Zářijové vyúčtování energií přineslo slzy. A my jsme zjistily, že „věrnost“ je u dodavatelů sprosté slovo.
Mám kamarádku. Říkejme jí Lucka. Lucka je skvělá ženská – má dvě děti, hypotéku na pěkný dům kousek za městem a psa, co vypadá jako přerostlý mop. Je to přesně ten typ člověka, který má všechno perfektně zorganizované. Tedy, až do minulého týdne.
Minulý týden mi od Lucky přišla zpráva. Bylo to jen jedno slovo: „Pomoc.“
Okamžitě jsem jí volala, co se děje. Hoří? Nabourala? Zjistila, že ten „mop“ rozkousal novou sedačku?
„Hůř,“ sípala do telefonu. „Přišlo vyúčtování. Elektřina. Máme dům. Oni… oni po mně chtějí doplatit čtrnáct tisíc korun!“
Musím se přiznat, že jsem se málem udusila kávou. Čtrnáct tisíc! To není nedoplatek, to je spíš výpalné.
„A to není všechno,“ pokračovala Lucka, hlas se jí třásl spravedlivým rozhořčením. „Zvedli mi zálohy na elektřinu tak, že asi začneme svítit svíčkama a prát na valše. Jak to máme sakra utáhnout?“
Záhada nedoplatku za elektřinu: Jak se to Lucce mohlo stát?
Když se trochu uklidnila (a já jí slíbila, že jí večer přinesu lahev vína), začaly jsme pátrat. Lucka totiž není žádný energetický barbar.
„Vždyť já chodím a všude zhasínám! Pereme jen v noci! Děcka mají zakázáno nechávat televizi v pohotovostním režimu. Manžel dokonce chtěl koupit měřič spotřeby a chodit po domě jako lovec duchů! Tak kde se to vzalo?“
Položila jsem jí jednoduchou otázku: „Lucko, a kdy jsi naposledy řešila, od koho tu elektřinu vlastně máš?“
Na druhé straně bylo dlouhé, dlouhé ticho.
„No… my jsme u nich vlastně… asi deset let? Jsou to ti největší, tak jsem myslela, že to je v pohodě. Posílají nám hezká přání k Vánocům.“
A bylo to doma.
Lucka, stejně jako tisíce dalších lidí v téhle republice, právě zaplatila krutou „daň z lenosti a věrnosti“.
Proč se věrnost u energií nevyplácí (aneb Lucka platila dýško)
Vysvětlila jsem jí to polopatě. Být u jednoho dodavatele deset let není výhoda. Je to finanční sebevražda.
Proč? Protože dodavatelé energií se chovají trochu jako mobilní operátoři před patnácti lety. Mají dvě skupiny zákazníků:
- Nové zákazníky: Ty, které lákají. Těm dají ty nejlepší ceny, bonusy, slevy, upečou jim koláč a pohlídají psa.
- Stávající (věrné) zákazníky: To jsme my. „Starý dobrý inventář“. My už nikam neutečeme, tak proč by se snažili? Máme smlouvy na dobu neurčitou nebo staré ceníky, které jsou klidně o 30 % dražší než to, co nabízejí „nováčkům“.
Lucka celých deset let platila svému dodavateli tučné „dýško“ jen za to, že byla líná se podívat, jestli to někdo neumí levněji. A teď, když ceny energií obecně stouply, ten rozdíl už nebyl pár stovek, ale rovnou nedoplatek 14 000 Kč.
„No dobře,“ vzlykla Lucka. „Ale já přece nemám čas obvolávat všechny ty EONY, ČEZy a Innogy a ptát se jich, kolik stojí kilowatthodina! Vždyť já ani nevím, co to je kilowatthodina!“
A tady začalo naše společné pátrání.
Detektivní práce: Jak jsme hledaly úsporu za elekřinu
„Neblázni,“ povídám jí. „Dneska už nikdo nikam nevolá. Otevřeme notebooky a prostě se podíváme, jestli existuje něco jako… já nevím, srovnávač letenek, ale na elektřinu.“
Začaly jsme googlit věci jako „porovnání cen elektřiny“ a „kalkulačka energií“.
Musím říct, že některé ty stránky byly naprosto příšerné. Chtěly po nás rodné číslo jen za to, abychom se podívaly na nabídku, nebo na nás vyskakovala spousta matoucích reklam.
Nakonec jsme ale našly jeden portál, který vypadal celkem přehledně a hlavně po nás nechtěl hned smlouvu, jen údaje z faktury. Jen tak ze zvědavosti jsme tam naťukaly ta čísla z Lucčina hororového vyúčtování.
Na druhé straně bylo zase ticho. Tentokrát ale bylo slyšet jen zuřivé datlování do klávesnice.
Po asi třech minutách se ozval zvuk, který bych popsala jako něco mezi výkřikem a zoufalým smíchem.
„Ty… si… děláš… srandu,“ procedila Lucka mezi zuby.
„Co je?“
„Kdybych… KDYBYCH nebyla líná a udělala to loni, tak podle téhle kalkulačky bych ročně ušetřila… ty jo… skoro devět tisíc! A to jen na elektřině!“
„Vidíš,“ řekla jsem. „A teď tam zkus dát plyn.“
Když už, tak už: Plyn odhalil další katastrofu
Lucka má dům, takže topí plynem. Její nedoplatek za elektřinu byl strašný, ale bála se, co ji čeká u plynu. Zopakovala celý proces. Našla fakturu za plyn a zadala údaje do té samé kalkulačky.
Výsledek? Ještě horší. Nebo vlastně lepší, podle toho, jak se to vezme.
„Dalších dvanáct tisíc,“ zašeptala Lucka. „Ročně. Dvanáct tisíc, které jsem jim poslala jen tak. Za nic. Za ty jejich vánoční přání.“
Sečetly jsme to. Jen tím, že byla deset let věrná jednomu dodavateli, přišla Lucka ročně o víc než 20 000 Kč. To je cena rodinné dovolené. Nové pračky. Nebo spousty lahví vína, které teď budeme potřebovat na uklidnění.
Mýty o změně dodavatele, kterým Lucka taky věřila
„Dobře, tak já to změním,“ rozhodla se Lucka statečně. „Ale co když…?“
Hned jsem ji zarazila. Znala jsem všechny ty mýty, protože jsem si tím taky prošla.
- „Bude to strašná byrokracie!“
- Realita: Nebyla. Na tom portálu, co jsme našly, to celé vyklikala online. Vypadá to, že oni za ni pošlou výpověď tomu starému (drahému) dodavateli a zařídí novou smlouvu. Její největší výkon byl jeden digitální podpis.
- „Budu chvíli bez proudu nebo plynu!“
- Realita: Tohle je největší blbost. Dráty i trubky jsou pořád stejné (patří distributorovi, ne dodavateli). Fyzicky se u ní doma nezměnilo VŮBEC NIC. Jediné, co se změní, je hlavička na faktuře a hlavně ta konečná částka.
- „Naletím nějakému šmejdovi!“
- Realita: Toho jsme se bály taky. Ale právě proto je lepší jít přes nějaký větší, známější portál. Ty menší, neznámé nabídky jsme prostě ignorovaly a dívaly se jen na ty zavedené firmy, které nabízely lepší cenu.
Jak je na tom Lucka teď?
Nedoplatek 14 000 Kč musela zaplatit. To už se nedalo nic dělat.
Ale jednu věc udělala hned.
Ještě ten večer, s tou lahví vína, co jsem jí přinesla, si zařídila přechod k levnějšímu dodavateli elektřiny i plynu. Celé to trvalo asi 15 minut.
Nové (a mnohem nižší) zálohy už jí přišly od nové firmy. A i když ji ten nedoplatek pořád štve, bere to jako „školné“. Poučila se, že věrnost se u energií nenosí. A že strkat hlavu do písku před fakturami a doufat, že to nějak dopadne, je ta nejdražší strategie ze všech.
Takže, jestli vám teď taky přišlo vyúčtování a máte pocit, že vás chtějí sedřít z kůže, nebuďte jako „stará“ Lucka. Buďte jako ta „nová“.
Nenadávejte. Ověřujte.
Vemte si tu fakturu a zkuste si taky jen tak ze zvědavosti spočítat, jestli neplatíte zbytečně moc. Možná zjistíte, že ušetříte tisíce. A to za těch pár kliknutí stojí, ne?
My jsme s Luckou použily tenhle srovnávač, protože nám přišel fajn, ale je mi jasné, že podobných bude víc. Hlavní je prostě nebýt líný a udělat to. Ať nedopadnete jako Lucka s tím nedoplatkem.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem, recenzí či zkušeností
