Surfshark VPN: Kolik má serverů, technologie a proč je tak rychlý?

Surfshark používám každý den v práci a jedna věc mě u většiny recenzí na internetu šíleně štve. Skoro každá skončí u čísla „4 500 serverů ve 100 zemích“ a tím to hodí za hlavu. Jenže tohle číslo samo o sobě neříká vůbec nic o tom, jak rychlé nebo stabilní připojení reálně dostaneš. Za rychlostí totiž stojí spíš kombinace technologií, které si Surfshark za poslední roky vybudoval, a právě o těch se v recenzích málokdy dočteš, takže jsem je zde rozepsal.

Rychlá odpověď: servery a země

Servery jsou jen půlka příběhu

Surfshark má míň serverů i zemí než NordVPN nebo Proton VPN, o tom víc v srovnání níž. A přesto se v nezávislých testech rychlosti pravidelně drží na špici. Vysvětlení je prosté: od roku 2022 Surfshark opustil princip „jeden uživatel, jeden pevný server“ a přešel na technologii jménem Nexus.

Co je Nexus a proč to není jen marketing

Nexus stojí na principu Software-Defined Networking (SDN). Nepřipojuješ se tak k jednomu konkrétnímu serveru, ale k celé propojené síti, která si mezi sebou v reálném čase vyměňuje informace o rychlosti, latenci a aktuálním zatížení. Tvoje spojení pak jede tou nejefektivnější cestou k vybranému výstupnímu bodu, tedy k serveru, jehož IP adresu uvidí cílová stránka.

Výhoda je trojí. Pokud jeden uzel v síti zlenoší, provoz se přesměruje jinam a ty se ani nedozvíš, že se něco stalo. Síť navíc aktivně hledá nejrychlejší trasu, ne jen tu geograficky nejbližší. A protože provoz neprochází jedním pevným bodem, hůř se sleduje, kudy jsi vlastně šel.

Na Nexusu stojí i funkce IP Rotator (rotování IP adres), která bez přerušení spojení mění tvoji IP adresu zhruba každých 5 až 10 minut. Hodí se, pokud chceš ztížit dlouhodobé sledování svého chování na síti.

FastTrack, nadstavba z roku 2025

Nad Nexusem běží novější vrstva jménem FastTrack. Pracuje s globálně rozmístěnými „sondami“ (probes), které pořád testují reálnou rychlost a latenci na různých kombinacích tras mezi tebou a cílovým serverem a vyberou tu nejefektivnější, ne jen tu geograficky nejbližší. Proto se občas rychlejší připojení dostane přes server, který bys sám intuitivně nevybral.

Jaké protokoly Surfshark používá a kdy který zvolit

Surfshark nabízí tři protokoly a umí mezi nimi přepínat automaticky (Automatic) nebo ručně v nastavení:

• WireGuard je výchozí a nejrychlejší protokol, moderní, lehký, s rychlým handshake. Na blízkých serverech a gigabitové přípojce jsem naměřil klidně 550 až 950 Mbps, podle vzdálenosti a aktuálního zatížení sítě.
• OpenVPN (UDP/TCP) je pomalejší, ale líp si poradí se staršími routery a firewally. TCP varianta pomůže i na sítích, kde se WireGuard přes UDP blokuje.
• IKEv2 se osvědčí na mobilu, protože zvládne plynule přeskočit z Wi-Fi na mobilní data bez ztráty spojení.

Mimochodem, pokud se ti spojení najednou zpomalí, dřív než začneš přepojovat server, zkus si v Nastavení → VPN protokol ručně nastavit WireGuard. Řeší to překvapivě velkou část „pomalého Surfsharku„.

RAM-only servery a 10Gbps linky

Zní to jako fráze z reklamy, ale za tím je reálný rozdíl v tom, jak servery fungují. Všechny servery Surfshark běží výhradně v operační paměti, ne na pevném disku, takže se po každém restartu vše smaže do čistého stavu. Nemůže tak vzniknout historický log dat, který by přežil restart nebo zabavení hardwaru. A protože je RAM řádově rychlejší než disk, server se nemá důvod „zadýchávat“ ani při větším zatížení.

K tomu celá síť běží na 10Gbps linkách, což u větších datacenter znamená pořádnou rezervu propustnosti i při současném připojení spousty uživatelů.

Zatížení serverů a jak moc to ovlivňuje rychlost

Popravdě, spousta recenzí tady tvrdí věci, které v appce vůbec nenajdeš. Surfshark nemá ve všech svých aplikacích trvale viditelné číselné „zatížení serveru v %“ u každé lokace. Co reálně existuje:

• Windows a novější verze dalších appek zobrazují barevný Performance Indicator (zelená, žlutá, červená) podle kvality a latence připojení. Sám Surfshark tuhle funkci pořád značí jako beta.
• Na macOS appce si recenzenti v posledních měsících všimli, že dřívější zobrazení zatížení serveru z rozhraní zmizelo.
• Ping a rychlost si nejspolehlivěji ověříš přes vestavěný Speed test, který je ale zatím jen ve Windows appce (Nastavení → VPN nastavení → Speed test, funguje jen když jsi odpojený).

Jinak řečeno, o rychlost se ti reálně stará Nexus a FastTrack na pozadí, ne to, že bys si sám vybíral „nejméně zatížený“ server podle čísla, které v appce často ani nenajdeš. Pokud to i tak chceš ověřit sám, zkus tohle:

1. Připoj se ručně na 2 až 3 nejbližší lokace a porovnej výsledek v externím speed testu, třeba speedtest.net.
2. Zkus to mimo večerní špičku (zhruba 18 až 23 hodin místního času cílové země) u populárních lokací jako US nebo UK. Tam bývá zatížení reálně nejvyšší.
3. Přepni protokol na WireGuard, pokud testuješ na Automatic.

Rozdíly v rychlosti mezi blízkým a vzdáleným serverem má na svědomí hlavně fyzika, tedy latence daná vzdáleností, ne to, že by síť byla „přetížená“. Výjimka nastává jen ve večerní špičce v opravdu populární lokaci.

Co dalšího VPNka od Surfsharku umí

• Camouflage Mode schová VPN provoz tak, aby vypadal jako běžný HTTPS provoz. Hodí se na sítích, které VPN aktivně blokují, třeba restriktivní firemní Wi-Fi nebo některé země. Stojí to 5 až 10 % rychlosti navíc, takže ho nemá smysl mít zapnutý celou dobu.
• NoBorders mode dělá podobnou věc, jen se aktivuje sám, když appka detekuje síť s omezeními.
• Dynamic MultiHop pošle tvůj provoz přes dva servery ve dvou zemích podle tvého výběru, na rozdíl od konkurentů, kteří nabízí jen předem daná párování. Získáš víc anonymity, zaplatíš za to latencí, takže na streaming se to nehodí, na vyšší anonymitu ano.
• Bypasser (split tunneling) dovolí vybraným appkám nebo webům obejít VPN tunel úplně. Ideální, pokud ti VPN blokuje bankovní appku, lokální tiskárnu nebo NAS v domácí síti.
• Kill Switch zablokuje na systémové úrovni veškerý internetový provoz, pokud VPN spojení spadne, takže nikdy neuklouzneš na nechráněné připojení bez povšimnutí.
• Meshnet je šifrovaná síť mezi tvými vlastními zařízeními, případně se sdílením přístupu pro někoho jiného, dnes zdarma pro všechny plány, ne jen pro dražší tarify. Hodí se na vzdálený přístup domů, přenos souborů nebo hraní v privátní síti.

Srovnání s konkurencí

Počet serverů sám o sobě nic neříká o rychlosti, ale je to jeden z ukazatelů, který lidi při výběru VPN hledají nejčastěji.

Tahle čísla se dost liší podle toho, koho se zeptáš, protože recenzní weby si je mezi sebou často jen opisují ze starších článků. NordVPN sám na různých podstránkách udává jednou 130, jinde 149 zemí. ExpressVPN a PIA přestaly přesný počet serverů zveřejňovat úplně a mluví jen o „lokacích“, takže starší a vyšší čísla, co po internetu ještě kolují, dneska už neplatí.

Surfshark má z celé skupiny nejnižší počet zemí, ale v praxi to skoro nepoznáš. 100 zemí pokryje naprostou většinu běžných potřeb, ať jde o streaming, cestování nebo práci na dálku.

Než tabulku s konkurencí použiješ v článku, mrkni ještě jednou přímo na jejich weby. Tahle čísla se u VPN služeb umí změnit i mezi jednotlivými měsíci.

Tipy a triky, co v běžných recenzích nenajdeš

1. Nespoléhej jen na Quick Connect. Zkus ručně 2 až 3 nejbližší lokace a porovnej rychlost. Automatický výběr je dobrý start, ale ne vždy je to nejrychlejší volba právě v tu chvíli.
2. Přepni protokol manuálně, pokud tušíš problém. WireGuard doma, OpenVPN TCP na veřejné nebo firemní Wi-Fi, kde se UDP provoz často blokuje.
3. Kill Switch nech zapnutý natrvalo, pokud často pracuješ z veřejné Wi-Fi, třeba v kavárně nebo na letišti. Je to jednorázové nastavení, které tě ochrání i když si na VPN ani nevzpomeneš.
4. Použij Bypasser, pokud ti VPN blokuje bankovní appku, streamovací appku vázanou na lokální IP, nebo přístup k tiskárně nebo NASu v domácí síti.
5. Vyhýbej se večerní špičce u populárních lokací (US, UK, zhruba 18 až 23 hodin místního času), pokud řešíš 4K streaming. Tady bývá reálné zatížení nejvyšší.
6. Camouflage a NoBorders zapínej jen, když to potřebuješ. Jsou skvělé v restriktivních sítích, ale zbytečně uberou pár procent rychlosti, když je vlastně nepotřebuješ.
7. Static/Dedicated IP má smysl jen tehdy, když potřebuješ konzistentní přístup, třeba vzdálený přístup do firemní sítě nebo whitelisting u banky. Pro běžné použití je zbytečný.
8. Vestavěný speed test najdeš jen ve Windows appce. Na macOS nebo mobilu si rychlost s VPN i bez ní změř přes klasický nástroj jako speedtest.net.

Časté otázky

Takže, stojí to za to?

Pokud chceš VPNku, která to nekomplikuje a v reálném provozu jede rychle díky Nexus a FastTracku, ne jen díky velkému číslu na reklmaních banerech, tak mohu s klidem říct, že Surfshark je jedna z nejlepších voleb za tu cenu, ostatně proto ji denně v práci používáme.

Vaše komentáře

Přispějte svým komentářem