Vítejte v mé osobní arktické expedici, která se maskuje za běžnou českou domácnost. Na našem digitálním termostatu od Vailantu svítí číslo, které můj manžel považuje za ekvivalent rovníkového slunce: 23.5°C.
Ano, čtete správně. Dvacettři a půl stupně Celsia.
Pro normálního člověka (čti: pro mého muže) je to teplota, při které se potí i když jen sedí. Chodí doma v kraťasech a tričku s krátkým rukávem a stěžuje si, že je „přetopeno“. Občas dokonce navrhne VĚTRAT.
A pak jsem tu já.
Já, zabalená ve třech vrstvách, s nohama v huňatých ponožkách připomínajících dva menší medvědy, zachumlaná pod dekou a s hrnkem čaje o teplotě lávy. A hádejte co? Je mi zima.
Nechápejte mě špatně, miluji svůj domov. Ale mám podezření, že můj vnitřní termostat byl vyroben v lednu na Sibiři a odmítá se přizpůsobit. Tento článek je zpovědí. Je to volání o pomoc pro všechny ženy, které vedou tichou (nebo hlasitou) válku o každý půl stupeň na termostatu.
Moje diagnóza: věčně zmrzlá
Můj manžel tomu říká „rozmazlenost“. Já tomu říkám „porucha termoregulace hraničící s přežitím“. Když teplota v místnosti klesne pod 24°C (což je můj tajný sen, ale o tom později), mé tělo přechází do úsporného režimu. Mé končetiny – ruce a především nohy – se mění v kusy ledu. Mohla bych s nimi krájet zmrzlé máslo.
„Miláčku, sáhni si, jak mám ledové nohy!“ říkám mu večer na gauči. On se opatrně dotkne mého chodidla, cukne sebou a pronese tu větu, kterou nenávidím: „Ježíš, vždyť jsi jak mrtvola! Jak ti může být zima, když je tu 23.5 stupně?“
Jak? JAK? To je otázka za milion. Zatímco on vyzařuje teplo jako malá soukromá elektrárna, já funguji jako černá díra na teplo. Pohlcuji veškerou tepelnou energii v okruhu dvou metrů a stejně nic necítím.
Anatomie mého „gaučového outfitu“
Abych přežila v našem „pekelně“ vytopeném domě, musela jsem vyvinout sofistikovaný systém oblečení. Je to jako expedice na Mount Everest, jen cílem není vrchol, ale schopnost udržet tělesnou teplotu nad bodem mrazu.
- Základní vrstva: Termoprádlo. Ano, i doma. Nesmějte se.
- Střední vrstva: Tepláky (pokud možno ty s fleecem uvnitř) a mikina s kapucí. Kapuce je klíčová pro případ „průvanu“ od okna.
- Vnější vrstva (svrchník): Deka. Ne ledajaká. Musí to být ta těžká, huňatá deka, která má aerodynamické vlastnosti cihlové zdi.
- Obuv: Ponožky. Vždy dvě vrstvy. První tenké, druhé ty zmiňované „medvědí“. A přes to ještě papuče.
Když se v tomto úboru došourám do kuchyně pro další čaj, můj muž jen nevěřícně kroutí hlavou a ptá se, jestli se nechystám na Sibiř. „Ne, drahý,“ odpovím. „Jen se snažím necítit se jako v márnici.“
Válka o termostat: Tichá bitva o půl stupně
Ten půl stupeň v našem nastavení (23.5°C) je výsledkem dlouhých a bolestivých vyjednávání. Je to kompromis, který nikoho netěší.
- Jeho ideál: 21°C. (Popisuje to jako „svěží a zdravé prostředí“.)
- Můj ideál: 25°C. (Popisuji to jako „obyvatelné“.)
Výsledných 23.5°C je naše Ženevská konvence. Problém je, že já ji neustále porušuji.
Moje partyzánské taktiky
Přiznávám se. Jsem „termostatový partyzán“. Když se manžel nedívá (je ve sprše, na záchodě, nebo nedej bože venku), připlížím se k termostatu. Srdce mi buší. Rychle přecvaknu šipku nahoru na 24°C. Někdy, když se cítím odvážně, i na 24.5°C.
Ten pocit blaženosti, když slyším sepnout kotel! Ten sladký zvuk proudící teplé vody v radiátorech! Trvá to většinou jen pár minut.
„Ty jsi zase šahala na ten termostat, viď?“ ozve se z vedlejší místnosti. „Já? Ne! Vůbec! Asi se to samo… možná je venku větší zima?“ „Je tu jak v sauně! Vždyť jsi to zvedla o celý stupeň!“ „Nebyl to celý stupeň, bylo to jen… o kousek. A navíc mi mrzly prsty u nohou.“
Pak následuje přednáška o cenách energií, o globálním oteplování a o tom, že „normální lidi topí na dvaadvacet“. Já jen přikyvuji, stahuji si deku až k nosu a v duchu plánuji další útok.
Proč je ženám stále zima? Věda je na mé straně!
A teď vážně. Nejsem blázen. (Dobře, možná trochu jsem, ale ne v tomhle.) Existují vědecké důvody, proč mám pocit chladu i při teplotě, která by měla být komfortní. A pánové, teď poslouchejte, protože tohle je vaše munice pro příští hádku.
- Metabolismus: Muži mají obecně rychlejší bazální metabolismus než ženy. Mají více svalové hmoty, která generuje teplo. Ženy mají více tělesného tuku, který teplo sice izoluje, ale sám ho nevyrábí. Muži jsou v podstatě kamna, my jsme termosky.
- Hormony (Ano, zase ony!): Náš milovaný estrogen. Estrogen mírně zahušťuje krev a může způsobit, že se cévy v končetinách (ruce, nohy) stáhnou dříve a více reagují na chlad. Tělo se snaží udržet teplo u životně důležitých orgánů (aby nám, víte, neumrzla děloha) a obětuje prsty.
- Vnímání teploty: Studie ukazují, že ženy mají obecně nižší toleranci vůči chladu. Naše pokožka je citlivější na změny teploty.
Takže když říkám, že je mi zima, nelžu. Mé tělo prostě dává prioritu vnitřnostem před chodidly. Což je sice evolučně chytré, ale společensky dost nepříjemné.
Jak se zahřát doma, když je termostat nepřítel
Pokud jste ve stejné situaci jako já, nezoufejte. Během let jsem vyvinula arzenál triků, jak se zahřát, i když váš partner trvá na „arktickém“ nastavení 23.5°C.
Moje strategie přežití v (údajně) přetopeném domě
- Vrstvy, vrstvy, vrstvy: Pravidlo cibule je základ. Není ostuda nosit doma tílko, tričko s dlouhým rukávem, mikinu a přes to ještě župan. Móda jde stranou, když jde o přežití.
- Investice do ponožek: Zapomeňte na bavlněné kotníkové. Potřebujete merino vlnu, kašmír nebo huňatý fleece. Čím ošklivější a chlupatější, tím lepší. Bonusové body za protiskluzové ťupky.
- Horké nápoje v termosce: Neustálý přísun horkého čaje (zázvorový je nejlepší), kakaa nebo svařáku (v pátek večer) je nutnost. Udržuje vás to teplé zevnitř.
- Elektrická dečka: Toto je můj Rolls-Royce. Můj svatý grál. Když je nejhůř, zapnu elektrickou dečku, strčím si pod ni nohy a předstírám, že jsem na pláži na Bali. Manžel sice brblá něco o spotřebě, ale ticho, které následuje po mém „ach, to je blaho“, za to stojí.
- Pohyb (Neochotně): Ano, vím. Když vstanu a uklidím, zahřeju se. Ale není smyslem domova právě to, že můžu sedět na gauči? Pohyb používám jen v krajní nouzi.
- Využijte partnera jako topení: Nejlevnější a nejekologičtější zdroj tepla. Přitiskněte své ledové nohy na jeho teplá záda. Jeho zděšený výkřik je jen malá cena za ten okamžitý přenos tepla.
Shrnutí na konec: Přijměte svou vnitřní královnu ledu
Po letech boje jsem došla k jistému smíření. Ideální teplota doma je mýtus. Je to jako Yetti. Všichni o něm mluví, ale nikdo ho neviděl.
Můj muž nikdy nepochopí, jak mi může být zima při 23.5°C. A já nikdy nepochopím, jak mu může být vedro. A to je v pořádku.
Přestala jsem se stydět za své tři vrstvy a chlupaté ponožky. Přijala jsem fakt, že jsem žena, které je prostě pořád zima. A víte co? Má to i své výhody. Mám vždycky nejlepší deku, nikdo mi nekrade můj horký čaj a mám skvělou záminku pro neustálé objímání (ve skutečnosti jen kradu teplo).
Takže, dámy, až vám bude partner zase tvrdit, že je v domě „jak v peci“, zatímco vy si budete drkotajícíma zubama objednávat další vlněné podkolenky, pamatujte: Nejste v tom samy. A věda je na naší straně!
A teď mě omluvte, musím jít zkontrolovat termostat. Určitě „omylem“ spadl na 23°C…
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem, recenzí či zkušeností
