následky této katastrofy?
Následná tsunami byla naprosto bezprecedentní. Vlny dosáhly výšky téměř 40 metrů a přelily se přes ochranné zdi, které měly pobřeží chránit. Zaplavily přes 500 kilometrů čtverečních a pronikly až 10 km do vnitrozemí. Zemřelo přes 18 000 lidí. Tsunami také vyřadila chladicí systémy v jaderné elektrárně Fukušima Daiichi, což vedlo k nejhorší jaderné havárii od Černobylu. Ekonomické škody přesáhly 360 miliard dolarů, což z této události činí nejdražší přírodní katastrofu v historii.
Tóhoku bylo selháním představivosti. Ukázalo se, že i ta nejlepší příprava může být nedostatečná tváří v tvář extrémům přírody. Donutilo to celý svět přehodnotit rizika, zejména v souvislosti s kritickou infrastrukturou, jako jsou jaderné elektrárny.
5. První devítka: Zemětřesení na Kamčatce, Rusko (1952) – 9.0 M
Tato událost z 4. listopadu 1952 byla prvním zemětřesením, u kterého jsme instrumentálně potvrdili sílu 9.0 M
Jak se to stalo na Kamčatce?
Klasický scénář subdukce Pacifické desky pod Ochotskou desku v oblasti Kurilsko-kamčatského příkopu.
Následky zemětřesení na Kamčatce
V řídce osídlené oblasti Kamčatky vlny tsunami dosáhly výšky až 18 metrů a zcela zničily město Severo-Kurilsk. Tsunami se přehnala přes Pacifik a způsobila značné škody na Havaji, kde vlny poničily lodě a přístavy. Naštěstí se to obešlo bez obětí na životech.
Spolu s událostmi v Chile a na Aljašce tvořilo toto zemětřesení základní trojici, která nám pomohla pochopit, jak fungují obří zemětřesení v subdukčních zónách a jakou hrozbu představují jejich tsunami na tisíce kilometrů daleko.
6. Očekávaný úder: Zemětřesení v Maule, Chile (2010) – 8.8 M
Chile se 27. února 2010 znovu otřáslo. Tentokrát v oblasti, kterou vědci označili jako „seizmickou mezeru“ – místo, kde se dlouho hromadilo napětí a velké zemětřesení se očekávalo.
Jak se to v Maule, Chile stalo?
Opět střet desek Nazca a Jihoamerické, severně od zóny zlomu z roku 1960.
Následky zemětřesení
Zemřelo 523 lidí, z toho 156 kvůli tsunami, jejíž vlny dosáhly výšky až 29 metrů.
Tato událost je skvělým příkladem toho, jak moc záleží na připravenosti. Ačkoliv šlo o obrovské zemětřesení, počet obětí byl ve stovkách, ne v tisících. Důvod? Chile se ze své bolestné historie poučilo a zavedlo jedny z nejpřísnějších stavebních předpisů na světě. V ostrém kontrastu je zemětřesení na Haiti ze stejného roku: mělo sílu „jen“ 7.0 M, ale zemřelo při něm přes 220 000 lidí.
To dokazuje, že největším zabijákem není síla otřesů, ale padající budovy.
7. Titán z počátku století: Zemětřesení u Ekvádoru a Kolumbie (1906) – 8.8 M
Dne 31. ledna 1906 se zlom o délce 500 – 600 km protrhl najednou.
Jak se to stalo v Ekvádoru
Další masivní zemětřesení na rozhraní desek Nazca a Jihoamerické.
Následky tohoto zemětřesení
Tsunami zdevastovala pobřeží Kolumbie a Ekvádoru, kde si vyžádala až 1500 obětí. Vlny byly zaznamenány až v San Franciscu a Japonsku.
Tato událost nám ukázala, že zlomy se mohou chovat různě. Zatímco v roce 1906 praskl celý segment najednou, v pozdějších letech se stejná oblast „uvolňovala“ v sérii menších, i když stále silných zemětřesení (v letech 1942, 1958 a 1979). To nám dává cenné poznatky o cyklech a chování subdukčních zón.
8. Gigant v divočině: Zemětřesení na Krysích ostrovech, Aljaška (1965) – 8.7 M
Co se stane, když jedno z největších zemětřesení v historii udeří uprostřed ničeho? Téměř nic.
Jak se to stalo? Obrovský zlom o délce 600 km na západním konci Aleutského oblouku.
Následky zemětřesení na Krysích ostrovech
Vznikla sice více než desetimetrová vlna tsunami, ale zasáhla jen řídce osídlený ostrov Shemya. Škody byly minimální a nikdo nezemřel.
Toto je dokonalý příklad toho, že nebezpečí se nerovná riziku. Obrovské geologické nebezpečí v místě bez lidí a infrastruktury představuje jen velmi malé riziko. Je to přesný opak smrtících, ale slabších zemětřesení v hustě obydlených městech.
9. Anomálie v Himálaji: Zemětřesení v Assamu a Tibetu (1950) – 8.6 M
Toto zemětřesení je na seznamu unikátní. Nebylo to typické podmořské zemětřesení, ale největší zaznamenaný kontinentální otřes.
Vzniklo v důsledku srážky Indické a Eurasijské desky, která vytvořila Himálaj. Mechanismus byl velmi komplexní a nešlo o jednoduchý posun.
Následky
V hornatém terénu otřesy spustily obrovské sesuvy půdy. Ty přehradily řeky. O osm dní později se jedna taková přírodní hráz protrhla a sedmimetrová vlna smetla vesnice po proudu a zabila dalších více než 500 lidí. Celkem zemřelo kolem 5000 lidí.
Ukázalo se, že na pevnině není největším sekundárním nebezpečím tsunami, ale kaskáda: zemětřesení → sesuv půdy → povodeň. To je kritická lekce pro rozvoj infrastruktury, jako jsou přehrady, v seismicky aktivních horských oblastech.
10. Zrození nové hranice: Zemětřesení u Sumatry (2012) – 8.6 M
I poslední zemětřesení na našem seznamu je naprosto výjimečné. Všechna ostatní (kromě Tibetu) byla způsobena podsouváním jedné desky pod druhou. Toto bylo jiné.
Co a jak se stalo u Sumatry v roce 2012?
Bylo to největší zaznamenané zemětřesení s horizontálním posunem a největší vnitrodeskové zemětřesení (tedy ne na hranici, ale uprostřed desky). Vědci byli v přímém přenosu svědky toho, jak se Indo-australská deska v důsledku obrovského napětí láme a rozpadá na dvě menší. Zlom byl neuvěřitelně složitý, jako by se trhlina šířila bludištěm kolmých prasklin.
Navzdory obrovské síle vznikla jen malá tsunami. Důvodem je, že horizontální pohyb dna nevytlačí tolik vody jako vertikální. Zemřelo jen několik lidí, většinou na infarkt.
Co nás to naučilo? Tento otřes byl tak silný, že na téměř týden pětinásobně zvýšil četnost zemětřesení po celém světě. Ukázal nám v bezprecedentním měřítku, jak jsou seismické jevy na planetě propojené.
Závěrem: Co dělá zemětřesení opravdu smrtícím?
Když se podíváte na seznam největších a nejsmrtelnějších zemětřesení, zjistíte, že se téměř nepřekrývají. Proč? Protože o počtu obětí nerozhoduje jen síla, ale především lidské faktory.
Největší versus nejsmrtelnější zemětřesení
| Událost | Magnitudo (Mw) | Počet obětí |
| Největší zemětřesení | ||
| Valdivia, Chile (1960) | 9.5 | cca 1 655 |
| Velká Aljaška, USA (1964) | 9.2 | 139 |
| Maule, Chile (2010) | 8.8 | 523 |
| Nejsmrtelnější zemětřesení | ||
| Tchang-šan, Čína (1976) | 7.6 | cca 255 000+ |
| Hai-jüan, Čína (1920) | 7.8 | cca 273 000 |
| Haiti (2010) | 7.0 | cca 222 000+ |
Tato tabulka mluví za vše. Nejsmrtelnějšími faktory jsou nekvalitní stavby, hustota osídlení, nepřipravenost na sekundární hrozby jako tsunami a chudoba.
Příběhy těchto deseti gigantů nám připomínají, na jak dynamické a mocné planetě žijeme. Nemůžeme je zastavit, ale můžeme se z nich učit.
Díky vědě, technice a mezinárodní spolupráci dnes dokážeme následky takových katastrof zmírnit a zachránit tisíce životů. A to je, myslím, velmi nadějné poselství.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
