Dědeček s balónky: Pohádka pro děti

Kapitola 1: Starý dědeček s balónky

V malé vesničce na okraji lesa žil starý pán, kterému všichni říkali dědeček Josef. Josef měl vrásčitou tvář, na hlavě několik pramínků šedivých vlasů a vždycky nosil hnědý klobouk. Každé ráno vyšel ze svého domečku, oblečený v modrém kabátu a se žlutou kravatou, aby se vydal do svého obchůdku, který provozoval už mnoho let.

Jeho obchod byl plný barevných balónků, které vázal na dlouhé provázky. Lidé z celého okolí za ním chodili nakupovat, aby dětem udělali radost. Byly tam balónky červené, modré, zelené, žluté, dokonce i pruhované nebo puntíkované. Dědeček Josef měl úžasný talent vytvářet z balónků nejrůznější tvary – od jednoduchých kulatých po složité postavičky a zvířata.

Jednoho dne, když foukal lehký jarní vánek a slunce svítilo jasně nad hlavou, otevřel dědeček Josef dveře svého obchodu a usmál se na děti, které už netrpělivě čekaly venku. Všichni chtěli koupit balónek, ale dědeček měl jiný nápad.

„Poslouchejte, děti,“ řekl a rozzářil se jeho laskavý úsměv, „dnes je nádherný den a já bych vás rád pozval na speciální výlet s mými balónky.“

Děti se podívaly na sebe a pak na dědečka. Zatleskaly radostí a všichni se rozběhli ke starému pánovi, který už měl připravený veliký koš plný krásně barevných balónků. Rozdal každému jeden a řekl: „Tyto balónky nejsou jen obyčejné. Mají zvláštní kouzlo, které vám umožní rozesílat radost všem, které dnes potkáte.“

Děti byly nadšené a hned začaly přemýšlet, koho potěší a komu přinesou balónek. Dědeček Josef se zatím vydal pomalým krokem za nimi, aby se ujistil, že jeho plán na rozesílání radosti do celého světa bude úspěšný.

Audio verze pohádky

Připravujeme…

Kapitola 2: Kouzlo balónků

Jakmile děti dostaly své balónky, rozběhly se po celé vesnici. Pepík, nejstarší z dětí, se rozhodl vzít balónek k sousedům, starému páru, kteří byli už dlouho nemocní a nemohli vycházet ven. Když jim Pepík zaklepal na dveře, oba překvapeně otevřeli a Pepík jim s úsměvem podal modrý balónek.

„Dědeček Josef posílá balónek plný radosti,“ řekl a balón předal do rukou stařenky.

Stařenka s dědou se usmáli a balónek je okamžitě potěšil. Balónek měli ve váze na stole, kde jim každý den připomínal laskavost dětí a dědečka Josefa.

Zatímco Pepík roznášel radost v jedné části vesnice, malé Aničce se podařilo potěšit svou kamarádku Elišku, která byla poslední dobou smutná, protože jí zemřela babička. Když jí Anička podala fialový balónek, Eliška se poprvé po několika dnech usmála a silně Aničku objala. Společně pak šly do parku, kde si hrály celé odpoledne.

Každé dítě neslo balónek plný radosti do svého okolí. Některé je dávaly svým rodičům, jiné sourozencům a další přátelům. Dědeček Josef stál uprostřed náměstí a s pýchou pozoroval, jak jeho jednoduché balónky mění náladu ve vesnici. Lidé si povídali, smáli se a vyměňovali si příběhy o tom, jak balónek někomu udělal radost.

„Kouzlo balónků je skutečné,“ pomyslel si dědeček Josef a rozhodl se pokračovat ve své misi.

Kapitola 3: Nečekaný problém

Dalšího rána přišel dědeček Josef do svého obchodu a čekal, až se děti objeví. Místo toho ale přišli jen dva chlapci a smutně se na něj podívali.

„Co se stalo, chlapci?“ zeptal se laskavě.

„Ostatní děti onemocněly,“ řekl jeden z nich. „V noci měli hrozná bouřka a teď všechny děti leží doma s horečkou.“

Dědeček Josef cítil, jak mu srdce posmutnělo. Bouřka skutečně narušila plány, které měl. Jeho balónky byly připravené na to, aby dnes zase přinesly radost, ale najednou neměl, kdo by je rozdal.

Přesto se nevzdal. Svolal všechny dospělé z vesnice a vysvětlil jim svůj plán: „Naše děti dnes zůstávají doma, ale radost můžeme rozeslat sami! Každý z vás si vezme balónek a půjde potěšit někoho jiného.“

Dospělí se zpočátku zdráhali. Někteří se báli, že to nebude fungovat, a jiní si mysleli, že jsou na to příliš staří. Ale dědeček Josef je přesvědčil, že kouzlo jeho balónků není jen pro děti. Po chvíli si každý dospělý vzal balónek a začal se rozcházet po vesnici.

Někdo navštívil nemocného souseda, jiný potěšil osamělého starce a další rozdával radost na ulici náhodným kolemjdoucím. Balónky byly všude a vesnicí se brzy rozléhal smích. Každý dostal kousek radosti, kterou balónky přinesly, a kouzlo dědečka Josefa fungovalo dál.

Kapitola 4: Radost pro celý svět

Jakmile se děti uzdravily a postavily se na nohy, byly nadšené z toho, jak dobře jejich balónky fungovaly. Viděly, jak si lidé kolem nich více povídají a smějí se. Vesnice se změnila díky jedné malé myšlence a laskavému gestu dědečka Josefa.

Ten byl nadšený a chtěl, aby jeho balónky přinášely radost nejen v jeho vesnici, ale i dál. Sestavil speciální bedny plné balónků a rozeslal je do okolních vesnic. Brzy měl zprávy od lidí z daleka, kteří psali, jak jeho balónky přinesly úsměv na tváře jejich přátel a blízkých.

Postupně se o jeho kouzelných balóncích začalo mluvit v celém kraji a lidé si je objednávali, aby rozesílali radost dál. Dědeček Josef si uvědomil, že jeho jednoduchý obchod s balónky teď není jen obživou, ale posláním.

A tak se stalo, že dědeček Josef každý den nafoukl stovky balónků a rozeslal je do světa s nadějí, že každý balónek přinese někomu radost. S každým úsměvem, který jeho balónky vyvolaly, se dědečkovi zahřálo u srdce.

Od té doby, kdykoli někdo dostane balónek a usměje se, připomene si laskavého starého pána, který věřil, že jednoduché gesto může změnit celý svět. A děti si dodnes rády vyprávějí příběh o dědečkovi s balónky, který svou laskavostí posílal radost všem, kam jen dosáhl.

Vaše komentáře k pohádce

Přispějte svým hodnocením