Prosinec. Ten krásný, ale trochu šílený měsíc, kdy se všechno děje najednou. Práce se kupí, děti mají besídky, školy mají milion požadavků, do toho dárky, nákupy, pečení, výzdoba… a člověk má pocit, že kdyby ho někdo náhodou posadil do vířivky a zakázal mu cokoli dělat, tak by možná poprvé v roce opravdu vydechl.
A tak jsem si mezi třetím plechem perníčků a poslední fakturou začala představovat: co kdybychom prostě na chvíli vypadli? Jen já a on. Bez dětí i rozvrhu. Bez nočního mytí krabiček na svačinu.
A najednou se přede mnou otevřela úplně jiná realita. Ne ta s ječícími dětmi a rozházeným prádlem, ale klidná, voňavá, tichá… kde ležím v měkoučkém županu, v ruce skleničku, kolem mě horká voda a bublinky. Vířivka. A vedle mě on. S úsměvem. Ne s mobilem.
Tak jsem si sedla, otevřela pár stránek a začala hledat. A i když jsem na žádném z těch míst ještě nebyla, stačilo mi pár fotek a popisů, a už jsem se tam viděla. Přesně ten typ romantiky, kdy vám nikdo nešlape na nervy a jediné, co slyšíte, je vlastní srdce. A možná občas sovu.
Vybrala jsem si tři místa, kam bych jela hned. Každé má něco do sebe , jedno ukryté v lese, druhé s výhledem na hory, třetí jako stvořené pro introvertní duši. Všechna mají jedno společné: vířivku, klid, krásu a atmosféru, kterou doma prostě nevytvoříte.
1. Hello Wood Lodge – když chcete zmizet mezi stromy
Tohle je přesně to místo, kam bych jela, kdybych potřebovala vypnout úplně všechno. Od lidí, od signálu, od povinností. Hello Wood Lodge je ukrytá hluboko v maďarských Pilišských horách, uprostřed lesů, na dohled od slovenských hranic. Z Česka se tam dá dojet za nějakých pět a půl hodiny, což je přesně ta vzdálenost, kdy máte pocit, že jste odjeli dost daleko, ale zároveň ještě stihnete dojet bez nervů.
Představte si to: dřevěná designová chata, zvenku splynutá s lesem, uvnitř jako z časopisu o skandinávském hygge. Velké postele, stylový nábytek, otevřený obývák, krb, a hlavně… krytá terasa s vířivkou. Vedle ní finská sauna. To jsou dvě slova, která u mě v prosinci fungují líp než jakýkoli motivační citát.
Sedíte tam večer, trochu mrholí nebo padá jemný sníh, kolem úplné ticho. Když fouká vítr, tak jen jemně, jako by nechtěl rušit. A vy v té vodě přemýšlíte, kdy naposledy jste si dovolili jen tak být. Bez úkolů. Bez sezení. Bez řevu, bez dětí…..
A víte, co mě dostalo? Každé ráno vám personál donese snídaňový box až ke dveřím. Ne, to není sen. Jen otevřete a tam je pečivo, domácí džem, šunka, sýr, smoothie, pomerančový džus. Už jen kvůli tomu bych si přála zůstat celý týden.
Co kdyby vás přece jen napadlo vyjít ven?
Okolí Hello Wood není jen krásné na pohled, ale taky plné zajímavých míst. Kousek od chaty je známý vrchol Dobogókő, který patří k nejkrásnějším místům v Maďarsku. Odtud uvidíte Dunaj, a pokud budete mít štěstí na dobré počasí, tak i velkou část lesnatého okolí.
Místní říkají, že Dobogókő je „energetické srdce Maďarska“ a i kdybyste na energie nevěřili, aspoň se projdete v přírodě, kde se dá pořádně vyvětrat hlava.
A když vás přepadne chuť na město, můžete to vzít do Ostřihomi – krásné historické město s monumentální bazilikou, nebo si udělat romantickou večeři v Budapešti, která je vzdálená jen 40 minut autem. Ale ruku na srdce – kdybych měla takovou chatu, jen tak bych se z ní nehýbala.
2. Ždiar – výhledy na Tatry, vířivka, víno… a večer s „Prázdninami“
Pokud Hello Wood byla lesní pohádka, Ždiar je pro mě horská romance jak z reklamy na čokoládu. Dřevěné chaty s výhledem na Belianské Tatry, stylové, čisté, útulné. Ty, co vypadají, jako kdyby tam někdo každé ráno přišel rozsvítit jen kvůli vaší náladě.
Když jsem se dívala na fotky, úplně jsem si představila ten ranní moment. Vstát, ještě ospalá dojít ke dveřím, otevřít je a uvidět hory, které se právě probouzejí v mlžném oparu. Zima lehce kouše do tváří, ale vy víte, že za chvíli se zase zachumláte do teplé vířivky na terase, kde vás čeká horká voda, bubliny a ten, koho rádi mačkáte za koleno.
A pak je tu finská sauna, která vás po výletě rozehřeje tak, že si budete připadat jako čaj s medem. Upřímně? Tohle místo na mě působí jako ideální romantický azyl. Něco mezi dobrodružstvím, pohodou a tichým spiklenectvím dvou dospělých, kteří ví, že teď mají pár dní jen pro sebe.
Moc se mi líbí i interiér – velká postel, krb, dřevěné trámy, rohová pohovka, mramorová podlaha (ano, mramor, ale takový ten příjemný, ne studený jako dlažba u zubaře). A vše vymyšlené tak, abyste nemuseli nic. Jen být.
Večer, když děti neřvou, víno teče a čas se zastaví
Tady bych si představila večer s filmem. Ale ne takový ten klasický „něco zapneme a u toho usneme“, ale vědomě vybraný, hezky romantický, s dekou a vínem. Pro mě jednoznačně „Prázdniny“ – film, který bych si mohla pustit každý rok znovu. Ta představa, že Cameron Diaz utíká z rušného LA do zasněžené Anglie a najde tam lásku, mi připadá dost podobná mému vnitřnímu úniku ze všeho toho předvánočního chaosu.
A víte co? Tohle je přesně chvíle, kdy oceníte, že máte dobrý přístup ke streamovacím službám. Já osobně si filmy pouštím přes Skylink Live TV, nebo když to nesedí, tak sahám po Telly nebo Lepší.TV, protože většina z nich má i archiv.
Takže i kdybych si vzpomněla na film v 22:37, nemusím nic stahovat ani hledat. A ve stylové chatě s výhledem na zasněžené hory to má úplně jinou atmosféru než doma na gauči mezi plyšáky a zapomenutým LEGO.
A co dělat, když vás to přece jen vytáhne ven?
Ždiar není jen hezký pohled z okna. Je to doslova brána do přírody. Ať už jedete v zimě nebo v létě, vždycky si tu najdete něco, co vás vytáhne ven.
- Stezka korunami stromů Bachledka – krásná vyhlídka, i v zimě. Po cestě lanovkou, nahoře panoramata jak z pohlednice.
- Goralské muzeum Ždiarsky dom – malý, ale krásný pohled do tradičního života.
- Monkova dolina – ideální na kratší výlet s krásnou přírodou.
- Ski centrum Strachan – pokud si vezmete lyže, jste na svahu za 5 minut.
- Výšlapy do Tater – např. Predné Meďodoly nebo Dolina sedmi pramenů – lehčí trasy, které zvládne i romantik bez sportovní přípravy.
A pokud se vám zachce „do světa“, tak třeba Spišský hrad, Belianská jeskyně nebo Štrbské pleso nejsou vůbec daleko. Ale popravdě… já bych tam zůstala. V županu. S vínem. A Kate Winslet na obrazovce.
3. Répáshuta – když chcete být sami a svět může klidně počkat
A pak je tu tohle. Malinká vesnice jménem Répáshuta, schovaná v maďarském Národním parku Bükk. Ticho, lesy, dvě dřevěné chatky a kolem… nic. Teda vlastně všechno. Protože někdy právě tohle „nic“ znamená úplně nejvíc.
Přiznávám, že mě tohle místo zaujalo hned, jak jsem zahlédla fotku vířivky na terase s výhledem do údolí. Žádná rušná ulice, žádné sousedské sekačky, žádné „Mami, on mi vzal pastelku!“. Jen vy dva, teplá voda, sklenka bílého a do toho se z dálky ozývá lesní ticho. Takové to ticho, které se nedá slyšet doma, ani když všechny děti konečně usnou.
Tyto dva domky jsou dřevem obložené, útulné, a všechno v nich vypadá tak, že bych tam mohla hned rozbalit svíčku, teplé ponožky a knihu, kterou si schovávám „až budu mít čas“. Mají kuchyňku, manželskou postel, koupelnu s výhledem, a to celé je zařízené tak, že když otevřete oči, připadáte si jako někde mezi snem a Pinterestem.
Snídaňový box je tady samozřejmostí. Čerstvé dobroty, domácí pomazánky, čokoláda, müsli, džem… a všechno s láskou připravené. A pokud zůstanete déle než 3 noci, dostanete další zásobu dobrot. Takže hlad tady opravdu nehrozí.
A pokud máte chuť na opravdovou večeři, zajdete do restaurace Vadász Étterem, kde podávají tříchodové menu – předkrm, hlavní chod a dezert. Tradiční maďarská kuchyně s moderním twistem a atmosférou, která vás obejme hned při vstupu.
A večer? Klidně si pustit něco online… ale v klidu
I tady bych si večer pustila film. Ale protože člověk nikdy neví, co v jaké zemi běží a co je blokované, beru si s sebou vždy VPN. Vážně…. jednou jsem si chtěla pustit oblíbený pořad a místo toho jsem se dozvěděla, že „tato služba není ve vaší oblasti dostupná“. A tak jsem se naučila cestovat s VPNkou. Připojím se jako „že jsem v Česku“, a pustím si cokoliv, na co mám zrovna náladu. Bez nervů, bez zdržení. Mít VPN dneska už není jen o soukromí – je to prostě pohodlí.
Tip: VPNku doporučuju každému, kdo si chce i v zahraničí zachovat svůj digitální komfort. A hlavně, když jste uprostřed hor, signál není vždy ideální a možnost připojit se bezpečně je k nezaplacení.
A co v okolí, kdyby vás to přece jen přestalo bavit?
No dobře i když ta vířivka a ten klid zní jako ráj, někdy člověk prostě chce protáhnout nohy. A kolem Répáshuty je toho víc než dost:
- Lillafüred – nádherné jezero, romantický zámek, vodopády a možnost půjčit si loďku. Atmosféra jak z pohádky.
- Szent Istvánova jeskyně – světově známá krápníková jeskyně.
- Anna-barlang – unikátní přírodní úkaz, ideální na procházku.
- Hvězdárna Bükk Csillagda – pokud rádi koukáte na hvězdy, tady si je můžete opravdu prohlédnout (a pak si doma tvrdit, že víte, kde je Orion).
- Termální lázně v Miskolci – lázně vytesané přímo do jeskyní. Romantika, teplá voda, svíčky. Co víc si přát?
A proč o tomhle všem vlastně přemýšlím?
Protože někdy stačí jen chvilka, abychom si uvědomili, že nejlepší dárek není v krabičce s mašlí, ale v těch třech dnech, kdy nemusíme nic.
Tři dny, kdy zůstaneme pod dekou, pustíme si film, budeme se smát, koukat do lesa, do hor, nebo jen do očí tomu druhému. Kdy budeme zase na chvíli jen „my“, a ne kuchařka, taxikářka, koordinátor, účetní, animátorka a manažerka v jednom.
Neříkám, že musíte jet hned. Ale říkám, že je fajn to mít v hlavě. Mít možnost říct si: „Jo, jednou za rok si zasloužíme jen být spolu.“ Bez dětí, bez výmluv, bez stresu.
Tak co, už taky přemýšlíte, co si letos nadělit pod stromeček? Já myslím, že ticho, vířivka a někdo, koho milujete, by mohly být ten nejlepší dárek.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
