Představte si Vikinga. Co vidíte? Pravděpodobně obrovského, blonďatého svalovce s divokým plnovousem, sekerou v jedné ruce a helmou s rohy na hlavě, jak křičí z paluby dračí lodi. Přiznám se, dlouho jsem měla v hlavě přesně tenhle obrázek z filmů a seriálů. Jenže když jsem se do jejich světa ponořila hlouběji, zjistila jsem, že realita je o světelné roky fascinující a komplexnější.
Připravte se, protože se chystám rozbít deset největších mýtů, které o těchto severských legendách kolují. To, co zjistíte, vás možná šokuje.
1. Mýtus: Helmy Vikingů s rohy, byly jejich poznávacím znamením
Začněme tím největším klišé ze všech. Helma s rohy. Vypadají dramaticky, to ano. Ale víte, kde se vzaly? V 19. století, konkrétně v kostýmech pro Wagnerovu operu Nibelungův Prsten. Historicky a archeologicky je to naprostý nesmysl. Zkuste si představit boj v těsné formaci, kde se máchá sekerami a meči. Poslední věc, kterou byste na hlavě chtěli, jsou rohy, za které vás nepřítel může snadno chytit, strhnout vám helmu z hlavy nebo vám rovnou zlomit vaz.
Realita: Skutečné helmy vikingsků, které archeologové našli (a našlo se jich překvapivě málo), byly mnohem praktičtější. Nejznámější je helma z Gjermundbu v Norsku. Byla to jednoduchá, kónická nebo zaoblená kovová „čepice“, často doplněná o chránič nosu a očí, který jí dodával tak trochu strašidelný, anonymní vzhled.
Funkčnost a ochrana byly na prvním místě, divadlo až na druhém. Takže ten obrázek rohatého válečníka můžete s klidem z hlavy vymazat.
2. Mýtus: Byli to špinaví a neotesaní barbaři
Další oblíbený filmový stereotyp: Vikingové páchnoucí kouřem, pivem a potem, s vlasy slepenými špínou. Upřímně, hygiena ve středověku obecně nebyla na dnešní úrovni, ale v porovnání se zbytkem tehdejší Evropy byli Vikingové doslova posedlí čistotou.
Realita: Archeologické nálezy z vikingských osad jsou plné hřebenů, pinzet, a dokonce i nástrojů, které vypadají jako čističe na uši. Byly vyrobeny z kostí, parohů nebo kovu a často krásně zdobené. To nevypadá jako výbava někoho, komu je péče o vzhled lhostejná.
A víte, odkud pochází anglické slovo pro sobotu, „Saturday“? Ze staroseverského laugardagr, což v překladu znamená „den koupání“. Ano, měli vyhrazený den v týdnu pro velkou očistu! Takže zatímco zbytek Evropy považoval koupel za podezřelou aktivitu, Vikingové si ji pravidelně užívali.
3. Mýtus: Vikingové byli to jen krvežízniví nájezdníci a piráti
Když se řekne „Viking„, většině lidí naskočí slovo „nájezd“. A ano, nájezdy byly součástí jejich kultury, ale představovat si celý národ jako hordu pirátů je obrovské zjednodušení.
Realita: Samotné slovo „Viking“ původně neoznačovalo národnost, ale spíše „profesi“ nebo činnost. „Jít na viking“ (fara í víking) znamenalo vydat se na námořní výpravu za obchodem, objevováním nebo ano, i za loupením.
Většina Seveřanů ale nikdy na žádnou takovou výpravu nevyplula. Byli to především zemědělci, rybáři, řemeslníci a obchodníci. Žili v komunitách a obdělávali půdu, která v drsných severských podmínkách nedávala nic zadarmo. Jejich společnost byla založena na zemědělství a obchodu. Nájezdy byly jen viditelnější a dramatičtější částí jejich světa, nikoli jeho podstatou.
4. Mýtus: Jejich společnost byla brutální a ryze patriarchální
Očekávali byste, že v kultuře proslulé svými válečníky budou mít ženy nulová práva a budou považovány za majetek. Tohle je jeden z nejvíce překvapivých mýtů, protože opak je pravdou.
Realita: Na svou dobu měly ženy ve vikingské společnosti neuvěřitelně pokrokové postavení. Měly právo vlastnit majetek a půdu. Mohly dědit, a to nejen po rodičích, ale i po manželovi. Když se žena vdávala, její věno zůstávalo jejím majetkem. A co je naprosto ohromující, mohla iniciovat rozvod! Stačilo, aby před svědky prohlásila, že se chce rozvést, a mohla si odnést své věno i podíl na společně nabytém majetku.
Důvody pro rozvod byly různé – od impotence manžela až po to, kdyby ji třikrát udeřil. Žena byla paní domu, nosila klíče od truhel s cennostmi a řídila chod celé domácnosti, zatímco muž byl na moři.
5. Mýtus: Kryštof Kolumbus objevil Ameriku
Tohle jsme se všichni učili ve škole. Rok 1492, tři lodě, odvážný Janovan ve službách Španělska… Je to krásný příběh, ale není celý.
Realita: Vikingové stanuli na pobřeží Severní Ameriky o 500 let dříve! Kolem roku 1000 n. l. se Leif Erikson, syn Erika Rudého, který osídlil Grónsko, plavil ještě dál na západ a objevil zemi, kterou nazval Vínland – „Země vína“ (pravděpodobně kvůli divokým hroznům nebo bobulím).
Dlouho se to považovalo jen za legendu z islandských ság, ale v 60. letech 20. století archeologové objevili na severním cípu Newfoundlandu v Kanadě zbytky vikingské osady L’Anse aux Meadows. Našli tam domy postavené severským stylem, kovárnu a artefakty, které jednoznačně potvrdily jejich přítomnost. Byla to první potvrzená evropská osada v Americe.
6. Mýtus: Všichni Vikingové byli vysocí, modroocí blonďáci
Genetický ideál árijského válečníka, který byl bohužel později zneužit nacistickou propagandou, je další populární, ale mylná představa.
Realita: Nedávné genetické studie provedené na stovkách koster vikingů odhalily mnohem pestřejší obrázek. Ano, někteří byli blonďatí, ale mnoho jich mělo hnědé nebo zrzavé vlasy. Genetický mix byl navíc mnohem širší, než se myslelo – našly se v něm stopy z jižní Evropy i Asie.
Vikingové byli cestovatelé a obchodníci, a to se projevilo i v jejich DNA. Co se týče výšky, průměrný muž měřil kolem 172 cm a žena 158 cm. Na tehdejší dobu to bylo poměrně dost, ale žádní dvoumetroví obři to nebyli.
7. Mýtus: Jejich zbraně a technologie byly primitivní
Představa Vikinga je často spojena s hrubě opracovanou sekerou. Jejich zbrojní a řemeslné umění bylo ale na špičkové úrovni.
Realita: Byli to mistři metalurgie. Jejich meče, jako například slavné meče typu Ulfberht, byly vyrobeny z tak čisté a kvalitní oceli, že se technologie jejich výroby podařilo v Evropě napodobit až o 800 let později během průmyslové revoluce.
Jejich sekery nebyly jen hrubé nástroje, ale dokonale vyvážené a smrtící zbraně. A jejich lodě, drakkary, byly technologickým zázrakem. Díky své konstrukci byly neuvěřitelně rychlé, stabilní a měly nízký ponor, což jim umožňovalo plavit se nejen po otevřeném moři, ale i daleko proti proudu řek hluboko do vnitrozemí.
8. Mýtus: Byli to nekulturní analfabeti
Válečníci, co uměli jen bojovat a pít. To je další zjednodušení, které je daleko od pravdy. Měli bohatou ústní i psanou kulturu.
Realita: Vikingové měli své vlastní písmo – runy. Nebylo to písmo pro psaní dlouhých knih (na to používali pergameny až později po přijetí křesťanství), ale pro krátké nápisy na pamětních kamenech, zbraních nebo amuletech.
Měli také neuvěřitelně bohatou ústní tradici. Jejich básníci, skaldové, byli ve společnosti vysoce ceněni. Skládali složité básně a ságy plné propracovaných metafor (kenningů) a aliterací, které vyprávěly příběhy o bozích, hrdinech a historických událostech. Tyto příběhy se předávaly z generace na generaci a později byly sepsány – právě díky nim toho dnes o Vikinzích tolik víme.
9. Mýtus: Všichni pili z lebek svých nepřátel
Tohle je obzvlášť drsný a filmově vděčný obraz. Představa vítězného Vikinga, jak si připíjí medovinou z lebky poraženého soka, je ale jen výsledkem špatného překladu.
Realita: Tento mýtus vznikl v 17. století, kdy dánský učenec Ole Worm špatně přeložil jednu staroseverskou báseň. V básni se zpívalo o tom, že hrdinové budou v síni boha Odina (Valhalle) pít „z ohnutých větví lebek“, což byla poetická metafora (kenning) pro picí rohy. Worm to však přeložil doslovně jako pití „z lebek těch, které zabili“.
Tato dramatická a mylná představa se rychle ujala a žije dodnes. Archeologie nenašla jediný důkaz, který by tuto praktiku potvrzoval.
10. Mýtus: Všichni padlí válečníci dostali velkolepý pohřeb na hořící lodi
Poslední rozloučení s hrdinou na lodi, která je zapálena a poslána na moře, je jedním z nejikoničtějších obrazů. Ačkoli se takové pohřby skutečně konaly, byly extrémně vzácné.
Realita: Loď byla ve vikingské společnosti neuvěřitelně cenná. Její stavba vyžadovala obrovské množství práce a materiálu. Spálit ji bylo projevem obrovského bohatství a statusu. Takový pohřeb byl vyhrazen jen pro nejvyšší elitu – krále, královny nebo legendární náčelníky.
Většina Vikingů byla pohřbívána mnohem skromněji. Nejčastější byla kremace nebo pohřeb do země, často v hrobech ve tvaru lodi ohraničených kameny. Do hrobu se jim dávaly předměty denní potřeby, nástroje a zbraně, které by mohli potřebovat v posmrtném životě.
Skutečný odkaz Vikingů je mnohem bohatší
Doufám, že vám tento malý výlet do skutečné historie Vikingů otevřel oči, stejně jako mně. Nebyli to jednorozměrní filmoví „záporáci“, ale komplexní společnost plná inovátorů, průzkumníků, umělců a zdatných obchodníků, kteří navždy změnili mapu Evropy a světa.
Jejich odkaz není jen v sekerách a nájezdech, ale v jejich zákonech, umění, technologiích a neuvěřitelné odvaze vyplout do neznáma.
Co vás překvapilo nejvíce? Dejte mi vědět do komentářů!
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
