Asi neexistuje v českých dějinách gastronomie větší rána na solar než moment, kdy do dveří vaší oblíbené restaurace vstoupí Zdeněk Pohlreich. Stačí, když usedne, pozvedne obočí a pomalu přetáhne vidličku přes talíř, na kterém trůní něco mezi východoněmeckým fastfoodem a smutkem zašlých časů. Ten pohled, to ticho, a pak… výrok, co okamžitě zlidoví.
Nejlepší je, že přesně v tu chvíli nejde jen o show. Tam vzniká fenomén – a upřímně, i když to často bolí, člověk se nemůže přestat smát.
Když „suchý jak cesta“ není urážka, ale jazyková poezie
Pohlreich není jen šéfkuchař, co projde kuchyní a zahlásí: „Tohle se nedá žrát.“ On je vlastně takový kulturní restartér, co vypráskal z českých hospod nejen omáčky z pytlíku, ale hlavně národní lenost říct věci na plnou pusu. Co je ale na jeho stylu geniální? To, že mluví jako jeden z nás. Žádné umělé fráze, žádné učené rozbory.
Prostě když bramborák připomíná zbraň hromadného ničení, řekne: „Tímhle zastavíš rychlík na kolejích.“ A když omáčka chutná, jako by do ní spadl kulečníkový stůl, uslyšíte: „Silná jak noha od kulečníku.“
Za roky vysílání dal Česku nový slovník. Výrazy jako „studený jak tělo starý ženy“ nebo „suchý jak cesta“ už dávno nepatří jen do kuchařských debat. Jsou všude – v běžné řeči, v hospodách i na TikToku.
Šéfův slovník – brutální, ale srozumitelný!
Nejde o obyčejné nadávání. Je to směsice metafor, hyperbol, a sem tam peprného výrazu, který rozhodně neslouží jen ke zvednutí sledovanosti. Je to mix lidové moudrosti a grotesky, která vás přibije k obrazovce a donutí přemýšlet, proč se u nás ještě v roce 2009 v některých hospodách podával smažák, co by vám v zahraničí ani nedali psovi.
Pár legendárních typů hlášek, které z něj udělaly jazykový fenomén:
- Hyperbola a absurdita: Když je steak větší než vaše hlava, „tady někdo přejel slona koloběžkou, ty vole.“
- Lidová metafora: „Omáčka silná jak noha od kulečníku.“
- Aforyzmy: „V český gastronomii platí – když nevíš, posyp to sejrem.“
- Surrealistická vize: „Viděl jsem hada srát, žábu mlátit pěstí do skály, ale tohle jsem ještě nezažil.“
- Přímá urážka: „Jste ta nejhorší možná kombinace… nic neumíte a ještě na to serete.“
Vyzkoušet Sledování TV » Akce právě od 1 Kč
Tohle je jazyk, kterému rozumí i vaše babička, ale zároveň si ho v klidu přivlastní i puberťák na Instagramu.
Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀
Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!Proč slovník Zdeňka Pohlreicha rezonuje úplně s každým?
Právě proto, že jeho výroky nejsou odtržené od života. Žádný složitý žargon, žádné elitářství. Když řekne, že „nejrozšířenější české koření je strouhanka“, hned víte, že mluví pravdu. A když kuchař naservíruje suchý karbanátek, co připomíná „cestu v zimě“, všichni si vybavíme ten gumový pocit v puse.
Navíc jeho styl dal lidem odvahu začít kritizovat. Konečně se místo věčné české tolerance ozvalo jasné: „Tohle fakt ne!“ A restauratéři museli přestat spoléhat na to, že „ono to nějak projde“.
Největší hrůzy české gastronomie aneb Kronika kulinářské tragédie
Není tajemství, že v Ano, šéfe! šlo často spíš o přežití než o vaření. Každý díl byl trochu kronikou toho, jak NEvařit, co nedělat a čeho se bát víc než účtenky za oběd na Václaváku.
- Chuťová katastrofa: Přesolené? „To je tak slaný, že to snad přivezli ze Slanýho.“ Málo slané? „Ty seš z Brna?“ A umělá dochucovadla? „Bacha, aby mi nevyskočil pytlík s vegetou na čele!“
- Vizuální masakr: „Kinderscheisse.“ „Ať to není, jak když jsem si stáhla trenýrky a sedla do toho nahatou prdelí.“
- Kult smažáku: „Tady kdyby kandidoval smaženej řízek, má devadesát procent.“
- Polotovary: „Shit v pevným skupenství.“ „Mrdina s.r.o.“
Za ty roky se stal katalogem gastronomických zlozvyků a svým způsobem i učitelem, co místo tabule používá sporák a ironii.
Vyzkoušet Telly » Akční nabídka
„Nic neumíte a ještě na to serete.“ Tohle není jen o kuchařích
Co mě na pořadu vždycky bavilo, je to, že šlo o mnohem víc než o jídlo. Pohlreich rozebíral podniky od sklepa po půdu, ale hlavně demaskoval personál. Pomalejší obsluha? „Topič v letním kině.“ Kuchař, co neví, kde je sever? „Nenazývej se šéfkuchařem, když neumíš vařit.“
Ty nejtvrdší rány ale rozdával ve chvílích, kdy si personál začal nalhávat, že je všechno v pohodě. Když servírka tvrdila, že „hosté všechno chválí“, on pohotově: „A kdo to chválí, když tu nikdo není?“ A když majitel místo kuchaře pozval vědmu, stačilo jen mávnout rukou: „Frajer neumí opéct chleba a pozve si čarodějnici.“
Tohle je terapie šokem, která do kuchyní přivedla víc upřímnosti než psycholog na desetileté stáži.
Ano, šéfe! jako kulturní otřes – a proč je to pořád aktuální
Nikdo nezvedl českou gastronomii z popela jako Pohlreich. A není to jen o tom, že spoustě restaurací přinesl slušný byznys po odvysílání. Ti, kdo jeho rady vzali vážně, často přežili, a ti, kdo je ignorovali, šli ke dnu.
Jeho hlášky ale dávno překročily hranice gastronomie. Mluví jimi celé generace, ať už v hospodě, na stavbě, nebo doma u televize. Dnešní puberťáci možná původní díly ani neviděli, ale na TikToku si jeho výbuchy pouštějí pořád dokola. Na Instagramu se jeho „studený jak tělo starý ženy“ nebo „tohle jsem ještě neviděl“ sdílí v mnoha reels.
Jeho styl dal Česku odvahu kritizovat, přemýšlet a hlavně říkat věci na rovinu. Naučil nás, že když něco stojí za houby, nemá smysl to maskovat omáčkou. A jestli to má být polotovar, tak ať je to aspoň upřímně přiznané.
Pořád to stojí za hovno?
I když by někdo mohl namítnout, že show už je spíš zábava než pomoc, že hlavní je sledovanost a vtip, má Ano, šéfe! pořád sílu. Protože pořád je u nás co napravovat a pořád je co zlepšovat – a ne jen v kuchyni.
Pohlreichův odkaz není v tom, že naučil kuchaře správně smažit řízek. On naučil celou republiku mluvit o kvalitě. Ukázal, že profesionalita není sprosté slovo a že kritika je vlastně služba. Naučil nás, že vtip, nadhled a trochu toho „chlapského“ sarkasmu dokáže změnit i to, co se zdá být nezměnitelné.
A to, přátelé, rozhodně není na vyhození.
Ano, šéfe! – Hodnocení pořadu
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem k tématu článku
