Bez počítání by nebyly daně, architektura, obchod, kalendáře – a dnes ani algoritmy, co vám doporučí další video nebo najdou nejkratší cestu domů. A právě tohle je dobrý výchozí bod: výpočetní technika nevznikla kvůli počítačům. Počítače vznikly kvůli lidem, kteří potřebovali počítat.
Od chvíle, kdy jsme přestali lovit jen to, co běží kolem jeskyně, a začali obchodovat, plánovat a organizovat život, začali jsme hledat nástroje, které nám pomůžou zvládat víc než jen desítku na prstech. A právě tahle lidská potřeba – udržet si přehled o číslech – stála na začátku dlouhé cesty, která vede od kamínků v písku až ke kvantovým výpočtům v supravodivých čipech.
Takže pojďme na to. Ne jako výklad učebnice, ale jako vyprávění o lidské vynalézavosti, trpělivosti, nezdarech i vítězstvích. Protože dějiny počítačů nejsou příběhem strojů – jsou příběhem lidí, kteří je potřebovali.
1: Abakus – první „počítač“, který nikdy nepočítal
Počítadlo, co nahradilo prsty
Úplně první počítací nástroj? Lidská ruka. A když deset prstů nestačilo, přišla na řadu další „technologie“: kamínky, zářezy do dřeva nebo kosti, značky v hlíně. S postupem času se z těchto jednoduchých pomůcek stal nástroj, který vydržel tisíce let – abakus.

Možná to dnes zní jako hračkářská atrakce nebo muzeální kousek, ale ve své době šlo o naprostou revoluci. Abakus (nebo také počítadlo) totiž umožnil přesně zaznamenat čísla a provádět s nimi rychlé operace. A co je nejdůležitější – přenesl část mentální zátěže z mozku na nástroj. Člověk si nemusel pamatovat vše, co sčítal – mohl to „vidět“ na pomůcce před sebou.
Od písku k mramoru
První verze abakusu byly pravděpodobně jen rýhy v zemi nebo pískové desky, do kterých se posouvaly kamínky. Pak přišly počítací stoly – vyřezávané desky s drážkami. Nejstarší známý příklad? Salamisova deska z 3. století př. n. l., nalezená na řeckém ostrově Salamis. Měla 149 cm na délku a používala kovové žetony, které se kladly na předem dané linie.
To, co dnes považujeme za klasický abakus – tedy rám s korálky navlečenými na tyčích – vzniklo až později a nabralo různé kulturní podoby:
- Čínský suan-pan: horní část s 2 korálky, dolní s 5
- Japonský soroban: modernější verze s 1 korálkem nahoře, 4 dole
- Ruský sčoty: deset korálků na každé tyči, používané dodnes na trzích
Tyhle varianty se rozšířily napříč kontinenty a zdomácněly v různých oblastech. V Japonsku se soroban učí na školách, v Rusku ho dodnes najdete ve starších obchodech jako rychlou pomůcku při markování.
Počítač? Ani náhodou
Dnešním očima bychom mohli říct, že abakus je „počítač„. Ale to by byla chyba. Abakus nic nepočítá. Všechno dělá člověk. Ten, kdo s ním pracuje, musí umět aritmetiku – korálky jsou jen fyzickou pamětí. Slouží jako vizuální zápisník mezivýsledků, nikoliv jako stroj, co počítá sám.
V moderním překladu: abakus je jako tabule a křída – nástroj, který vám umožní držet víc informací v hlavě najednou, ale nic sám nevypočítá.
Význam, který přetrval
I když je dnes výpočetní výkon našeho mobilu větší než měla NASA při letu na Měsíc, abakus má v historii výpočetní techniky nepopiratelně důležité místo. Byl:
- první nástroj, který umožnil manipulaci s čísly mimo lidskou mysl
- učební pomůcka, která formovala matematické myšlení tisíců dětí
- předchůdce mechanických kalkulátorů a počítačů
A taky připomínka, že výpočetní technika nezačala u čipů, ale u potřeby porozumět světu pomocí čísel.
2: Pascalina, Leibniz a první opravdové kalkulačky
Když výpočty přerostou přes hlavu
Abakus byl skvělý pomocník – ale pořád od vás chtěl, abyste všechno „počítali v hlavě“. A tak si jednoho dne v 17. století řekl francouzský mladík Blaise Pascal: „A co kdyby to udělal stroj místo mě?“

Bylo mu jen 19 let, když vymyslel první mechanický kalkulátor, Pascalinu. A neudělal to pro slávu nebo vědeckou slast. Chtěl jen pomoct tátovi, který se denně dřel s výběrem daní. (Ano, i daňová přiznání stála u zrodu počítačů.)
Pascalina: Sčítej a drž hubu
Pascalině nešlo upřít jedno: byla to revoluce. Fungovala pomocí ozubených kol, kde každé kolo reprezentovalo jednu číslici (jednotky, desítky, stovky…). Zadání čísel probíhalo otočením jednotlivých číselníků – podobně jako staré telefonní vytáčení.
Ale tady přichází ten zlom: při přetečení z 9 na 0 se automaticky přenesla jednička do vyššího řádu. To dnes považujeme za samozřejmost, ale v té době to byl inženýrský majstrštyk. A Pascal to zvládl díky geniálnímu mechanismu zvanému sautoir, který fungoval na základě gravitace.
📌 Co uměla Pascalina:
- sčítání (automaticky)
- odčítání (pomocí triku – devítkového doplňku)
- přenosy do vyšších řádů (revoluční)
❗ Co neuměla:
- násobení a dělení (nepřímo a velmi složitě)
- obousměrné točení (ozubená kola šla jen jedním směrem)
Pascalina tedy nebyla univerzálním kalkulátorem. Ale udělala jednu zásadní věc: přenesla výpočet z hlavy do mechaniky. Už to nebyl člověk, kdo počítal – byl to stroj. A tím se pomalu začala rodit myšlenka, že výpočet může být zcela automatický.
Leibniz: Myslící stroj? Proč ne.
Na Pascalovu práci navázal německý filozof a matematik Gottfried Wilhelm Leibniz. V roce 1673 představil vlastní vynález – Step Reckoner (krokový kalkulátor), který toho zvládal víc než Pascalina.
Leibniz nejen rozšířil stroj o násobení a dělení, ale hlavně vymyslel princip binárního počítání – systém, který se později stane úplným základem všech digitálních počítačů.
📌 Co přinesl Leibniz:
- válcový mechanismus pro násobení a dělení
- koncept binárního kódu (nula a jednička – základ počítačů)
- představa, že myšlenky lze formalizovat do algoritmů
Citace, která vešla do dějin?
🗨️ „Je možné vyrobit stroj, který bude přemýšlet.“ – Leibniz, cca 1700
A proč je to důležité?
Protože v tomhle momentu se výpočetní technika posouvá od pomůcek k nástrojům, které mají vlastní „logiku“. Už to není jen zápisník jako abakus. Pascalina i Leibnizův stroj dokážou samy něco vykonat, bez toho, aby uživatel dělal všechny kroky manuálně.
Tohle je první velký krok k počítači: automatizace výpočtu.

Technologická realita vs. vize
Dnes může být lákavé dívat se na Pascalinu nebo Step Reckoner jako na neefektivní hračky. Ale v kontextu doby? Byly to zázraky inženýrství.
Jejich limitem nebyla myšlenka – ta byla často staletí napřed. Limitem byla technologie. Kovová kola musela být vyrobena s naprostou přesností, což bylo v 17. století skoro nemožné. I proto zůstala většina těchto strojů jako prototypy nebo raritní kusy.
Ale myšlenka, že stroj může počítat, už zůstala. A přesně na ni naváže další kapitola…
3: Charles Babbage, Ada Lovelace a počítač, který uměl programovat
Od kalkulačky ke stroji na algoritmy
Když se řekne historie počítačů, většina lidí si vzpomene na ENIAC nebo možná Apple. Ale málokdo ví, že už ve 30. letech 19. století, tedy víc než sto let před prvními elektronickými počítači, přišel britský vědec a vizionář Charles Babbage s myšlenkou stroje, který nepočítá jen čísla, ale dělá operace podle programu.
Zní to jako sci-fi? V jeho době to tak působilo. Ale ve skutečnosti Babbage navrhl něco, co se v principu nijak neliší od moderního notebooku – jen to chtěl celé postavit z ozubených kol, pák a klik.

Difference Engine: Stroj proti chybám
Babbage žil v době, kdy se většina vědeckých i navigačních výpočtů dělala ručně. Výsledkem byly chyby – často fatální. Námořníci se ztráceli kvůli špatným tabulkám a inženýři kreslili mosty na základě špatně spočítaných dat.
Babbage si řekl: „Tak a dost. Když to lidi nezvládají bez chyb, udělá to stroj.“
Tak vznikl projekt Difference Engine – stroj určený ke generování tabulek matematických funkcí metodou konečných diferencí. Měl sčítat, tisknout a eliminovat lidskou chybu.
🛠️ Bohužel, tenhle stroj nikdy nevznikl v celé své zamýšlené podobě. Technické komplikace, peníze a neochota britské vlády dál platit „šílené koločarování“ nakonec projekt pohřbily. Ale to nebyl konec.
Analytický stroj: První návrh moderního počítače
Zatímco se mu drolil Difference Engine pod rukama, začal Babbage vymýšlet ještě ambicióznější stroj – Analytical Engine.
Ten měl mít všechny prvky, které známe z dnešních počítačů:
| Komponenta | Moderní ekvivalent | Funkce |
|---|---|---|
| The Mill | Procesor (CPU) | Vykonává výpočty |
| The Store | Operační paměť (RAM) | Uchovává data a mezivýsledky |
| The Reader | Vstupní zařízení | Načítá program a data z děrných štítků |
| The Printer | Výstupní zařízení | Tiskne výsledky |
Nejdůležitější ale bylo, že stroj měl být programovatelný. A právě tady přichází na scénu jedna z nejzajímavějších postav v historii výpočetní techniky.
Ada Lovelace: První programátorka (a vizionářka)
Augusta Ada Byron, známá jako Ada Lovelace, byla nejen dcerou slavného básníka lorda Byrona, ale i první člověk, který pochopil, co vlastně Babbage vymyslel.
V roce 1843 přeložila článek o Babbageově Analytickém stroji z francouzštiny a doplnila jej vlastními poznámkami, které byly třikrát delší než původní text. V nich podrobně popsala, jak by stroj mohl být naprogramován, například pro výpočet Bernoulliho čísel – což je dnes považováno za první počítačový program v dějinách.
Ale Ada šla ještě dál. Jako první si uvědomila, že pokud stroj dokáže manipulovat s čísly, může manipulovat i s jinými symboly. Například s hudbou, grafikou nebo jazykem.
[Analytický stroj] by mohl působit i na jiné věci než čísla, pokud by se našly objekty, jejichž vztahy by šly matematicky vyjádřit.
– Ada Lovelace, 1843
Tímhle výrokem formulovala koncept softwaru o sto let dřív, než to začali dělat inženýři v Sillicon Valley.
Děrované štítky: První programovací médium
Analytický stroj měl číst programy a data z děrných štítků, inspirovaných tkalcovským stavem Jacquard, který takto řídil vzory na látce. Každý štítek obsahoval instrukce nebo čísla, a jejich změnou šlo přepsat celý „program“ stroje.
Tenhle princip přetrval i do 20. století – děrné štítky se používaly v počítačích až do 70. let.
Tak proč to nepostavil?
Analytical Engine byl tak komplexní, že přesahoval možnosti tehdejší strojírenské technologie. Nikdo neuměl vyrobit tak přesná ozubená kola ve stovkách kusů, aby to celé fungovalo. A když se k tomu přidal i nedostatek peněz a trpělivosti s Babbageovou výbušnou povahou, celý projekt skončil jako nerealizovaný sen.
Ale jeho návrhy zůstaly zachovány. A dnes víme, že kdyby se mu povedlo stroj postavit, fungoval by přesně tak, jak navrhl.
Proč na nich záleží?
- Charles Babbage byl první, kdo navrhl univerzální výpočetní stroj.
- Ada Lovelace byla první, kdo pochopil, že výpočetní stroje nejsou jen matematické kalkulačky – ale nástroje pro práci s informací obecně.
- A oba dohromady vytvořili vizi, kterou svět pochopil až o sto let později.
4: Štítky s díry, tabulátory a zrod IBM
Když Babbageovy sny narazily na realitu
Analytický stroj Charlese Babbage byl neskutečně promyšlený, ale zůstal jen na papíře. Doba na něj nebyla připravená. Jenže svět mezitím nezastavil – a hlavně vzrůstal objem informací, které bylo potřeba zpracovat.
A jak to už bývá, nakonec to nebyli filozofové a vizionáři, kdo posunuli výpočetní techniku o kus dál. Byli to… úředníci.
Amerika, 1880: Když sčítání lidu trvá 8 let
V roce 1880 trvalo americké sčítání lidu tak dlouho, že než úředníci spočítali posledního člověka, bylo skoro čas sčítat znovu. Papírové formuláře a ruční výpočty už zkrátka nestačily.
Hrozilo, že sčítání v roce 1890 prostě nebude možné zpracovat včas. A tehdy vstoupil na scénu mladý inženýr jménem Herman Hollerith.
Hollerithův tabulátor: Štítek místo člověka

Hollerith přišel s novým řešením – elektromechanickým systémem založeným na děrných štítcích.
🟩 Jak to fungovalo:
- Každý člověk byl reprezentován jedním štítkem, do kterého se vyrazily dírky v předem definovaných pozicích (např. věk, pohlaví, zaměstnání).
- Štítek byl vložen do tabulátoru, který měl sadu pružinových jehel. Pokud jehla narazila na díru, propadla a uzavřela elektrický obvod.
- Tím se spustilo mechanické počítadlo, které zaznamenalo daný údaj – třeba počet mužů, žen, nebo lidí starších 50 let.
- Tabulátor mohl i třídit štítky podle vybraných kritérií.
🟦 Výsledek?
- Sčítání lidu v roce 1890 bylo hotovo za 1 rok místo 8.
- Náklady byly nižší, výsledek přesnější, efekt fenomenální.

Když z jednorázového řešení vznikne celý průmysl
Hollerith rychle pochopil, že jeho vynález má mnohem širší využití. Nejen sčítání lidu, ale železnice, pojišťovny, banky– všude, kde bylo potřeba zpracovávat velké množství údajů, se jeho tabulátory a děrné štítky ukázaly jako zlatý důl.
V roce 1896 proto založil firmu Tabulating Machine Company. A od té chvíle se už nepsala jen historie techniky – ale i historie byznysu s informacemi.
Unit record equipment: Co to bylo zač?
Systém, který Hollerith vytvořil, se stal základem celého odvětví, známého jako unit record equipment – zařízení pro zpracování jednotlivých záznamů (tzv. unit records).
Patřily sem:
- děrovače štítků
- čtečky štítků
- tabulátory (sčítací zařízení)
- třídiče a tiskače
Byla to výpočetní technika před počítači. Všechno mechanické nebo elektromechanické, ale automatizované. A to úplně stačilo, aby se začala rozbíhat revoluce.
IBM: Firma, která změnila pravidla hry
V roce 1911 se Hollerithova firma sloučila s dalšími a vznikla Computing-Tabulating-Recording Company (CTR). Ale ten pravý zlom přišel až v roce 1914, kdy do vedení společnosti nastoupil Thomas J. Watson Sr.
Ten firmu postupně přetvořil v technologického giganta – a v roce 1924 přejmenoval CTR na jméno, které už dnes zná každý:
🖥️ International Business Machines
🟦 Neboli: IBM
IBM: Nejen stroje, ale i strategie
Watson pochopil dvě zásadní věci:
- Vydělávat se dá nejen na strojích, ale i na spotřebním materiálu. (Štítky, servis, školení)
- Neprodávej. Pronajímej. A IBM skutečně své stroje klientům pronajímala – díky tomu si udržela kontrolu, pravidelný příjem a dlouhodobé vztahy.
Díky tomu měla IBM dostatek peněz a technologického know-how, aby se později stala hlavním hráčem v éře elektronických počítačů.
Proč je tohle klíčová kapitola dějin počítačů?
Protože právě tady se výpočetní technika začala používat v reálném světě. Nešlo o prototypy ani vědecké pokusy – ale o nasazení ve velkém měřítku. Právě díky Hollerithovi se počítání stalo:
- rychlejší než ruční práce
- přesnější než lidský mozek
- škálovatelné do milionových objemů dat
A to všechno čistě mechanicky – bez tranzistorů, čipů nebo softwaru.
A kam to vede?
Babbage a Lovelace položili teoretický základ. Hollerith a IBM tenhle základ přenesli do praxe. Ale pořád jsme ještě jen u elektromechaniky. Ten pravý zlom přichází až ve 20. století s novou silou: elektronkou.
5: Turing, válka a zrození skutečných počítačů
Když už nestačí děrné štítky a sčítání
Ve 30. letech 20. století už svět dávno nebyl jen místem, kde se počítají daně a třídí statistiky. Byl to svět plný napětí, šifer, zbrojení a rychlého technologického vývoje. A přesně tohle prostředí vytvořilo tlak, díky kterému se z výpočetní techniky stala skutečná věda a technologie.
Je to trochu paradoxní, ale největší skoky v dějinách počítačů vznikly díky válce.
Alan Turing: Matematický génius, který předefinoval „počítač“
Britský matematik Alan Turing byl génius v tom pravém smyslu slova. V roce 1936 – tedy dávno před tím, než vznikl jakýkoliv skutečný počítač – publikoval práci, která se dnes považuje za teoretický základ informatiky.
Vymyslel takzvaný Turingův stroj. Nešlo o reálný přístroj, ale o matematický model, který dokazuje, že výpočetní úkoly lze formalizovat do jednoduchého systému pravidel, který provádí operace s daty na pásce.
A ještě důležitější byla myšlenka univerzálního Turingova stroje: tedy zařízení, které umí simulovat jakýkoliv jiný výpočet, pokud dostane správný „program“.
🔁 To je přesně to, co dělají dnešní počítače. A Turing to celé vymyslel na papíře.
Problém zastavení: Ne všechno jde spočítat
Turing ve své práci mimo jiné dokázal, že existují problémy, které žádný počítač nikdy nebude schopen vyřešit. Jedním z nich je tzv. halting problem – tedy otázka, zda se libovolný program na libovolném vstupu někdy zastaví, nebo poběží navždy.
Tohle není jen teoretická hračka. Je to hranice mezi tím, co je výpočetně možné, a co už není. A Turing ji nakreslil dřív, než se vůbec postavil první počítač.
Druhá světová válka: Když kódy zabíjely (nebo zachraňovaly)
Turing se ale neproslavil jen teorií. V letech 1939–1945 se stal klíčovým hráčem v týmu britských kryptoanalytiků v Bletchley Parku, kde pomáhal lámat nacistické šifry.
Nejdřív to byla Enigma – šifra německého vojska. Turing navrhl stroj Bombe, který automatizoval proces hledání správného nastavení šifrovacího stroje. Výsledky byly tajné, ale historici odhadují, že díky Turingovi se válka zkrátila o několik let a byly zachráněny miliony životů.

Jenže pak přišla ještě větší výzva: šifra Lorenz, kterou používalo německé vrchní velení. Byla složitější než Enigma, a stávající metody na ni nestačily.
Colossus: První skutečný elektronický počítač
Řešení přinesl inženýr Tommy Flowers, který pro rozluštění šifry Lorenz postavil Colossus – první programovatelný, elektronický, digitální počítač.
💡 Co uměl Colossus:
- Pracoval s elektronkami (1 500 až 2 500 kusů)
- Analyzoval šifrované zprávy na děrné papírové pásce
- Byl desetitisíckrát rychlejší než jakákoliv ruční metoda
🛠️ Programování probíhalo přepínáním kabelů a přepínačů – nebyl to ještě „softwarový“ počítač, ale automatizace a elektronika byly skutečné.
Colossus byl utajený až do 70. let, takže dlouho nebyl součástí oficiálních dějin. Ale zpětně se dnes uznává: byl to první opravdový počítač, který opravdu fungoval a měl obrovský dopad.
ENIAC: Americký kolos na výpočty
Zatímco v Británii se bojovalo o dešifrování, v USA se počítalo. A to doslova. Americká armáda potřebovala nástroj pro výpočet balistických tabulek – výpočty, které ručně zabraly týdny.
A tak vznikl ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Computer) – první elektronický, univerzální, digitální počítač.
📊 Čísla, která vás dostanou:
- 18 000 elektronek
- 30 tun váhy
- 150 kW spotřeby
- Až 5 000 operací za sekundu
ENIAC dokázal spočítat dělostřeleckou trajektorii za pár minut místo 20 hodin. To je rozdíl mezi výstřelem a vítězstvím.
Ale měl i nevýhody:
- Programování probíhalo fyzickým přepojováním kabelů
- Program změnit = několik dní práce
- Neuměl uchovávat instrukce (ještě neměl uložený program)
Von Neumann: Architekt moderního počítače
A právě tohle přišel změnit John von Neumann – americký matematik maďarského původu, který se zapojil do vývoje nástupce ENIACu, stroje EDVAC.
Von Neumann navrhl klíčový koncept, bez kterého si dnes počítače nedovedeme představit: uložený program (stored-program computer).
🧠 Co to znamená?
- Instrukce i data jsou uloženy ve stejné paměti
- Program se dá změnit bez přepojování drátů
- Počítač může upravovat svůj vlastní kód
Tuhle myšlenku dnes známe jako von Neumannovu architekturu. Většina moderních počítačů, od stolních PC po mobily, se od té doby řídí právě tímto modelem.
Shrnutí: Tři muži, tři revoluce
| Osobnost | Přínos |
|---|---|
| Alan Turing | Teoretický základ informatiky, šifry |
| Tommy Flowers | První funkční elektronický počítač (Colossus) |
| John von Neumann | Uložený program, moderní architektura |
Tihle tři muži proměnili výpočetní techniku z hromady štítků a ozubených kol na opravdovou digitální revoluci. A ta se teprve chystala vybuchnout.
6: První generace počítačů – elektronky, monstrózní sály a začátek digitálního věku
Počátek éry, kdy počítač vážil víc než náklaďák
Po druhé světové válce byl svět plný lidí, kteří si uvědomili, že rychlé výpočty zachraňují čas, peníze i životy. A zároveň se ukázalo, že výpočty už nemusí dělat člověk – může je dělat stroj. Ale aby to fungovalo, bylo třeba něco rychlejšího a spolehlivějšího než ozubená kola.
A tak se na scéně objevily elektronky – skleněné válce, které uměly přepínat proud. A když jich bylo dost, daly se s nimi dělat logické operace.
Tím začala první generace elektronických počítačů.
Elektronka: Hrdina i padouch prvních strojů
Elektronky – správně vakuové trubice – nahradily pomalé mechanické přepínače. Fungovaly jako spínače, které mohly představovat 0 nebo 1.
🎯 Výhody:
- Rychlost: tisíckrát rychlejší než relé
- Možnost složitých operací
💣 Nevýhody:
- Obrovská spotřeba elektřiny
- Neskutečné zahřívání
- Časté poruchy – elektronky odcházely v řádu hodin
Typický stroj měl tisíce až desítky tisíc elektronek, což znamenalo horkou, hlučnou a nespolehlivou bestii, kterou musel servisní tým udržovat téměř nepřetržitě.
ENIAC: Kolos, který všechno odstartoval
Zmiňovali jsme ho už dříve, ale tady je malá rekapitulace.
ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Computer):
- 18 000 elektronek
- 30 tun
- Spotřeba: až 174 kW
- Rychlost: 5 000 operací za sekundu
Byl obrovský, hlučný, horký a často poruchový. Ale taky dokázal spočítat věci, které jinak zabraly dny – během minut.
📍 Limit ENIACu? Neměl uložený program. Vše se programovalo ručně přepojováním kabelů – což znamenalo, že změnit úlohu = několik dní práce.
EDVAC, EDSAC, a nástup uloženého programu
Hned po ENIACu přišly počítače nové generace – takové, které už využívaly von Neumannovu architekturu.
Například:
- EDVAC (USA) – první koncept s uloženým programem
- EDSAC (UK) – první skutečně funkční počítač s uloženým programem, 1949
Tohle byl zásadní zlom. Program už nebyl fyzickým zapojením kabelů, ale datem v paměti. Tím vznikl základ pro software tak, jak ho chápeme dnes.
UNIVAC I: Z laboratoře do komerčního světa
V roce 1951 přišel počítač, který změnil veřejné vnímání výpočetní techniky.
🖥️ UNIVAC I (Universal Automatic Computer):
- První komerčně prodávaný počítač v USA
- Byl dodán americkému úřadu pro sčítání lidu
- Uměl číst z magnetické pásky (ne jen z děrných štítků)
- Měl na tu dobu masivní výpočetní výkon
Ale co ho proslavilo?
📺 V roce 1952 UNIVAC předpověděl vítězství Eisenhowera v prezidentských volbách – a to na základě jen 5 % sečtených hlasů. Televizní stanice tomu nevěřily. Když se to potvrdilo, počítač se stal hvězdou.
Typické vlastnosti 1. generace počítačů
| Vlastnost | Popis |
|---|---|
| Technologie | Elektronky (vakuové trubice) |
| Paměť | Williamsovy trubice, rtuťové zpožďovací linky |
| Programování | Nízkoúrovňový kód, často strojový jazyk nebo fyzické přepojování |
| Velikost | Obrovská – zabíraly celé místnosti |
| Spotřeba | Extrémně vysoká |
| Spolehlivost | Nízká – časté poruchy elektronek |
| Vstup/Výstup | Děrné štítky, papírové pásky, později magnetická páska |
Limitující faktor: Udržet to v chodu
Počítače první generace nebyly user-friendly. Byly to monstra, o která se starali celé týmy operátorů, programátorů a techniků. Práce s nimi vyžadovala detailní znalost strojového kódu, znalost elektronek a hlavně – trpělivost.

Ale i přesto byly revolucí.
Poprvé v dějinách lidstva existoval nástroj, který:
- počítal sám
- prováděl libovolné programy
- dokázal se přizpůsobit úkolu bez fyzické změny svého hardwaru
A co dál?
První generace nám ukázala, že počítač může být nástrojem pro reálné úkoly – ať už ve vědě, průmyslu, nebo administrativě.
Ale zároveň bylo jasné, že elektronky jsou slepá ulička. Příliš velké, horké, poruchové.
Takže všichni ve výpočetním světě věděli: musíme najít něco menšího, spolehlivějšího, úspornějšího.
A když se v Bellových laboratořích objevil malý polovodičový prvek jménem tranzistor, začala se psát úplně nová kapitola…
7: Druhá generace počítačů – tranzistory, FORTRAN a začátek softwarového věku
Když vám po 10 minutách shoří 20 elektronek, potřebujete plán B
Počítače první generace ukázaly, že digitální výpočty fungují. Ale taky ukázaly, že elektronky jsou spíš nutné zlo než budoucnost. Stačil jeden výpadek a celý výpočetní běh mohl jít k čertu.
A právě v tenhle moment přichází tranzistor – malý polovodičový zázrak, který během pár let převrátil výpočetní svět vzhůru nohama.
1947: V Bellových laboratořích se zrodila revoluce
Vše začalo v roce 1947, kdy tři vědci – John Bardeen, Walter Brattain a William Shockley – představili tranzistor. Měl jediný úkol: zesilovat a přepínat elektrický proud. Ale zvládal to rychle, tiše, bez zahřívání a bez selhávání.
💡 Co tranzistor přinesl:
- Menší velikost – počítače už nemusely být jako lokomotiva
- Méně poruch – obrovská úspora času a nervů
- Nižší spotřeba – žádné přehřívání jako u elektronek
- Levnější výroba – otevřel cestu k masové produkci
Bylo to jako přechod z parního stroje na elektromotor.
1950s–1960s: Druhá generace počítačů nastupuje
S tranzistory mohly počítače konečně zrychlit a zmenšit se. Tak vznikla druhá generace – stroje postavené na tranzistorové technologii, které byly spolehlivější, kompaktnější a programovatelné v nových jazycích.
📌 Co je typické pro druhou generaci:
- Tranzistory místo elektronek
- Magnetické pásky a disky místo děrných štítků jako hlavní médium
- Operační paměť založená na feritových jádrech
- Programování v symbolických jazycích – assembler, FORTRAN, COBOL
- První mainframy – obří stroje pro podniky a vládu
FORTRAN: Jazyk, který změnil pravidla
V roce 1957 se zrodil FORTRAN (FORmula TRANslation) – první široce používaný vyšší programovací jazyk.
Vyvinula ho firma IBM a cílem bylo jedno: umožnit vědcům a inženýrům psát programy bez nutnosti znát strojový kód.
🧪 Co FORTRAN přinesl:
- Čitelnost: příkazy se podobají matematice
- Efektivitu: výrazně kratší doba psaní programu
- Přenositelnost: stejný kód na různých strojích
Díky FORTRANu se programování odemklo širší skupině lidí – nejen technikům.
COBOL: Když účetní začali programovat
Jen o dva roky později (1959) vznikl další revoluční jazyk: COBOL (Common Business Oriented Language). Tentokrát šlo o jazyk pro byznys, ne pro vědu.
COBOL měl blízko k angličtině a zaměřoval se na zpracování dat, účetnictví, výpisy a tabulky. Zásadní byl hlavně pro:
- banky
- státní správu
- pojišťovny
- velké firmy
A teď pozor: mnoho systémů v COBOLu běží dodnes. V roce 2020 se řešilo, že některé státy v USA stále nemají lidi, kteří COBOL umí, protože programy napsané v 70. letech běží dodnes a fungují.
Mainframy a sálové počítače
V téhle době začíná rozmach sálových počítačů, tzv. mainframů. To byly obří stroje, které běžely 24/7, sloužily stovkám terminálů a pracovaly na kritických výpočtech.
Příklady:
- IBM 1401 – komerčně nejúspěšnější tranzistorový počítač 60. let
- IBM System/360 – platforma, která sjednotila hardware i software a stala se základem firemních IT systémů na dekády dopředu

Důležité změny v této generaci
| Oblast | Změna oproti 1. generaci |
|---|---|
| Technologie | Tranzistory místo elektronek |
| Paměť | Feritová jádra místo zpožďovacích linek |
| Programování | Vyšší jazyky (FORTRAN, COBOL) místo strojového kódu |
| Vstup/Výstup | Magnetické pásky a disky, terminály místo štítků |
| Rozšíření | Počítače se dostávají z laboratoří do firem |
| Spolehlivost | Výrazně vyšší, menší nároky na údržbu |
Software jako nový král
S tím, jak šlo programovat efektivněji, začal se software stávat důležitější než hardware. Firmy už nechtěly jen stroj, chtěly systém – hardware, operační systém, kompilátor, databáze.
Tady někde začíná svět, který dnes považujeme za samozřejmý:
- software oddělený od hardwaru
- tým programátorů jako klíčová součást firmy
- počítač jako systém, ne jen zařízení
Konec jedné éry, start další
Druhá generace položila pevné základy:
- technologické (tranzistory)
- softwarové (FORTRAN, COBOL)
- ekonomické (mainframy v byznysu)
Ale i tranzistory měly své limity. Větší počítače znamenaly víc tranzistorů – a ty potřebovaly místo, pájení, energii. Bylo jasné, že potřebujeme něco ještě menšího, rychlejšího a efektivnějšího.
A tak se zrodila třetí generace – integrované obvody. Připravte se, protože tím se počítače zmenšily, zlevnily a rozšířily do škol, továren i domácností.
8: Třetí generace počítačů – čipy, první operační systémy a začátek sítí
Tranzistory byly super. Ale co kdyby jich šlo nacpat tisíce na jeden čip?
Na přelomu 50. a 60. let se už vědělo, že tranzistory mají obrovský potenciál. Ale s tím, jak rostla složitost výpočtů, bylo potřeba jich spojovat stovky a tisíce – což znamenalo hory drátků, letovacích bodů a šílený prostor.
A tady přichází další přelom: integrovaný obvod – nebo taky zkráceně čip.
Zrod integrovaných obvodů: Malé zázraky s velkým dopadem
První integrovaný obvod (IC, integrated circuit) vznikl koncem 50. let v USA, téměř současně ve dvou různých laboratořích:
- Jack Kilby (Texas Instruments) – použil germanium
- Robert Noyce (Fairchild Semiconductor) – použil křemík a založil výrobu čipů tak, jak ji známe dnes
🧠 Co čip přinesl:
- Desítky až stovky tranzistorů v jednom kusu
- Miniaturní rozměry
- Rychlejší výrobu
- Nižší cenu
- Vyšší spolehlivost
Tím se otevřela cesta ke kompaktním, výkonným a hlavně masově vyráběným počítačům. A začala třetí generace výpočetní techniky.

IBM System/360: Nejvlivnější platforma dekády
V roce 1964 spustila IBM revoluci. Uvedla na trh System/360, první rodinu počítačů, která měla kompatibilní hardware i software napříč modely. Jinými slovy: když jste upgradovali stroj, neměli jste zahodit programy.

To znělo jako sci-fi. A taky to změnilo všechno.
🖥️ Co bylo nové:
- Použití integrovaných obvodů
- Podpora různých velikostí RAM
- Modulární architektura
- Podpora pro multitasking
- A hlavně: standardizace napříč firmami
System/360 se stal základem pro moderní firemní IT infrastruktury. IBM díky tomu ovládla trh a mainframe platformy se staly páteří mnoha organizací – od bank po vládu.
První operační systémy: Počítač už není holý
Doteď byl program vždy jen sada instrukcí nahraných do paměti. Ale jakmile bylo potřeba sdílet zdroje (paměť, procesor), přišel čas na operační systémy.
🖥️ První OS měly několik úkolů:
- Správa vstupu a výstupu (I/O)
- Řízení běhu programů
- Plánování úloh (job scheduling)
- Správa paměti
- Záznam o chybách
Jeden z prvních opravdu známých byl OS/360 (od IBM). Byl obří, složitý, ale položil základy toho, co dneska známe jako „Windows“, „macOS“ nebo „Linux“.
Rozmach minipočítačů: Když počítač nemusel být v celé hale
S integrovanými obvody přišla ještě jedna zásadní změna: počítače začaly být menší a dostupnější.
Vznikla nová třída: minipočítače – levnější, menší, ale pořád dost výkonné.
Nejznámější jména té doby:
- DEC PDP-8 (1965) – první komerčně úspěšný minipočítač
- PDP-11 (1970) – legenda, na které běžel první Unix
- Data General Nova
📍 Minipočítače se rozšířily do škol, továren, výzkumných center i menších firem. Už nebyly jen výsadou armády nebo velkých bank.
První počítačové sítě: Když stroje začaly mluvit spolu
V téhle éře se zrodila i další klíčová myšlenka: propojení počítačů.
Koncem 60. let vznikl projekt ARPANET – předchůdce internetu. Finančně ho podpořilo americké ministerstvo obrany a jeho cílem bylo propojit univerzitní a výzkumné počítače.
🔗 První „ping“ přes ARPANET proběhl v roce 1969 mezi UCLA a Stanfordem.
Ten samý rok, co lidé přistáli na Měsíci, spolu začaly poprvé komunikovat i dva počítače.
Shrnutí: Čipy, operační systémy, sítě = moderní počítačová revoluce
| Klíčová změna | Dopad |
|---|---|
| Integrované obvody | Miniaturizace, zrychlení, zlevnění počítačů |
| Standardizace | Kompatibilita napříč systémy (IBM System/360) |
| Operační systémy | Zvládnutí multitaskingu, správy paměti, zařízení |
| Minipočítače | Počítač pro školy, výzkum, malé firmy |
| Počítačové sítě (ARPANET) | Základ internetu, začátek sdílení informací mezi stroji |
Co nás čeká dál?
Vypadá to, že jsme skoro na konci – ale kdepak. Tohle byl jen začátek masového rozmachu. Díky integrovaným obvodům se mohl zrodit mikroprocesor – jeden čip s celým procesorem uvnitř.
A v momentě, kdy se takový čip začal dávat do krabiček velikosti psacího stroje, začala se rodit úplně nová kapitola: osobní počítač.
9: Čtvrtá generace – mikroprocesory, příchod PC a revoluce jménem Apple a IBM
A pak se celý počítač vešel do jednoho čipu
Na začátku 70. let přišel vynález, který posunul svět o několik levelů dopředu: mikroprocesor.
Zatímco dřív jste potřebovali desítky čipů, abyste postavili procesor, teď jste to zvládli s jedním. Jediný čip uměl vykonávat aritmetické a logické operace, řídit paměť a obsluhovat vstupy i výstupy.
💡 A tohle nebyla jen technická revoluce. Byl to počátek éry osobních počítačů.
1971: Intel 4004 – první mikroprocesor světa
V roce 1971 představila firma Intel první komerčně dostupný mikroprocesor – Intel 4004.
🧠 Základní fakta:
- 4bitový čip s frekvencí 740 kHz
- 2 300 tranzistorů
- Uměl zpracovat cca 60 000 instrukcí za sekundu
- Vyvinut původně pro kalkulačky
Nikdo tehdy netušil, že tahle malá křemíková destička nastartuje průmysl v hodnotě bilionů dolarů.
Intel 8080 a Altair 8800: První skutečný „PC zárodek“
V roce 1974 přišel Intel 8080 – mnohem silnější mikroprocesor, který už umožnil stavbu plnohodnotného počítače.

A hned v následujícím roce společnost MITS představila Altair 8800 – první „osobní počítač“, který si mohl koupit běžný smrtelník (pokud měl trpělivost a trochu páječku).
📦 Altair 8800:
- Prodával se jako stavebnice
- Neměl klávesnici ani obrazovku
- Ovládal se přepínači a kontrolkami
💥 Ale co bylo důležité? Spustil lavinu. Altair zaujal bastlíře, studenty i nadšence. Jeden z nich byl třeba Bill Gates, který pro něj sepsal první verzi programovacího jazyka BASIC.
Apple I a Apple II: Když garáž porazí korporaci
V roce 1976 zakládají Steve Jobs a Steve Wozniak v garáži firmy Apple Computer. Jejich Apple I je jednoduchý, ale připravený k použití – už žádné pájení jako u Altairu.
O rok později přichází Apple II:
- S barevnou grafikou
- Klávesnicí, monitorem, diskovou mechanikou
- A hlavně – s designem, který vypadal přátelsky
Apple II se stal prvním masově prodávaným osobním počítačem a byl klíčem k úspěchu Applu jako značky.
IBM PC: Když korporace odpoví
V roce 1981 vstupuje do hry i „velká modrá“ – IBM. A přináší IBM PC, model 5150.

📌 Proč byl tak důležitý?
- Použil otevřenou architekturu – ostatní mohli vyrábět kompatibilní díly
- Běžel na MS-DOSu od tehdy neznámé firmy Microsoft
- Stal se standardem – vzniklo PC jako platforma, ne jen značka
Díky tomu mohli další firmy (Compaq, Dell, HP…) vyrábět tzv. IBM kompatibilní počítače. A trh s PC explodoval.
Softwarový boom: Od BASICu po Windows
V téhle době vznikaly i první opravdu užitečné programy pro domácnosti a malé firmy:
- WordStar a WordPerfect (textové editory)
- Lotus 1-2-3 (tabulky, předchůdce Excelu)
- BASIC, Pascal, C – populární jazyky té doby
Microsoft postupně začal dominovat softwarové scéně. V roce 1985 uvedl první verzi Windows – jako grafickou nadstavbu pro MS-DOS.
Nešlo ještě o revoluci (Windows 1.0 byla spíš beta), ale základy byly položeny.
Počítač doma? Už ne sci-fi, ale realita
V polovině 80. let už nebyl osobní počítač výsadou laboratoře nebo nadšence. Dostal se:
- Do škol
- Do malých firem
- A hlavně domů
Byl to nový stroj na psaní, počítání, učení – a taky hraní. Ano, tady někde začínají počítačové hry jako další hnací síla vývoje.
Shrnutí: Čtvrtá generace jako nástup do digitálního věku
| Klíčová změna | Význam |
|---|---|
| Mikroprocesory | Jeden čip = celý procesor, zmenšení a zlevnění počítačů |
| Domácí počítače | Altair, Apple, Commodore, Atari – dostupné pro veřejnost |
| IBM PC & MS-DOS | Standardizace, otevřenost, start dominance Microsoftu |
| Růst softwaru | Textové editory, tabulky, první hry, výukové programy |
| Windows | Začátek éry GUI – grafického uživatelského rozhraní |
Co nás čeká dál?
Počítače se zmenšily, staly se dostupnými a grafickými. Ale zatím jsou izolované – každý sám za sebe.
V další kapitole se podíváme, jak přišel internet, jak sítě spojily lidi a firmy, a jak se z PC stalo globální okno do světa.
10: Internet, WWW a propojený svět
Počítač už není jen stroj. Je to okno do světa.
Když jste v osmdesátkách zapli počítač, byli jste v tom sami. Systém načetl MS-DOS, spustil se WordPerfect, nebo možná nějaká hra. Ale všechno, co jste dělali, bylo uzavřené – v jednom zařízení.
A pak přišla síť. Ne jedna. Ale síť sítí – Internet.
ARPANET: Vojenský projekt, který změnil civilizaci
Předchůdce internetu vznikl dávno před tím, než se k němu kdokoli připojil z domova.
V roce 1969 odstartoval americký projekt ARPANET, který měl propojit několik výzkumných institucí. Motivace byla jednoduchá – vytvořit odolnou síť, která přežije i výpadky uzlů (například po jaderném útoku).
🔗 První uzly:
- UCLA
- Stanford
- UC Santa Barbara
- University of Utah
Co tehdy ještě nikdo netušil? Že tenhle síťový experiment bude zárodkem něčeho mnohem většího.
80. léta: Internet pro akademiky a armádu
Po většinu 80. let byl internet uzavřený svět pro výzkum a armádu. Pokud jste nebyli na univerzitě nebo v některém z výzkumných center, vůbec jste o něm nevěděli.
Ale právě v těchto letech vznikaly základní protokoly, které používáme dodnes:
- TCP/IP (Transmission Control Protocol / Internet Protocol) – základ veškeré komunikace
- SMTP – email
- FTP – přenos souborů
- Telnet – vzdálený přístup
1991: Zrod World Wide Web

Zásadní přelom přišel z Evropy – konkrétně z CERNu, kde britský vědec Tim Berners-Lee představil koncept World Wide Webu.
💡 V čem byl WWW přelomový:
- Propojení dokumentů pomocí hypertextu (HTML)
- Adresování pomocí URL
- Přístup skrze webový prohlížeč
Zjednodušeně řečeno: internet existoval, ale web mu dal tvář.
První weby, první prohlížeče
Roky 1992–1994 byly absolutní divočina. Vznikaly první weby, první osobní stránky, první pokusy o zpravodajství online.
🖥️ Mezi prvními prohlížeči byly:
- Mosaic – revoluční nástroj, který učinil web srozumitelným běžným lidem
- Netscape Navigator – první komerčně úspěšný prohlížeč
- Později Internet Explorer, Opera, Mozilla…
E-mail: Nový způsob, jak se hádat na dálku
Zatímco web byl vizuální, e-mail byl praktický. Už v 80. letech se email rozšířil mezi akademiky, ale v 90. letech vtrhl do korporací a domácností.
📨 Co změnil?
- Komunikace se zrychlila z dnů na sekundy
- Začala éra elektronických obchodních dopisů
- A taky éra spamu – první reklamní emaily se rozesílaly už v roce 1994
První vyhledávače a portály
Jakmile web rostl, bylo potřeba v tom bordelu něco najít. A tak přišly první vyhledávače:
- Archie (ještě bez indexování obsahu)
- AltaVista – první „opravdový“ vyhledávač
- Yahoo! – původně ručně sestavovaný katalog
- Lycos, Ask Jeeves, Excite…
A pak… v roce 1998 se z garáže dvou doktorandů jménem Larry Page a Sergey Brin vynořil Google. Jejich algoritmus „PageRank“ zcela přepsal pravidla hry.
Internet mění svět: Obchod, média, zábava
- léta byla prvním skutečným boomem internetu. Web začal pronikat do všech oblastí života:
🛒 E-commerce: Amazon, eBay, Alza
📰 Online média: CNN, NYTimes, Seznam Zprávy
💬 Chaty a fóra: ICQ, IRC, AOL, Lidé.cz
🎮 Online hry: Doom multiplayer, Quake, později Ultima Online
A samozřejmě – porno taky. Bez něj by se technologie šířila mnohem pomaleji, byť se o tom moc nemluví.
Shrnutí: Internet otevřel brány nové civilizaci
| Oblast | Dopad |
|---|---|
| Web (WWW) | Uživatelsky přívětivé rozhraní internetu |
| Rychlá komunikace bez papíru | |
| Vyhledávače | Schopnost najít cokoli během pár vteřin |
| Online služby | Nakupování, bankovnictví, zpravodajství, zábava |
| Globalizace | Okamžitý přístup k informacím z celého světa |
A co bylo dál?
Přelom milénia přinesl expanzi internetu do mobilních zařízení, nástup sociálních sítí, chytrých telefonů a cloudových služeb. Počítače už nejsou jen krabice na stole – jsou to telefony, hodinky, ledničky a auta.
Ale jak rostla síť, rostlo i množství problémů. Od ztráty soukromí, přes kyberútoky, až po dezinformace a digitální závislost.
11: Počítače v kapse, sociální sítě a život online
Najednou jsme byli pořád online. A bylo to super… i děsivé.
Na začátku nového milénia byl internet pořád ještě „někde tam venku“. Sedli jste si k počítači, zapli monitor, připojili se přes kabel – a pak se teprve odehrávala ta kouzla.
A pak se to zlomilo. Počítače se zmenšily, připojení zrychlilo, obrazovky ztenčily a my si začali nosit celý internet v kapse.
2007: iPhone a začátek nové éry
Mobilní telefony sice už dávno existovaly, ale až iPhone od Applu v roce 2007 ukázal, jak má vypadat skutečný kapesní počítač.
📱 Co přinesl iPhone:
- Dotykové ovládání bez stylusu
- Plnohodnotný mobilní webový prohlížeč
- App Store – koncept mobilních aplikací
- Plynulou integraci s internetem a e-mailem
Od té chvíle už nešlo jen o „mobilní telefon“. Šlo o kompletní počítač, který je neustále připojený k síti, ví, kde jste, a reaguje na každé vaše pohnutí.

Android: Když se přidala konkurence
Apple nebyl sám. V roce 2008 přišel první telefon s Androidem – otevřeným operačním systémem od Google. A tím se začala masivní expanze smartphonů.
V kapse jsme najednou nosili:
- GPS navigaci
- foťák a kameru
- přístup ke cloudu
- banku, obchod, kalendář
- a samozřejmě… sociální sítě
Facebook, Instagram, Twitter: Z lidí se stali uživatelé
Sociální sítě původně začínaly nevinně – jako nástroj pro propojení s kamarády. Facebook (2004), Twitter (2006), Instagram (2010)…
Ale velmi rychle se z toho stala dominantní platforma pro komunikaci, marketing i politiku. Lidé přestali jen „být na internetu“. Začali žít online.
📌 Co to změnilo:
- Komunikujeme spíš skrz Messenger než hlasem
- Dáváme fotky jídla na Instagram místo do fotoalba
- Sdílíme názory veřejně a bez filtru
- Sledujeme svět přes „feed“, ne přes zprávy
Cloud a data: Nic už není jen „v počítači“
Díky mobilům začal růst i cloud – úložiště a výpočetní výkon mimo váš vlastní hardware.
🎯 Výhody cloudu:
- přístup odkudkoli
- zálohování
- sdílení mezi zařízeními
- škálování výkonu dle potřeby
Ale taky tu začaly vznikat otázky kolem soukromí, bezpečnosti a závislosti. Najednou jsme totiž všechno svěřovali třetím stranám – od fotek dětí po přihlašovací údaje k bankovnímu účtu.
Kyberbezpečnost: Temná stránka digitalizace
S růstem online života rostla i digitální kriminalita.
📌 Největší hrozby posledních let:
- Phishing a podvodné maily
- Ransomware – zašifrování dat a vydírání
- Úniky dat – často miliony hesel, e-mailů, zdravotních údajů
- Deepfakes a dezinformace
Firmy i jednotlivci začali více řešit dvoufázové ověření, VPN, password managery nebo firewally. A poprvé v historii jsme si uvědomili, že digitální identita je stejně důležitá jako ta fyzická.
Shrnutí: Z počítače se stal životní styl
| Trend | Dopad |
|---|---|
| Smartphony | Internet v kapse, nonstop připojení, personalizovaný svět |
| Sociální sítě | Sdílení, komunikace, názorové bubliny, marketingová revoluce |
| Cloudové služby | Přístup ke všemu odkudkoli, ale za cenu ztráty kontroly nad daty |
| Kyberbezpečnost | Nová fronta boje o soukromí a bezpečí ve světě bez hranic |
| Digitalizace života | Práce, zábava, vzdělání i vztahy – všechno částečně online |
Co nás čeká dál?
Aby toho nebylo málo – do hry vstupují umělá inteligence, chytré domácnosti, nositelná elektronika a kvantové výpočty. Čeká nás další skok – možná větší, než byl příchod internetu.
Ale o tom si povíme v další kapitole.
12: Budoucnost výpočetní techniky – AI, kvantové počítače a digitální etika
Počítače dnes nejsou jen nástroje. Jsou to rozhodovací entity.
Dřív jsme počítačům říkali, co mají dělat. Dnes jim často jen zadáme cíl – a ony samy hledají nejlepší cestu. Strojové učení, prediktivní algoritmy, generativní AI… To všechno naznačuje, že už nejsme jediní, kdo v digitálním světě přemýšlí.
A právě to otevírá brány do budoucnosti, která může být zároveň úžasná i děsivá.
Umělá inteligence (AI): Od sci-fi k realitě
Ještě před pár lety to byly jen experimenty ve výzkumných laboratořích. Dnes nám AI pomáhá:
- Překládat jazyky (DeepL, Google Translate)
- Navigovat městem (Waze, Mapy.cz)
- Doporučovat, co sledovat, co koupit, co číst
- Psát texty, kódovat aplikace, generovat obrázky (ChatGPT, GitHub Copilot, Midjourney)
📌 Co se změnilo?
- Výkon: díky výkonným čipům (GPU, TPU) zvládají modely miliardy operací za sekundu
- Data: máme obrovské množství trénovacích dat
- Algoritmy: nové architektury (transformery, RLHF) umožnily hlubší „pochopení“ obsahu
Výsledkem je, že AI je nejen chytrá, ale i přirozeně působící. Někdy až tak, že si nevšimnete, že nemluvíte s člověkem.
Kvantové počítače: Počítače, které nemyslí jako my
Když klasický počítač řeší úlohu, prochází možnosti jednu po druhé. Kvantový počítač využívá kvantové superpozice a provázání, a tím zvládá paralelně vyhodnocovat mnoho stavů současně.
🔬 Co to znamená?
- Úlohy, které by trvaly klasickému superpočítači miliony let, zvládne kvantový počítač za pár sekund
- Jsou ideální pro šifrování, chemii, genetiku, optimalizace a AI
🚀 V současnosti:
- Společnosti jako IBM, Google, D-Wave, Rigetti už mají funkční kvantové stroje (ale s omezeními)
- Probíhá závod o „kvantovou nadvládu“
- A taky velká panika: protože kvantový počítač by mohl rozlousknout současné šifrovací algoritmy, na kterých stojí dnešní internet
Spojený svět: IoT, chytrá města, biočipy
Budoucnost není jen o výkonnějších počítačích, ale i o tom, jak a kde všude budou přítomné.
🌐 Několik zásadních trendů:
- Internet věcí (IoT) – propojené ledničky, auta, kávovary, senzory ve městech
- Wearables – chytré hodinky, brýle, prsteny, měřiče zdraví
- Implantáty – biočipy, propojení člověka s technologií (Neuralink?)
- Autonomní systémy – auta bez řidiče, drony, robotické doručování
Všechno je propojeno. A všechno sbírá data. Otázka zní: komu ta data patří?
Etika, bezpečnost a svoboda
Když mají stroje přístup k vašim datům, zdraví, pohybu i rozhodování – kde je hranice?
Budoucnost výpočetní techniky není jen technologická výzva, ale i morální a právní dilema.
📌 Klíčové otázky:
- Má mít AI právo rozhodovat o přijetí do práce, hypotéce nebo trestu?
- Může algoritmus určovat, co uvidíme (filtry reality)?
- Kdo je zodpovědný za chybu robota/autonomního auta?
- Jsme ochotni se vzdát soukromí za pohodlí?
Tady už nejde jen o výpočetní výkon, ale o hodnoty společnosti.
A co dál? Lze to vůbec předvídat?
To největší na vývoji technologií je, že většina zásadních věcí se nedá předvídat. Kdo v roce 2000 tušil, že:
- bude existovat TikTok?
- běžné auto bude mít víc softwaru než Apollo 11?
- budete mluvit s počítačem jako s člověkem?
🚀 A co můžeme čekat dál?
- AI jako každodenní asistent (nebo partner?)
- Virtuální realita, která nahradí fyzický svět
- Počítače připojené přímo k mozku
- Digitální nesmrtelnost – kopie osobnosti v cloudu?
Možná to zní jako sci-fi. Ale takhle zněl i internet v roce 1985.
Shrnutí: Budoucnost výpočetní techniky není jen o počítačích
| Oblast | Možný vývoj |
|---|---|
| Umělá inteligence | Autonomní rozhodování, kreativita, komunikace s člověkem |
| Kvantové výpočty | Revoluce v oblasti šifrování, vědy, AI |
| IoT a wearables | Propojený svět, neustálý sběr dat |
| Digitální etika | Boj o právo na soukromí, odpovědnost algoritmů |
| Rozhraní mozek–stroj | Přímé propojení s digitálním světem – změna definice „člověka“ |
Epilog: Od abaku po kvantový čip
Začali jsme u dřevěného počítadla a skončili u AI, která chápe řeč a umí generovat obrázky.
Tohle nejsou jen dějiny počítačů. To je příběh člověka, který odmítl počítat na prstech a rozhodl se vytvářet nástroje, co mu pomohou myslet rychleji, přesněji a hlouběji.
Kam nás to zavede dál?
To záleží i na nás!

Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.