Někdy mám pocit, že vysvětlit babičce internet je jako vysvětlovat kočce daňové přiznání pro právnickou osobu. Sedím na gauči s macbookem v klíně, babička vedle mě v květované zástěře drží hrnek heřmánkového čaje a kouká na mě s výrazem, jako bych jí právě oznámil, že Mikuláš je ve skutečnosti zaměstnanec Alzy.
„Internet, říkáš? To je v tom počítači?“
Víte, moje babička má jasně nalinkované představy. Vajíčka jsou z trhu, máslo je máslo, a internet… ten je přece v tom „šedém bedýnkovém počítači“, co jí tam jednou nechal strejda. Když jsem jí řekl, že internet je všude kolem nás – v mobilu, v televizi, dokonce i v ledničce – podívala se na mě tak, že jsem se na vteřinu sám sebe zeptal, jestli fakt nejsem blázen.
„Jako ve vzduchu?“ zamžikala.
„No, přes WiFi,“ odpovídám.
„To je jako Wi-Fi-Fi-Fuj… to říkala paní Šoltysová, že to škodí hlavě!“
Jak babičce vysvětlit, co je to internet? Pokus číslo jedna
Zkusil jsem to přes přirovnání. „Představ si internet jako takovou obrovskou knihovnu. Jenže ta knihovna je neviditelná. A můžeš se do ní připojit z televize, mobilu, počítače nebo i z ledničky.“
„Z ledničky?! Cože?“
„Jo, některé moderní ledničky mají obrazovku, a můžeš si na nich třeba napsat nákupní seznam, nebo se podívat na recept.“
„A co když tam na mě vyskočí ty nahý ženský? Jako na strejdu Jardu. Ten prej jen hledal recept na svíčkovou a vyskočila na něj hanbatá Ruska!“
Zpomal, mladej. Co je to Google?
Když už jsem si myslel, že pochopila pojem „internet jako knihovna“, chtěla vědět, kdo v té knihovně pracuje.
„No, to je právě Google,“ říkám. „To je takový správce, co najde všechno, co potřebuješ.“
„A ten Google je kdo? Nějaký pan Googl?“
„Ne, je to jako webová stránka, na kterou napíšeš, co hledáš. Třeba ‚recept na koláč‘ a ono ti to najde tisíce výsledků.“
„Aha… a kdo to tam píše ty recepty? Nějaká úřednice?“
Ne, babi, internet není televizní kanál
Další zmatek přišel, když se babička rozhodla, že chce sledovat „něco na tom internetu“. Tak jsem jí pustil YouTube.
„A to je jako televize?“
„Jo, jen si sama vybíráš, co chceš sledovat.“
„A kde je ovladač?“
„Nemáš ovladač, klikáš na to myší nebo na tabletu prstem“
„Myší? Bože, tak teď už je mi všechno jedno!“
Jak funguje WiFi? A proč ji nemůže chytit do ruky?
Jednou jsem jí ukazoval, jak se mobil připojuje na WiFi. Po chvíli se zvedla, šla do ložnice a vrátila se s hrníčkem.
„Co děláš?“ ptám se.
„Chci chytit tu vaši WiFi do hrnku, ať vím, jak vypadá.“
„Babi… to takhle nefunguje.“
„No jo, vy si dneska myslíte, že všechno víte. Ale když jsme chytali signál na televizi, tak jsme museli taky správně natočit anténu!“
Přeposílání fotek: epizoda s myší a podložkou
Jednou jsem jí chtěl ukázat, jak si může stáhnout fotky dětí z emailu. Seděla u počítače, držela myš jako zbraň a podložku používala jako tácek pod koláč.
„Klikni pravým tlačítkem.“
„Tím kterým?“
„Tím vpravo.“
„Vpravo z mýho pohledu nebo tvýho? Tady žádné tlačítko není!“
Mail: digitální dopis, co neztratí pošťák
„A co je to ten email?“ zeptala se.
„To je jako dopis, ale pošleš ho přes internet. Hned.“
„A jak víš, že došel?“
„To vidíš, a navíc ti může odpovědět hned zpátky.“
„Tak tohle kdybych měla za války, nemusela jsem čekat tři týdny, jestli Jenda přežil u Dukly.“
Vysvětlit streamování? To radši zavařuju okurky
Když jsem jí pustil Netflix a řekl, že si může pustit, co chce, kdy chce, a klidně to pauznout a jít vařit, málem jí upadl čaj.
„To jako že tam jsou všechny ty seriály, co běžely v televizi, a já si je pustím znova?“
„Jo, a nejen ty. I filmy, dokumenty, všechno.“
„A to si je jako nahráváš?“
„Ne, jen je přehráváš z internetu. Říká se tomu streamování.“
„Streamování… to zní jako něco, co teče v koupelně. A kde se to vypíná, když začne kapat?“
Internet a bankovnictví? Babička raději nemá platební kartu ani internetbanking
Když jsem jí ukazoval, jak se dá platit online kartou nebo používat internetové bankovnictví, bylo po srandě.
„A co když mi to někdo ukradne?“
„Neboj, je to zabezpečené. Máš tam heslo.“
„A to heslo nemůže někdo zjistit?“
„Neměl by.“
„Hele, jednou mi někdo ukradl z prádelny ručník. Takže klidně ukradne i moje heslo! To radši nechci, stejně to někde zapomenu!“
Co je to cloud? První reakce byla skoro meteorologická
Když se na fotkách ptala, kam mizí, řekl jsem jí, že jsou uložené v cloudu.
„Jako v mraku?“
„Jo, takový digitální mrak, co ukládá soubory.“
„To máš z tý vaší Ameriky? Já na tohle nevěřím. A co když zaprší?“
A co je ta „vé-pé-enka“?
Jednoho dne se mě babička zeptala:
„A co je to to vépéenko, co furt píšeš, že si lidi mají zapnout? To je nějakej lék na tlak?“
Chvíli jsem nevěděl, jestli jí to mám nechat žít v tom dojmu, že VPNka je něco mezi Valeriánou a Paralene, ale pak jsem se rozhodl, že to zkusím vysvětlit.
„Hele babi, VPN je zkratka. Znamená to Virtuální Privátní Síť. Je to jako kdybys jela po dálnici, ale měla pro sebe vlastní tajný pruh. Nikdo tě nevidí, nikdo neví, kam jedeš, a navíc se můžeš tvářit, že jedeš z Německa, i když jsi doma v Plzni.“
Pak to přišlo
Chvíli mlčela. Pak se zeptala:
„A proč bych to dělala?“
„Třeba když chceš koukat na seriály a jsi na dovolené a nemůžeš si je pustit, protože to blokují“
„Nebo když chceš levněji nakupovat dovolenou či letenky na internetu“
„A to já jako chci?“
„No… třeba ne. Ale co když chceš být v bezpečí, když se připojíš na WiFinu někde v centru , když jdeš kecat s kamarádkama, aby tě nekdo nehacknul tablet nebo mobil?“
„Já do kavárny nechodím. Tam mají malý zákusky a drahý kafe“
VPN, Wi-Fi a pečlivě schované heslo pod ubrusem
Babička sice nemá potřebu „maskovat IP adresu“ (už vůbec netuší, co to IP adresa je), ale když jsem jí řekl, že VPN ji chrání před špehováním, zbystřila.
„Takže když mám VPNku, nikdo neuvidí, co dělám?“
„Přesně tak.“
„A to se týká i toho videa, co jsem omylem pustila?“
Musel jsem jí slíbit, že s VPNkou už jí žádný šmírák „nezaklepe na okno“, a taky že to nijak nesouvisí s tím, že jí Facebook doporučuje spodní prádlo ve velikosti XL.
Babička a Facebook: Konec jedné epochy
Zlatý hřeb nastal, když se babička rozhodla, že chce být taky na tom Facebooku, „protože tam je i Boženka od Sobotků a má tam fotky svíčkové.“
Vytvořili jsme jí profil, nastavili fotku a sledovali, jak scrolluje. Po pěti minutách:
„Tohle je tvoje sestřenice? A to je její kamarád? A tohle… to je pes?“
„Jo, babi, pes má taky profil.“
„Tak to je konec světa. Dřív se psi venčili, teď mají internet.“
Za dvě hodiny už se stala členkou skupiny „Recepty našich babiček“, měla tři nové přátele (z toho jednoho omylem z Indie – scam) a jeden komentář: „Babičko, ta vaše bábovka je boží!“
Shrnutí: Co všechno jsem babičce vysvětloval (a ona pochopila po svém)
- Internet = neviditelná knihovna plná všeho, co člověk kdy potřeboval (včetně nahých Rusek)
- WiFi = něco jako signál na anténě, ale neviditelný
- Google = pan knihovník, co najde úplně všechno
- YouTube = kouzelná televize bez ovladače
- Email = dopis, co dojde dřív než Jenda od Dukly
- Cloud = mrak, kam se ukládají fotky (ale pozor na déšť)
- Streamování = puštění seriálu, když má člověk čas (a ne když to běží v bedně)
- Facebook = místo, kde psi mají účty a kde se šíří recepty i klepy
Co jsem se naučil já?
A nikdy, opravdu nikdy, nedovolte babičce googlit „léčbu artrózy“. Skončí to buď šarlatánskými stránkami nebo objednávkou zázračného včelího extraktu za 899 Kč.
Trpělivost je ctnost. Zvlášť když vám někdo klade otázky typu „A když kliknu sem, nevybuchne to?“
Metafory jsou přítel. Vysvětlujte internet jako poštu, knihovnu nebo kavárnu. Všechno je lepší než TCP/IP.
Humor je nutný. Protože když začne babička mluvit o „internetech“, je lepší se smát, než plakat.
Závěr?
Babička sice pořád tvrdí, že internet je „příliš chytrej pro obyčejnou ženskou s gulášem v lednici co žije sama“, ale víc než dřív si uvědomuju, že to není o tom, kolik dat chytneš. Ale kolik pochopení zvládneš rozdat. A že někdy ten nejlepší WiFi signál vzniká ne mezi routerem a notebookem, ale mezi gaučem a hrníčkem s heřmánkem :).
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
