Člověk si říká – půjčím si dvacet tisíc na měsíc, co se může stát? Vždyť to snadno vrátím. Jenže v realitě nejde o to, jestli částku splatíte – ale kolik za tu „výpomoc“ ve finále zaplatíte. A to může být rozdíl mezi pár stovkami a šokujícími osmi tisíci. Nedávno jsem narazil na zajímavou analýzu, která se zabývá srovnáním půjček z pohledu jejich férovosti. A rozhodně to není čtení pro slabé povahy.
Index odpovědného úvěrování, který dává věcem jména
Možná jste o něm ještě neslyšeli, ale existuje něco jako Index odpovědného úvěrování. Nejde o suchou tabulku úroků. Tenhle index sleduje, jak bezpečné, transparentní a cenově únosné jsou krátkodobé půjčky, ať už je poskytuje banka nebo nebankovní firma. Nejde tu jen o čísla, ale i o to, jestli si člověk může jednoduše spočítat, kolik ho půjčka bude stát, jestli firma nehází klacky pod nohy, když se něco pokazí, a jak se chová při vymáhání dluhu.
A víte co? Výsledky ukazují, že rozdíly jsou naprosto šílené.
Chcete půjčku dvacet tisíc? Může to stát tři stovky… nebo taky osm tisíc
Vezmeme si modelovou situaci: potřebujete 20 000 Kč na jeden měsíc. U některých poskytovatelů vás tahle „drobná výpomoc“ bude stát jen pár stovek. Pokud máte kontokorent (povolené přečerpání) u banky, zaplatíte na úrocích kolem 350 korun. Kreditní karta může vyjít na 400 Kč – pokud vše splatíte včas, i méně. Zní to v pohodě, že?
Jenže pak tu máme druhý konec spektra. Půjčka stejné výše od některých nebankovních firem vyjde klidně na 8 000 Kč měsíčně. A to není překlep. Osmitisícová „daň za rychlost“ v přepočtu znamená úrok kolem 500 % ročně. V reálu si často člověk ani těch 20 000 nepůjčí, protože daná firma půjčuje méně – takže sazba vychází procentuálně ještě šíleněji.
Banky jako jistota? Ne vždy, ale většinou
Jedna věc mě mile překvapila – banky v tomhle srovnání dopadly většinou velmi dobře. Nejlépe vyšly Air Bank, mBank, Raiffeisenbank a Česká spořitelna. Jejich půjčky nejsou nejlevnější na trhu, ale mají jasně daná pravidla, solidní transparentnost, a když dojde na lámání chleba (třeba nesplácení), jednají většinou korektně.
Na druhou stranu neznamená „nebankovní“ rovnou past. I mezi nimi se najdou férové firmy, jako například Home Credit, Kamali, ESSOX, nebo třeba Twisto a Skip Pay, pokud vám stačí odložená platba. Tady se náklady udržují do 600 Kč za měsíc, což je ještě v pohodě.
Kreditky: Pozor na nabitý revolver!
Kreditní karta je taková nenápadná zbraň. Funguje jako revolvingový úvěr – čerpáte, splácíte, a zase můžete čerpat. Pokud jste disciplinovaní a vše splácíte včas, nemusíte platit skoro nic. Jenže stačí jedno zpoždění, a najednou se vám ta „bezúročná půjčka“ prodraží.
Největší záludnost je v tom, že nemusíte splatit celý dluh najednou – stačí zaplatit minimální částku. Jenže to je jako splácet chleba po krajících: když si za každý krajíc naúčtují úroky, nikdy se z toho nevyhrabete. Proto kreditka ano, ale jen pokud jste si jisti, že to utáhnete. Jinak raději klasickou půjčku se splátkami.
Mikropůjčky: malé peníze, velké problémy
Teď se podíváme na ty nejdražší. Mikropůjčky, často prezentované jako rychlá výpomoc před výplatou, patří mezi vůbec nejrizikovější finanční produkty na trhu. Zní to hezky: „Půjčíme vám pár tisíc během pár minut.“ Jenže právě tady začíná problém.
Mnoho lidí totiž nedokáže celou částku vrátit včas, a tak si půjčku prodlouží. Jenže za prodloužení se platí. A pak znovu. A ještě jednou. A v tu chvíli už nejde o pomoc – dostáváte se do spirály dluhů, kterou jen těžko zastavíte.
Společnosti jako SOSCredit, CreditGo, CreditPortal nebo Půjčka7 mají úroky, které si člověk ani neumí představit: 500 % ročně a více. To je za půjčenou dvacku klidně 8 000 Kč měsíčně. A co je nejzáludnější? Některé z nich ani nepůjčí celých 20 000 Kč – tím se ale úroková sazba v reálu ještě zvyšuje.
Přichází změna: konec nejdražších půjček
Mám pro vás ale dobrou zprávu. Od roku 2027 má začít platit nová legislativa, která výrazně omezí výši úrokových sazeb. Extrémně drahé mikropůjčky tak zřejmě zmizí z trhu. Některé nebankovky to možná zabalí, jiné se přizpůsobí a nabídnou lidštější úvěry.
A přiznávám – už teď jde vidět, že někteří poskytovatelé reagují. Začínají tlačit ceny dolů, připravují nové produkty, zlepšují weby. Člověk si říká, proč to nešlo už dřív…
Kalkulačka? Proč ne, ale často chybí
Jedna věc mě vyloženě štve. Kalkulačka na webu by měla být základ. Chci vědět, kolik mě to celé bude stát, jak dlouho budu splácet, a jaký bude celkový přeplatek. Ale víte, že většina bank a firem s kreditkami nic takového nemá?
U mikropůjček kalkulačku najdete skoro vždy – často až podezřele jednoduchou. U revolvingových úvěrů, jako jsou kreditky nebo kontokorenty, to ale často chybí. Výjimku tvoří třeba Česká spořitelna nebo Raiffeisenbank. Ostatní buď kalkulačku nemají vůbec, nebo je schovaná někde hluboko, jako by se za ni styděli.
Chápu, že u produktů s proměnlivým splácením je to těžší. Ale právě proto by měl být výpočet ještě srozumitelnější! Ideálně tak, abych si mohl nastavit tempo splácení a hned viděl, kolik přeplatím.
Úrok vs. RPSN: dvě čísla, která vám řeknou pravdu
Když jsem se poprvé snažil porovnat nabídky různých půjček, narazil jsem na zádrhel – všichni ukazují jiná čísla. Někdo uvádí úrok, někdo RPSN, jiný jen poplatek. A teď si vyberte.
Zlaté pravidlo zní: porovnávejte vždy RPSN. To totiž zahrnuje nejen samotný úrok, ale i poplatky za poskytnutí, vedení, prodloužení a podobně. Když se úrok a RPSN výrazně liší, je to červená vlajka. Znamená to, že firma sice slibuje nízký úrok, ale napakuje se na ostatních poplatcích.
Typický příklad? Firma Centrofinance. Na svém webu uvádí sazbu 40 % měsíčně, což může méně zkušenému člověku znít jako „jo, dobrý, není to 100 %“. Jenže 40 % měsíčně je 480 % ročně. Takže pozor na triky s formátem.
Když se nedaří splácet: komu se dá věřit?
Realita je taková, že do problémů se splácením se může dostat každý z nás. Někdy stačí, že se zpozdí výplata, někdy přijde nemoc, někdy se prostě sejde blbý měsíc.
A v tu chvíli by měl poskytovatel půjčky podat pomocnou ruku. Férová firma vás neudusí pokutami, ale nabídne vám třeba odklad splátek, úpravu splátkového kalendáře nebo alespoň kontakt na konkrétního člověka, se kterým to půjde řešit.
Naopak varováním by měly být firmy, které mlčí, vyhrožují nebo hned posílají exekutora. Transparentní přístup v těžké chvíli je podle mě nejdůležitější test důvěryhodnosti.
A co kontrola stávajících dluhů?
Jedna z věcí, která mě fakt zarazila, je, jak málo věřitelé kontrolují, jestli už nemáte jiné půjčky. Ačkoliv jim to zákon nařizuje, v praxi se často děje pravý opak. Mnoho lidí má tři nebo čtyři různé úvěry najednou, a přesto dostanou další.
To už není jen chyba klienta. To je selhání systému. Některé firmy se prostě ani nepodívají do registrů, nebo kontrolují jen jeden z několika existujících. Třeba NRKI (největší registr nebankovních půjček) řada firem úplně ignoruje.
A tak se stává, že se člověk ocitne v dluhové pasti, aniž by si to uvědomil. Půjčuje si na splácení jiných půjček, a kolo se roztáčí.
Když už je pozdě: kam se obrátit?
Pokud se někdo ocitne ve fázi, kdy už není schopný splácet a neví kudy kam, existuje pár možností, jak z toho ven. První je obrátit se na Finančního arbitra. Tenhle úřad je státní, nezávislý a jeho služby jsou zdarma. A hlavně – má pravomoc řešit spory mezi vámi a poskytovatelem půjčky. Pokud firma porušila pravidla, arbitr může rozhodnout ve váš prospěch.
Druhá možnost, a podle mě velmi cenná, je dluhové poradenství. Existují organizace, které vám pomůžou projít celou situací krok za krokem. Jednou z nejznámějších je právě Člověk v tísni, který nabízí i help linku na čísle 📞 770 600 800. Tam vám poradí, co dělat, na co si dát pozor, jak jednat s věřitelem nebo třeba jak požádat o oddlužení. A to všechno bezplatně a důvěrně.
Jak se vlastně takový index odpovědného úvěrování sestavuje?
Na závěr mě zajímalo, jak přesně Index odpovědného úvěrování vzniká. A je to docela propracované. Největší váhu má cena půjčky – tedy o kolik víc člověk zaplatí než si půjčil. Sledují se náklady za měsíc, poplatky, úroky, prodlení i sankce.
Pak se hodnotí transparentnost: jestli má firma na webu kalkulačku, jak přehledně uvádí ceny, jak vypadá smlouva, jestli radí co dělat, když se něco pokazí.
A důležitá je i tzv. procesní vstřícnost – třeba jak firma jedná při problémech se splácením, jestli hned neposílá žalobu, jestli komunikuje, nebo jen mlčí a čeká na exekutora.
Součástí hodnocení je i to, jestli věřitel vůbec zjišťuje, jestli už nemáte jiné půjčky – tedy jestli nahlíží do registrů.
Výsledkem je pak bodové hodnocení a systém hvězd – od jedné po čtyři. Čtyři hvězdy = bezpečný a férový produkt. Jedna hvězda nebo žádná? Utíkat co nejdál.
Závěrem: co jsem si z toho odnesl já
Na tenhle článek jsem narazil náhodou, ale zanechal ve mně silný dojem. Nešlo jen o čísla nebo srovnání půjček. Šlo hlavně o to, kolik lidí se zbytečně zadluží, protože jim nikdo neřekne pravdu. Nebo ještě hůř – protože jim někdo pravdu záměrně zatají.
Díky podobným projektům, jako je Index odpovědného úvěrování, máme konečně nástroj, který ukazuje na férovost i neférovost poskytovatelů. A můžeme se podle něj rozhodovat chytřeji.
Je to i o tom, jestli firma jedná fér, jestli mi dává šanci a jestli hraje čistou hru. A myslím, že přesně o to by v osobních financích mělo jít.
📌 Tip na závěr: Pokud řešíte půjčku, podívejte se na web jakprezitdluhy.cz nebo se rovnou poraďte s odborníky. Čím dřív začnete, tím snáz to zvládnete.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem, recenzí či zkušeností s nějakou půjčkou
