Vždycky jsem si myslel, že děti jsou zrcadlem rodičů. Jenže realita? Jsou spíš zvětšovací zrcadlo. Co doma (ne)říkáte, to oni povýší na úplně jiný level. Když jsem začal uvažovat, že by bylo fajn kluky trošku „přiučit“ o penězích, měl jsem na mysli spíš to, že je vezmu do obchodu, dáme nějaký to kapesný, postavíme si kasičku a budeme šetřit na LEGO nebo na zmrzlinu. Realita? Připravte se na pořádnou jízdu.
Lamborghini Urus do školky. Standard Tobíka (mladší)
Začnu u menšího, Tobíka. Ten má čtyři a svět kolem něj je jednoduchý: buď máš Lamborghini, nebo nejsi. Všechno ostatní jsou kompromisy pro slabochy. Jedno odpoledne jsem se ho u večeře zeptal, jaké auto by si koupil, až bude dospělý.
Ani na vteřinu nezaváhal: „No přece Lambo! To žlutý, Urus. A do práce budu jezdit tím, protože do školky bych chodil pěšky, ale do práce to je daleko.“ Chápeš to? Ve čtyřech má vyřešený denní dojíždění i firemní parkoviště. Já měl v tomhle věku jasno maximálně tak v tom, kolik čokolád se dá sníst, než si toho všimne máma.
Matyáš (ten starší) a Mercedes S-Class. Skromnost nade vše
Sedmiletý Matyáš je o level dál. Jeho nejoblíbenější zábava je konfigurovat si na tabletu auta, o kterých ani někteří sousedi neslyšeli. „Tati, S-Class, to je prostě auto, tam si vzadu lehneš a jedeš.
To bych si dal do školy. Možná i s řidičem.“ A když přijde řeč na barvu, samozřejmě, že musí být „ta perleťová, co se leskne jinak na slunci a jinak ve stínu“. Pochopitelně!
A bydlení? Hlavně nepodcenit rozpočet!
Na dětském hřišti se někdy řeší, kdo má jakou kuličku nebo autíčko, u nás doma kluci jedou rovnou v realitách. Otevřel jsem jednou z legrace Sreality a ptám se, kde by chtěli bydlet, kdyby si mohli vybrat. „Tati, tohle! Ten dům s bazénem v Radotíně, támhle za 25 milionů, vidíš? A garáž má dvě patra, tam bysme mohli parkovat ty naše auta.“
V tu chvíli mi došlo, že náš osud je jasný: typická česká rodina, kde táta bude splácet hypotéku až do důchodu (a možná i po něm), zatímco moji synové mě budou jezdit navštěvovat žlutým Lambem, decentně mi mávat z okna dvacetimilionového domu a ptát se, proč ještě nemám elektrickou bránu na ovládání z telefonu.
Učíme se počítat… Ale hlavně je nechat snít
Teď vážně. Člověk se snaží dětem ukázat hodnotu peněz, vysvětlit, že na některé věci se musí šetřit, něco se vydělá, něco stojí spoustu práce a že i obyčejná zmrzlina má svoji cenu. Jenže děti mají vlastní ekonomickou teorii: když je něco hezký, prostě si to „koupím, až budu velkej“. Kreditka rodičů to jistí (alespoň v jejich představách).
Takže místo šetření na LEGO teď máme v kasičce cedulku „Na Urus“. Když dostanou nějakou dvacku nebo stovku, hned počítají: „Tati, a za jak dlouho na to našetříme?“ Odpovídám, že tipuju, že si na to našetří tak kolem šedesáti, když jim vydržím dávat těch sto korun týdně. Zatváří se, že matematika je zbytečná věda, protože až budou velcí, stejně budou bohatí.
Co si z toho odnáším já, jako běžný táta?
Hlavní je se nezbláznit. Děti jsou úžasně kreativní a jejich představy o penězích nemají limity. Je fajn je nechat snít, občas přibrzdit zpátky na zem, ale hlavně se bavit tím, jak žijí naplno teď. Zatímco my řešíme, kde a co koupit tak, abychom nevyhazovali peníze oknem, oni už mají v hlavě celý vozový park a plán na život, kde je práce hlavně proto, aby se mohlo jezdit tím správným autem.
Moje rada? Učte děti, jak fungují peníze, klidně i formou her, ale hlavně se nebojte si z toho dělat legraci. V životě je těch povinností až až – a když doma slyšíte, že hlavním plánem vašeho čtyřletého je žluté Lamborghini, není to důvod ke stresu. Je to prostě další krásná historka do naší rodinné kroniky.
A abych nezapomněl!
V naší domácí ekonomice se už teď řeší i technologie. Vysvětluju klukům, že když chtějí ve svých žlutých a bílých autech sledovat pohádky online, musí si chránit svoje „datové poklady“. Takže slovo VPN už u nás není cizí, spíš něco jako digitální brnění.
Maty se mě ptá: „Tati, takže když pojedu v S-Class a budu chtít pustit Pokémony na tabletu v autě, abys to nemusel platit dvakrát, tak musím přes tu tvoji VPNku, že jo?“ Přesně tak – bezpečnost na internetu je základ, i když vám je sedm a plánujete svoji první digitální garáž.
Tobík sice pořád věří, že VPN znamená „Veselá Pohádková Nápověda“, ale co, začít se má od mala! Takže u nás doma se šetří na Lamborghini, ale když jde o internet a bezpečnost jedeme na jistotu – vše máme po VPnkami. Mrkněte třeba na NordVPN ( vyzkoušet zde…) se slevou 75% a bonusové měsíce, mám ji více než 3 roky a naprostá spokojeno (doporučuji všem).
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
