Zavřete na chvíli oči a představte si český hrad. Vidíte majestátní kamennou stavbu na kopci, věže sahající k nebi a v duchu slyšíte klapot koňských kopyt na nádvoří. Je to obrázek, který známe z pohlednic, filmů i hodin dějepisu. Ale co když vám řeknu, že tenhle obrázek je jenom obal od bonbonu a to nejlepší se skrývá uvnitř? Co když vám prozradím, že některé z nejznámějších českých pevností nebyly postaveny na obranu proti nepříteli zvenčí, ale aby něco pekelného uvěznily uvnitř?
Že v jejich kaplích se neodehrávaly jen modlitby, ale i souboj nebe a země vytesaný do kamene? Pojďte se se mnou podívat za hradby a odhalit příběhy, které by vydaly na několik hollywoodských trháků.
Když zdi mluví… a někdy i lžou
Architektura není jen o cihlách a maltě. Je to jazyk, kterým k nám promlouvají naši předci. A někdy nám vyprávějí pěkně mrazivé věci.
Pevnost postavená naruby
Vezměte si třeba takový hrad Houska. Na první pohled normální hrad, ale zkuste se zamyslet. Proč by někdo stavěl pevnost uprostřed ničeho, daleko od obchodních stezek, bez zdroje vody a jakéhokoli strategického významu? Je to jako postavit si trezor v prázdné místnosti. Záhada se prohloubí, když si všimnete, že většina obranných prvků od střílny po bašty míří dovnitř, na nádvoří. Jako by se stavitelé nebáli útoku zvenčí, ale toho, že by se něco mohlo dostat ven.
A tady se dostáváme k legendě, která dává tomuhle architektonickému hlavolamu smysl. Pověst praví, že Houska stojí na skále, ve které byla díra přímo do pekla. Z ní prý vylézaly démonické potvory a terorizovaly okolí.
Lidé se díru snažili zasypat, ale byla bezedná. A tak nad ní postavili kapli a posléze celý hrad jako kamenný špunt, který má zlo držet pod zámkem. Najednou ta obrana směrem dovnitř dává děsivý smysl, že?
Duchovní trezory a katedrály v malém
Ne všechny hrady ale sloužily k věznění démonů. Některé byly postaveny jako obří schránky na to nejcennější, co středověký svět znal – svaté ostatky. Karlštejn nebyl primárně sídlem krále, ale gigantickým trezorem pro korunovační klenoty a relikvie, které měly chránit celé císařství.
Jeho Kaple svatého Kříže, vykládaná polodrahokamy a stovkami obrazů, měla být pozemským obrazem Nebeského Jeruzaléma, tedy místem tak svatým, že ho žádné zlo nemůže pokořit.
Podobně fascinující je i dvoupatrová kaple na Chebském hradě. Spodní patro je tmavé, těžké, s masivními sloupy symbolizuje pozemský, hříšný svět. Když ale vystoupáte nahoru, ocitnete se v prosvětleném prostoru s lehkou gotickou klenbou a štíhlými mramorovými sloupy, které představují nebesa. Není to jen stavba, je to cesta duše vytesaná do kamene.
A na Bezdězu? Tamní kaple má ochoz inspirovaný francouzskými katedrálami. Nejenže to vypadalo skvěle, ale v případě nouze se z něj stala obranná chodba. Modlitba a obrana, ruku v ruce.
Obyvatelé, kteří nikdy neodešli
Žádný správný hrad by se neobešel bez svých stálých, i když poněkud nehmotných, obyvatel. Pověsti o strašidlech nejsou jen pohádky na dobrou noc. Jsou to ozvěny skutečných příběhů, strachů a nadějí.
Bílá paní, rodinná věštkyně
Asi nejznámější českou celebritou ze záhrobí je Bílá paní. Ta z Pernštejna, Adléta, to ale nemá jen tak. Neobjevuje se, kdy se jí zachce. Její zjevení je poselstvím. Když ji potkáte v bílém, můžete v rodě očekávat přírůstek a štěstí.
Pokud se ale zjeví v černém, chystejte smuteční šaty. Je to taková rodinná rosnička osudu, která místo počasí předpovídá život a smrt.
Když staré kletby potkají moderní techniku
Na hradě Zvíkov zase řádí rarášek. To by nebylo nic tak zvláštního, kdyby se jeho řádění nepřizpůsobilo 21. století. Filmové štáby, které na Zvíkově často točí, si stěžují na nevysvětlitelné poruchy techniky. Kamery přestanou fungovat, baterie se záhadně vybijí, zvuk nejde nahrát. Vypadá to, že zvíkovský rarášek je pěkný šprýmař a našel si novou zábavu sabotovat natáčení.
A pak tu máme Kašperk, který je se svou partou strašidel jako z hororu. Havraní muži s ptačími zobáky, bezhlavý rytíř v rozžhavené zbroji a tajemná stařena, která měnila lidi v kámen. Atmosféra hlubokých šumavských lesů tomu všemu dodává tu správnou, mrazivou příchuť.
Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀
Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!Podzemí plné tajemství (a posedlých hledačů)
Co by to bylo za hrad bez tajných chodeb a ukrytých pokladů? Představa podzemních labyrintů dráždila fantazii lidí po staletí. A někteří tomu propadli tak, že pro sen o bohatství byli ochotni obětovat všechno.
Muž, který provrtal chodby pod hradem Potštejn
Příběh hraběte Chamaré a hradu Potštejn je jako z románu. A vlastně i je, Alois Jirásek se jím inspiroval. Hrabě byl posedlý legendou o pokladu loupeživého rytíře Mikuláše. A tak začal kopat. A kopal skoro čtyřicet let. Kopec pod hradem provrtal chodbami jako ementál, způsobil sesuvy půdy a nevratně poškodil velkou část zříceniny.
Poklad? Ten samozřejmě nikdy nenašel. Ironií osudu je, že svou posedlostí sice zničil památku, ale zároveň legendu o pokladu učinil nesmrtelnou.
Brány do jiných světů a nacistické tajnosti
Pod Troskami, ikonou Českého ráje, se má nacházet nejen poklad z vyloupeného kláštera, ale rovnou brány do jiných dimenzí. Průzkumy potvrdily existenci rozsáhlých podzemních prostor, v některých se dokonce našly varovné nápisy hrozící smrtí každému, kdo by šel dál. Spojení s hradem se ale zatím nenašlo, takže tajemství Trosek žije dál.
A na zámku Zbiroh? Tamní studna, jedna z nejhlubších v Evropě, skrývá tajemství z 20. století. Za války zde sídlil štáb SS a povídá se, že při ústupu vytvořili ve studni falešné dno, pod kterým ukryli tajné dokumenty. Středověká studna se tak stala dějištěm moderní konspirační teorie.
Když se z hradů stanou filmové hvězdy
Od počátku filmu a kamery dostali české hrady úplně novou roli. Staly se z nich hvězdy stříbrného plátna. Pro mnohé z nás už Švihov navždy bude statkem zlé macechy z Tří oříšků pro Popelku, na Bouzově bude létat švec Jíra z pohádky O princezně Jasněnce a na Červené Lhotě bude bydlet Zlatovláska.
Tato pohádková sláva není jen iluze. Lidé na hrady nejezdí jen za historií, ale chtějí se na vlastní oči podívat, kde Popelka ztratila střevíček. A kouzlo našich památek objevili i v zahraničí. České hrady si „zahrály“ v mnoha mezinárodních filmech a seriálech, od Formanovy klasiky Amadeus až po fantasy ságy.
A nejnověji ožívají i ve virtuálním světě. Tvůrci slavné počítačové hry Kingdom Come: Deliverance II pečlivě zrekonstruovali podobu hradu Trosky z doby jeho největší slávy. Hráči z celého světa se tak mohou po hradě procházet tak, jak vypadal před staletími.
Tak až příště budete stát před nějakým tím majestátním hradem, zkuste se na chvíli zastavit a zaposlouchat. Možná uslyšíte víc než jen šumění větru ve věžích. Možná zaslechnete šepot legend, ozvěny dávných bitev nebo tichý smích princezen, které tam pro nás budou žít navždy.
Protože české hrady nejsou jen kameny, jsou to brány do nekonečného světa příběhů.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
