Zákulisí filmu „S tebou mě baví svět“: Lež, pot a úplatky

Ruku na srdce, kdo z vás tenhle film nemiluje? Pokaždé, když se v televizi objeví, tak si říkám, jaká to musela být idylka, to natáčení. Všude sníh, parta kamarádů, roztomilé děti… Je to prostě naše „komedie století“ a národní poklad.

Ale teď se něčeho podržte. Celé natáčení byla jedna velká jízda na hraně katastrofy. Kdybych vám řekla, že tenhle film vděčí za svou existenci jedné velké lži, mezinárodní politické krizi a režijním metodám, ze kterých by dneska ochráncům práv dětí vstávaly vlasy hrůzou, věřili byste mi?

Tohle je skutečný příběh filmu S tebou mě baví svět, tak jak ho neznáte.

Kde si pustit film S tebou mě baví svět?

Pokud si tenhle legendární film chcete pustit v klidu, bez reklam a v top kvalitě, máte hned několik možností. Ať už preferujete klasickou televizi, online přehrávač nebo chytrou TV, tady máte přehled:

Jak to celé málem (ne)začalo?

Všechno to odstartovala náhoda. Představte si Marii Poledňákovou na nějakém večírku. Stojí stranou a najednou zaslechne rozhovor party chlapů. Ti si barvitě plánují svou každoroční „pánskou jízdu“ na hory, hlavně aby si odpočinuli od manželek a dětí. Cvak! V tu chvíli se režisérce v hlavě zrodil nápad.

Jenže když se scénářem přišla do Československé televize, kde tehdy pracovala, poslali ji pryč. Prý je to moc banální téma. No, Marie Poledňáková se naštvala, práskla dveřmi a odnesla scénář rovnou na Barrandov. A tam, světe div se, to vzali.

Z původně zamýšleného televizního filmečku se tak stal celovečerní kinofilm. Dokonce i ten původní název byl mnohem peprnější: S tebou mě baví svět aneb past na muže.

Největší lež českého filmu S tebou mě baví svět

A teď ta nejlepší „pikantnost“. Obsazení rolí. Poledňáková měla jasno, ale váhala u role Alberta Horáka. Líbil se jí Milan Lasica, ale mezi filmaři se šuškalo, že „rád a hodně pije“. A tehdy přišla hvězdná chvíle Václava Postráneckého.

Ten totiž za režisérkou přišel a nasadil vážnou tvář. Prý je to celé nedorozumění! Ten, kdo má mít problémy s alkoholem, je přece Lasica, ale jeho kamarád, Július Satinský, to je hotový „svatoušek“. Byla to stoprocentní, cílená lež! Postránecký tam prostě chtěl protlačit svého kamaráda Satinského. A ta lež mu prošla. Film tak získal svou klíčovou postavu díky jedné z nejdrzejších lží v historii českého filmu.

Zázrak v Krkonoších aneb když vás zachrání politika

Myslíte, že tímhle potíže skončily? Kdepak, teprve začaly. Produkce začala shánět ubytování pro štáb nebezpečně pozdě. Víte, jak to v zimě v Krkonoších vypadá. Všude plno. A teď si představte, že potřebujete narychlo ubytovat šedesátičlenný filmový štáb. Bylo to nemožné. Už to vypadalo, že se film kvůli takové banalitě, jako je ubytování, vůbec nebude točit.

A pak zasáhla „vyšší moc“. Je prosinec 1981 a v sousedním Polsku vyhlašují stanné právo. Je to hrozné to říct, ale pro film to byla absolutní záchrana. Vyděšení polští turisté začali hromadně rušit své rezervace v krkonošských hotelech.

Díky tomu mohl štáb bez problémů obsadit celý hotel Morava v Dolním Dvoře, který byl kousek od filmové chalupy Apalucha. Takže naše nejmilovanější zimní komedie vděčí za svou existenci mezinárodní politické krizi. To nevymyslíte.

Mimochodem, ani ten les kolem chalupy nebyl tak hustý. Většina těch smrků, co vidíte v záběrech, byla jen naoko „zasazená“ do sněhu, aby iluze hlubokého lesa byla dokonalá.

Legendární scény, které byly jen náhoda (a bolest)

Spousta těch nejlepších momentů ve filmu vůbec nebyla ve scénáři. Byly to buď nehody, nebo improvizace, které se ukázaly být geniální.

Pád do kadibudky

Ta úplně nejoblíbenější: sjezd Václava Postráneckého. Pamatujete na ten jeho styl a následný pád do kadibudky? Tak vězte, že tohle ve scénáři nebylo. Václav Postránecký byl prostě jen „rekreační“ lyžař a ten svah technicky absolutně nedal. Jeho pád byl tak autentický a tak komický, že se režisérka rozhodla ho tam nechat.

Mělo to ale hořkou dohru. Lyže, které ve scéně zničil, nebyly žádné rekvizity. Byly to extra drahé a v té době nesehnatelné lyže značky Rossignol. Štábu je půjčil produkční Jan Balzer (manžel Elišky Balzerové). Když pan Balzer viděl, co z jeho milovaných lyží zbylo, podle svědků „hořce zaplakal“. Nedivím se mu.

Třídenní sjezd do sklepa

Fyzicky si asi nejvíc vytrpěla Jana Šulcová (filmová Kateřina). Její ikonický sjezd po uhlí do sklepa popsala zpětně jako „hrozný“. A nebyl to žádný rychlý záběr. Tahle scéna se točila celé tři dny na různých místech!

Začalo se na chalupě Apalucha (mrkněte na ni na mapy.cz zde), kde bylo propadlo, a skončilo se ve skutečné kotelně v Lánově, kde herečka vyjela. Výsledkem byla nejen skvělá scéna, ale taky „pořádně pomlácená“ herečka.

Historky z pánské jízdy: Co vyváděli tátové?

Chemie mezi třemi otci byla dokonalá. A v zákulisí to nebylo jiné, i když každý měl své „tajemství“.

Právě scéna se smrkovou větvičkou byla hodně na hraně. Pláč dítěte byl stoprocentně reálný a sám Pavel Nový se kvůli téhle drsné metodě s režisérkou málem pohádal.

A ještě jedna perlička k Julovi Satinskému. Po premiéře vyšla kritika, kde jeden novinář chválil jeho „neuvěřitelně kultivovanou češtinu“. Byl přesvědčený, že Satinského musel geniálně předabovat Miloš Kopecký. Jula, který samozřejmě mluvil česky perfektně, se tím pak náramně bavil.

Až do konce života s oblibou tvrdil, že česky neumí ani slovo, jen dokonale imituje hlas Miloše Kopeckého.

TIP: Když jsem jednou byla mimo Česko a chtěla si pustit S tebou mě baví svět, zjistila jsem, že to prostě nejde. Od té doby doma používáme NordVPN  připojím se přes český server a všechno mi funguje, jako bych seděla v obýváku na sedačce. 👉 Vyzkoušet NordVPN – 77 % sleva + 3 měsíce zdarma

A co na to dámy?

I když je to „pánská jízda“, filmové manželky se nesmazatelně zapsaly do historie. A nejen herecky!

• Tanec ze „Sladkého mámení“: Pamatujete na tu ikonickou choreografii, jak dámy tančí? Tu na místě vymyslela Zdena Studénková. Její improvizace byla tak chytlavá, že ji později převzala i samotná Helena Vondráčková a tanec se stal oficiálním.
• Natáčení „doma“: Když se točily scény v kuchyni Horákových (Satinský a Šulcová), štáb nemusel stavět žádné ateliéry. Točilo se ve skutečné kuchyni Jany Šulcové. O desítky let později se tato kuchyň znovu objevila v televizi, když herečka vařila v pořadu Prostřeno!.

Dětská práce, úplatky a drsné metody

No a teď se dostáváme k té temnější kapitole. Výkony dětských herců jsou geniální. Ta jejich přirozenost je odzbrojující. Jenže jak jí Marie Poledňáková dosáhla? Pro děti to „ve skutečnosti žádná výhra nebyla“.

Režisérka byla nekompromisní a šla tvrdě za „skutečnou reakcí“:

1. Ledová sprcha: Ve scéně, kdy otcové polévají děti vodou z konve, byla voda schválně jen „vlažná“, aby ten diskomfort a šok byl na dětech co nejvíc vidět.
2. Větvička: Jak už jsem psala, pláč Pepína při utírání smrkovou větvičkou byl stoprocentně reálný.
3. Metoda „Matýsek“: Tohle je asi nejsilnější kalibr. Štáb potřeboval, aby nejmladší Matýsek (Lukáš Pelánek) na povel plakal. Nevěděli si rady. Až jim poradila samotná Matýskova maminka. Metoda? Dát dítěti do pusy polévku a ve chvíli, kdy ji má v puse, „prudce s ním cuknout“. Dítě se leklo a spolehlivě se rozbrečelo. Sama Poledňáková to prý komentovala slovy, že je to „pořád lepší než používání špendlíků“. Panejo, to byly praktiky!
4. Úplatky z Tuzexu: Nejtěžší fáze přišla po natáčení postsynchrony (dodatečné namlouvání dialogů). Děti to samozřejmě nebavilo a odmítaly spolupracovat. Režisérka musela sáhnout po jediném možném řešení: naběhla do Tuzexu, nakoupila drahé a nesehnatelné západní cukrovinky a děti prostě a jednoduše uplácela.

Za všechno tohle „utrpení“ dostal každý z dětských herců honorář 3 000 korun. To byla tehdy jen o málo vyšší částka než průměrný měsíční plat.

Zakažte ty zástěry! Co se málem vystřihlo

Člověk by čekal, že pokud bude mít film problém s cenzurou, bude to kvůli politice. Ale kdepak. Největší boj svedla Marie Poledňáková s dramaturgem Barrandova kvůli sociální cenzuře.

Panu dramaturgovi se totiž nelíbilo, že film dělá z „československého socialistického muže“ měkkotu a „degraduje ho“. Co za scény mu vadilo?

• Scéna, kde tátové koupou děti.
• Nebo, kde Václav Postránecký chodí po chalupě v zástěře.
• Scéna, kde Satinský „operuje“ Postráneckého na posteli.

To všechno mu přišlo „nemužné“ a ponižující. Režisérka si ale naštěstí dupla a scény ve filmu zůstaly. A právě díky tomu ten film milujeme dodnes, byl totiž na svou dobu neuvěřitelně moderní v tom, jak ukázal otce.

Osudy po natáčení: Od pošty po záhadnou sektu

A co se stalo s dětskými hvězdami? Je to asi nejčastější otázka. U filmu nezůstal prakticky nikdo. Jejich osudy jsou ale fascinující a někdy i tragické.

Tak co na to říkáte? Já myslím, že je to neuvěřitelné. Ten film je vlastně jeden velký zázrak. Vznikl navzdory všem, z chaosu, náhod, lží a nehod.

A možná právě proto ho tak milujeme. Protože je v něm, přes všechny ty drsné metody, obrovský kus skutečného, nefalšovaného života. Není dokonalý, ale je prostě náš.

Vaše komentáře

Přispějte svým komentářem

Anna Venclíková Travel & Lifestyle Blogger

Miluju chvíle, kdy máme doma klid, čaj voní po skořici a děti se smějí. Píšu o rodině, trendech pro muže i ženy, módě, sem tam i něco o nás ženách, cestování a malých radostech, které dělají náš život hezčí.

Profil autora

Online nakupování Cestování Lifestyle