Když se „pomoc“ mění v luxus: Kolik mají dávky Ukrajinky?

Nechci znít jako někdo, kdo závidí druhým v těžké situaci. Ale řekněte mi upřímně – nezvedne vám obočí, když si spočítáte, že česká máma na mateřské dostává sotva čtyři tisíce měsíčně, zatímco jiná máma, která přijela ze zahraničí, může mít i přes 30 tisíc bez toho, aby pohnula prstem? Ano, řeč je o systému humanitární pomoci, kterou u nás dostávají ukrajinské maminky s dětmi. A ne, nejde o mýtus.

Spočítala jsem si to z oficiálních podkladů, které jsou veřejně k dispozici a řeknu vám, že kdybych to nečetla černé na bílém, nevěřila bych.

---

Jak dávky fungují? Humanitární dávka a kdo na ni dosáhne

Začněme od začátku. Systém není úplně jednoduchý, ale když se v něm trochu zorientujete, zjistíte, že klíčem je tzv. Humanitární dávka (HuD). Ta je určená pro lidi s tzv. „dočasnou ochranou“ – nejčastěji tedy pro uprchlíky z Ukrajiny.

Dávka se skládá ze dvou částí:

1. Příspěvek na životní potřeby – to je jídlo, oblečení, základní hygienické potřeby.
2. Příspěvek na bydlení – tedy příspěvek, který má pokrýt náklady na nájem.

A ano, všechno tohle se posuzuje podle počtu osob v domácnosti, jejich věku, statutu „zranitelné osoby“ a taky toho, kolik peněz mají k dispozici – včetně úspor na účtu.

---

Příběh tří osob: Ukrajinská máma a dvě děti

Představme si modelovou situaci, kterou zmiňuje i oficiální analýza: žena z Ukrajiny, která má dvě děti a žije v Praze. Nepracuje, žádné příjmy nemá, žádné úspory na účtu. Co může každý měsíc získat od českého státu?

Záleží, jak dlouho je tady – klíčové je magických 150 dnů. Do té doby (přibližně 5 měsíců) je systém o něco štědřejší. Ale i po nich se dostáváme k částkám, nad kterými zůstává rozum stát.

---

1. Prvních 150 dnů – zlaté období

Pokud máma přijede s dětmi a ještě je v těch „prvních dnech“, dostává na životní potřeby následující:

• 4 860 Kč měsíčně pro sebe
• 3 490 Kč měsíčně na dítě do 6 let
• 4 188 Kč měsíčně na dítě ve věku 6–10 let

K tomu příspěvek na bydlení, který se od srpna 2024 změnil na pevně danou částku:

• 6 000 Kč měsíčně za každou zranitelnou osobu

A teď pozor – děti do 18 let jsou automaticky považované za „zranitelné osoby“. A pokud se maminka stará o dítě mladší šesti let, je zranitelná i ona.

👉 Celkový měsíční příspěvek může být až:

• 12 538 Kč na životní potřeby
• 18 000 Kč na bydlení
  = Celkem 30 538 Kč.

---

2. Po 150 dnech – pokud máma pečuje o malé dítě, nic se nemění

A teď hádejte – co se stane po uplynutí 150 dní? Jestli má dítě mladší 6 let, tak vůbec nic. Dál bere stejnou částku jako na začátku:

• 12 538 Kč na životní potřeby
• 18 000 Kč na bydlení
  = Opět celkem 30 538 Kč měsíčně.

---

3. Po 150 dnech – pokud děti jsou starší než 6 let

Tady už se částky trochu mění. Pokud obě děti mají víc než 6 let, maminka už není zranitelná osoba. Takže:

• 3 130 Kč pro mámu
• 4 188 Kč pro dítě 6–10 let
• 3 490 Kč pro dítě starší než 10 let
  = Celkem 10 808 Kč na životní potřeby

Na bydlení:

• 6 000 Kč na každé dítě (zranitelné)
• 4 000 Kč na mámu (nezranitelná)
  = 16 000 Kč příspěvek na bydlení

👉 A jsme na celkových 26 808 Kč měsíčně.

---

A teď to hlavní: Česká máma na mateřské

Možná si teď říkáte – dobře, ale co na tom? Stát přece pomáhá, tak je to správně. Jenže… Pojďme si vedle postavit situaci běžné české mámy, která je doma s malým dítětem. Znáte to – v těhotenství naskakujete na nemocenskou, pak mateřská, pak rodičovská, a ta má „strop“ někde kolem 10 tisíc měsíčně (a to ještě jen pokud máte slušný příjem před porodem).

Ve chvíli, kdy vám skončí mateřská a zůstanete na rodičáku bez jiné práce, jste odkázaná maximálně na 3 800 Kč měsíčně, pokud čerpáte dávku do čtyř let věku dítěte.

Jo, čtete dobře – 3 800 Kč měsíčně. Za tuhle částku máma s dítětem v náručí funguje den co den. A víte co? Ona si k tomu nemůže dovolit ani „přivydělat načerno“, protože to hned někdo bonzne a dávky jí zruší. Nemluvě o tom, že se často ještě soudí s ex o alimenty a že se jí rozbije pračka zrovna v měsíci, kdy dítě potřebuje nové boty.

---

Systém „my a oni“?

Nikomu nepřeju bídu, válku ani beznaděj. Ale proč máme systém, ve kterém dvě mámy – obě bez práce, obě doma s dětmi – dostávají naprosto odlišné podpory, přičemž ta česká si v obchodě otáčí každý rohlík v ruce, zatímco druhá má podporu, která přesahuje běžný příjem celé spousty zaměstnaných lidí?

Rozumím, že uprchlíci potřebují pomoc. Ale pokud stát dokáže pro jednoho vytvořit systém, který pokrývá nejen základní potřeby, ale i nadstandardní náklady na bydlení v Praze, proč ten samý stát dává vlastní občance s dítětem částku, za kterou si v supermarketu nenakoupí ani košík základních věcí?

---

A co další dávky?

No jo, řeknete si – vždyť přece máme i přídavky na děti, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek… Jenže – a to je klíčové – tyhle dávky běžný ukrajinský uprchlík v režimu dočasné ochrany vůbec nedostane. Ani nemůže. Proto taky vznikla Humanitární dávka jako úplně samostatný systém „mimo klasické sociální dávky“. A tenhle systém je, řekněme to na rovinu, pro uprchlíky nastaven podstatně štědřeji než cokoliv, co máme my doma.

Kdyby chtěla česká máma získat podobnou částku, musela by být:

• bez příjmu,
• bez partnera,
• bez majetku,
• ideálně s postiženým dítětem,
• a k tomu žít v bytě s vysokým nájemným, ale zároveň ne moc vysokým, aby jí to úřad vůbec proplatil.

A stejně by se možná dostala tak na 20 tisíc. Možná.

---

Praha? Nic navíc, jen servis

Ptala jsem se sama sebe, jestli třeba Praha ještě nějak finančně přispívá – třeba v podobě nějaké městské podpory? Odpověď je jednoduchá: ne.

Magistrát hlavního města Prahy sice zajišťuje asistenci – různé infolinky, integrační programy, jazykové kurzy nebo pomoc s hledáním práce. Ale žádné pravidelné měsíční peníze navíc od města pro ukrajinské rodiny neexistují.Všechno to, o čem mluvíme, platí stát z centrální úrovně – přes Humanitární dávku a Úřad práce ČR.

---

Žádost, kontrola a aktualizace

Tady je malý, ale důležitý detail – o Humanitární dávku se žádá každý měsíc znovu. Nevyplácí se automaticky. Žadatel musí vyplnit formulář online nebo zajít osobně na Úřad práce. A taky hlásit jakékoliv změny – třeba když se změní příjem, počet členů domácnosti nebo adresa.

Jo a taky – všechno se to může změnit. Legislativní změny v tzv. „Lex Ukrajina“ přichází každou chvíli, takže co platí dnes, nemusí platit za půl roku. Zvažuje se například i zmrazení výše podpory, což by znamenalo, že se dávky uprchlíkům v budoucnu nebudou zvyšovat, ani když se zvýší životní minimum v ČR.

Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀

Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!

---

Finální výpočet? Klidně 30 tisíc měsíčně

Na závěr si to shrňme:

• Ukrajinská matka se dvěma dětmi v Praze, bez práce a bez příjmu, může v ideálním případě dosáhnout až na:
  • 12 538 Kč měsíčně na životní potřeby
  • 18 000 Kč měsíčně na bydlení
    = 30 538 Kč měsíčně
• Pokud jí odpadne status „zranitelné osoby“, částka klesá na 26 808 Kč měsíčně.

A to všechno bez práce, bez odvádění daní a bez nároku na jakýkoliv „dlouhodobý pobyt“. Ne, nezávidím – jen se ptám: Co jako je?

---

A co české mámy, které už to nezvládají?

Největší paradox? Mám kolem sebe několik kamarádek, co se doslova topí v nákladech. Jsou samy s dětmi, žijí skromně, často bez partnera, a jejich měsíční „cashflow“ vypadá jak z učebnice přežití – zaplatit nájem, obědy ve škole, nějaké to oblečení z druhé ruky… A co zbude? No nic. Pomalu ani na to, aby si jednou za měsíc daly kafe ve městě.

Když jsem jim ukázala, kolik teoreticky může dostat ukrajinská rodina, zůstaly na mě koukat jak na zjevení. A to ne proto, že by chtěly někomu závidět – ony prostě nechápou, proč systém nevychází vstříc jim, matkám, které tu celý život platí daně, odvádí pojistky a nikdy od státu nic „nechtěly“.

---

Co by se mělo změnit?

Nemluvím o tom, že bychom měli někomu pomoc odepřít. Ale pomoc má být solidární, ne selektivní.

To znamená:

• Pokud dáváme 30 000 měsíčně rodině, která sem přijela v nouzi, musíme umět nabídnout stejně důstojné podmínky i vlastním lidem.
• Pokud jsme schopni vytvořit přehledný, snadno dostupný systém HuD pro uprchlíky, měli bychom zvládnout něco podobného i pro osamělé české matky nebo rodiče v nouzi.
• Pokud stát uznává, že matka pečující o dítě do 6 let nemá šanci vydělávat, mělo by to platit univerzálně – bez ohledu na národnost nebo status.

Protože jinak se zákonitě musí ptát každý, kdo si tady utahuje opasek: Má tohle ještě smysl?

---

A teď ta nejtěžší otázka – proč o tom nikdo nemluví nahlas?

Téma pomoci uprchlíkům je citlivé. Když ho otevřete veřejně, snadno se dočkáte nálepky – xenofob, závistivec, nebo rovnou populista. Ale co když to není o nenávisti, ale o férovosti? Co když je to jen o tom, že česká společnost není slepá a začíná vidět, že pravidla prostě nejsou nastavená rovně?

A přiznejme si – každá další taková nespravedlnost podkopává důvěru lidí ve stát. Protože když máma, co maká za pokladnou, bere míň než někdo, kdo v Česku nikdy nepracoval, ale splní kritéria humanitární dávky, něco je prostě špatně.

---

Ať to není jen stížnost – co můžeme dělat?

🟠 Mluvit o tom. Bez zbytečné hysterie, ale na rovinu. Se skutečnými čísly.

🟠 Tlačit na politiky. Protože dokud budou sociální dávky nastavené tak, že se vyplatí být příjemcem místo aktivního rodiče, systém se nezmění.

🟠 Zajímavý by mohl být i audit celého systému HuD. Kdo přesně dávky dostává, kolik jich je, jaké jsou jejich reálné náklady… Proč se to neřeší otevřeně?

🟠 Změna rodičovského příspěvku. Proč má být 3 800 Kč měsíčně pro českou mámu v roce 2025 považováno za „normální“?

---

Na závěr jedna upřímná věta

Nejsem naštvaná na maminky, co přišly z Ukrajiny. Umím si představit, co zažily. Ale jsem rozhořčená z toho, jak se vlastní stát staví ke svým lidem. Jak snadno rozdává peníze těm, co tu nikdy nic neplatili, a jak obtížně pomáhá těm, co na daně a odvody makají celý život.

A jestli si máme dál nalhávat, že tenhle systém je udržitelný, fér a logický, tak mě omluvte – ale tohle už dávno není solidarita. Tohle je parodie na spravedlnost.

---

💬 Chcete se podělit o svůj příběh, čísla z vlastní žádosti o dávky, nebo srovnat vlastní zkušenost s jiným evropským státem? Napište mi. Ráda rozšířím článek o reálné pohledy českých i ukrajinských maminek. Protože tohle téma je větší, než se může zdát.

• https://www.opu.cz/
• https://www.migrace.com/
• https://www.inbaze.cz/

---

Vaše komentáře

---

Přispějte svým komentářem