Včera jsem poslouchala naše kluky, jak si mezi sebou povídají o videích na YouTube a o nějakém „random týpkovi“, co měl úplnej „cringe vibe“. Stála jsem u dřezu s hrnkem v ruce a normálně jsem se musela otočit, jestli mluví česky, nebo už jsme přešli do bilingvní domácnosti. A víte co? Nezní to špatně. Jen je to prostě… jiný. Jako by si čeština oblékla mikinu s anglickým nápisem a šla s kamarády na chill. Takový ten stylový mix, kterému se dneska říká Czenglish.
Co je Czenglish a proč je to tak populární?
Czenglish není žádný nový trend, jen poslední roky zažívá comeback jako TikTok poledance. Poprvé tohle slovo použil kanadský profesor Don Sparling už v roce 1989. Tehdy šlo spíš o legrační chyby typu „for me behind me“ (ano, jako překlad „pro mě za mě“), dneska je z toho jazykový styl celé generace. Mluví tak gen Z, a začíná to chytat i naši gen Alfa.
Ale není to o tom, že by děti neuměly česky. Naopak. Ony jen chtějí mluvit svižně, jednoduše a hlavně cool. A slovíčka jako vibe, chill, random, fail nebo dropnout se do toho dokonale hodí. Zní to lehce, digitálně, přirozeně. A upřímně? Když slyším „vychilluj se“, přijde mi to někdy přesnější než „uklidni se“.
Proč se do řeči pletou anglická slova
Jednoduše proto, že tam pořád jsou. Ze všech stran. Instagram, YouTube, TikTok, Netflix – to všechno je v angličtině. Mladí čtou anglické titulky, sledují zahraniční influencery, reagují na memečka a gifíky… a jejich mozek to prostě vstřebává. Takže než stihnou říct „to bylo trapné“, vypadne z nich „cringe“. Protože to slyšeli dvacetkrát ve videu během jednoho odpoledne.
A přiznejme si – my dospělí nejsme o moc jiní. Kdo dneska řekne „pracovna“, když může říct „home office“? Kolik z nás má v diáři „meeting“ místo schůzky a „deadline“ místo uzávěrky? Mladí se od nás moc neliší, jen si ten mix užívají víc nahlas.
Když czenglish dává smysl
Ne všechno, co je nové, je špatně. Já osobně mám na jazyky cit a baví mě sledovat, jak se vyvíjejí. A czenglish není výjimka. Jasně, do školní slohovky nebo pracovní prezentace se úplně nehodí, ale v běžném životě? Proč ne.
V některých případech anglický výraz zní přirozeněji nebo rychleji vystihne situaci. „Basic outfit“ – prostě jednoduchý obleček, žádná velká moda. „Hard fail“? To sedne jako hrnec na zadek, když vám něco fakt brutálně nevyjde. A „comfy“ je pro mě osobně slovo, které má měkkost už ve zvuku.
Ale jak říkám – všechno má své místo. A když se to přežene, může to být trochu moc.
Kdy už je toho moc?
Někdy mám pocit, že když slyším větu typu: „On mi dropnul random update, byl to fakt cringe fail“, musím si to v hlavě přeložit zpátky do češtiny. A to je možná právě ten moment, kdy to přestává být vtipné a začíná to být rušivé.
Jasně, mezi vrstevníky si rozumí – stejně jako my jsme kdysi říkali „cool“, „super“ nebo „trapas“. Jenže když to přeroste určitou hranici, ztrácí se v tom jazyková kultura. A hlavně schopnost vyjádřit se plnohodnotně česky, když na to přijde.
Podle jazykových odborníků není czenglish problém, dokud nezasahuje do formální komunikace nebo se nepřenáší do projevů, kde je vyžadována srozumitelnost. A co víc – pokud ji začneme používat i při komunikaci s cizinci, může z toho být pěkný zmatek. Třeba „shopping park“ nebo „wellness“ působí anglicky, ale rodilý mluvčí nad nimi jen zvedne obočí.
Co na to výslovnost a dojem
Ještě jeden efekt, který bych neměla opomenout: přízvuk. Češi mívají poměrně silný akcent, když mluví anglicky. Málo intonujeme, mluvíme monotónně a občas zníme spíš jako stroj než jako člověk z Netflixu. A když se k tomu přidá mix jazyků bez pevných pravidel, může to na posluchače působit matoucím nebo až směšným dojmem.
To neznamená, že se máme přestat snažit – naopak! Jen je fajn mít tu pokoru, že se pořád máme co učit. A czenglish, i když je zábavná, by neměla být jediný jazykový nástroj, který máme v zásobě.
Jak z czenglish vytěžit maximum?
Za mě je nejdůležitější rovnováha. Češtinu si chci uchovat, protože je krásná, bohatá a moje. Ale taky chci, aby se moje děti nebály mluvit anglicky, nebály se experimentovat, a hlavně aby rozuměly tomu, co slyší kolem sebe.
Takže doma to máme nastavené tak, že když slyším něco jako „mami, ten týpek měl fakt basic look, ale byl comfy“, nechytnu hysterák. Zeptám se, co tím přesně myslí, a přidám: „A jak bys to řekl česky?“ Protože přesně v tomhle věku se to všechno formuje.
A ano, sbírám si ty jejich hlášky, protože to fakt stojí za to. Například:
- „Tobík měl dneska ve školce jeden hard fail, ale prej se vychilloval.“
- „Matyáš má novej random styl, ale je to docela vibe.“
- „Mami, můžem chillit? Škola byla včera fakt cringe.“
Nevymýšlím si. A víte co? I když někdy vypadám jako překladatel v přímém přenosu, tak mě to vlastně baví. Protože vím, že díky tomu budou umět jednou mluvit dvěma jazyky najednou. A to je dar, kterému se žádné „basic“ ani „fail“ nevyrovná.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
