Dnes ráno jsem se probudila bez jakéhokoli očekávání. MDŽ pro mě nikdy nebylo nijak zvlášť důležitým svátkem, spíš jen další den v kalendáři. V duchu jsem si říkala, že Petr si na něj asi ani nevzpomene.
Dopoledne probíhalo jako obvykle. Odvedla jsem nejstaršího syna Matyáše do školky a pak se šla s ročním Tobíkem projít do parku Amerika. Tam jsme si hráli na klouzačce a povídali si s kamarádkami.
Odpoledne se k nám v parku připojil Petr s Matyášem, který se vracel z tréninku juda. V tu chvíli se stalo něco nečekaného. Petr mi předal krásnou kytici růží a Matyášek s Tobíčkem mi s úsměvem darovali druhou a třetí.
Byla jsem dojatá a překvapená. Vůbec jsem nečekala, že si na MDŽ vzpomenou, a už vůbec ne, že mi dají květiny. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc si jich vážím a jak moc pro mě znamenají.
Matyášek pak s rozverným úsměvem pronesl: „Jsme gentlemani, tati, co?“ Petr se zasmál a přikývl. V tu chvíli jsem cítila obrovské štěstí a vděčnost.
Krásná kytice růží zdobí náš parapet u okna od včerejšího večera. Dnes, když jsem si je ráno prohlížela, připomněly mi krásný moment překvapení a radosti, který mi můj milovaný muž a synové v ten den věnovali.
MDŽ pro mě letos dostalo úplně nový rozměr. Už to pro mě není jen obyčejný den v kalendáři, ale symbol lásky a vděčnosti v mé rodině.
Děkuji, Petře a Matyášku a Tobíčku, za ten krásný dárek a za to, že mi děláte každý den radost.
