Patřím mezi chlapy, co si vždycky říkali: „Tetování? Tohle tělo zůstane čisté!“ Ale jak už to v životě bývá, nikdy neříkej nikdy. Teď, ve svém věku, kdy mám za sebou pár životních zvratů a dva úžasné syny, kteří mi říkají táta, se mi do života vloudila myšlenka.
Myšlenka, která je pro mě stejně překvapivá jako pro všechny, kdo mě znají: datum narození mých synů a iniciály jejich jmen, vytetované na ruce mezi loktem a zápěstím. Proč? Protože i ten největší odpůrce může změnit názor, když jde o něco, na čemu mu opravdu záleží.
Obsah článku
První krok: Překonání předsudků
Vyrůstal jsem v prostředí, kde bylo tetování spíš známkou rebelství nebo něčeho, co si nechávají dělat jen určité skupiny lidí. „Přeci nejsi takový blb,“ říkával můj táta. No, a tady jsem teď, přemýšlím o něčem, co by bylo nadosmrti součástí mé kůže. Wtf, co se změnilo? Asi to, že jsem pochopil, že tetování může být něco mnohem hlubšího než jen módní výstřelek nebo značka patřící k určité subkultuře. Může to být osobní, něco co mluví o tom, kdo jsem a co mi je drahé (rodina a děti samozřejmě – ever).
Hledání toho pravého designu
Nejdřív jsem si musel být jistý designem nebo jak to přesněji mám nazvat. Něco decentního, elegantního a přitom významného. Něco, co bych mohl nosit s hrdostí a co by mi připomínalo, proč jsem se pro tuhle blbost rozhodl. Datum narození mých synů a iniciály jejich jmen – to jsou nejen data a písmena. Jsou to připomínky každodenní radosti, lásky, zodpovědnosti, že jsem tátou a toho, jak se moje životní priority v některých ohledech změnily.
Vyrovnaní se se strachem
Nejsem hrdina, když jde o jehly nebo hloupé odebrání krve, raději dělám, že na sedačce vůbec nejsem :(. Přiznávám upřímně, že z tetování mám trošičku strach. Bolest je jedna věc, ale skutečnost, že se mi to nakonec nebude líbit, nebo strach z reakcí ostatních v profesním životě. Ale pak si říkám: „Hej, když jsem zvládl být u porodu, zvládnu i tohle, ne?“ A vtipy stranou, je to pro mě o překonání sebe samého, o kroku do neznáma s vědomím, že to dělám pro něco, co má pro mě obrovský význam a současně je to rebelské.
Profesionální úvahy
A teď k tomu křehkému tématu: profesní život. Přeci jen, v byznysu se setkávám s lidmi z velkých korporací, bankéři, manažery na vysokých postech, kteří mohou mít vůči lidem s tetováním fůru předsudků. Je to taková další úvaha, proč se stále ještě rozhoduji. Nechci přijít o svou kredibilitu a důvěryhodnost, kterou jsem si v byznyse za ta léta vybudoval.
Na druhou stranu, když nad tím přemýšlím více, tak se pod košilí nebo tričkem s dlouhým rukávem dá schovat ostatně cokoliv. Mám na paměti, že můj výběr musí být takový, aby respektoval jak můj osobní život, tak profesní postavení. Toto je rovnováha mezi osobním vyjádřením a zachováním profesionálního obrazu, což je v dnešním světě stále jistou výzvou.
Co na to říká moje rodina a přátelé?
Moje rozhodnutí způsobilo celkem pěkný rozruch. „Ty a tetování?“ řekla moje žena s úsměvem, který naznačoval, že se jí to líbí (ostatně pár tetování má), i když to bylo poslední, co by od mě čekala. Přátelé? Od překvapení po podporu, s občasným žertem na můj účet. Ale nakonec mám pocit, že mě v tom většina z nich podporuje a ti co ne, stejně je to problém jejich a ne můj. 🙂
A co teď?
Jsem na rozcestí. Na jedné straně touha po osobním vyjádření a na druhé straně staré obavy a zvyky. Ale víte co? Čím víc o tom přemýšlím a píšu tento článek, tím víc si uvědomuji, že jde o krok, který vlastně chci udělat. Ne jen jako vzpomínku na to, kým jsou moji synové pro mě, ale i jako připomínku toho, že se můžeme změnit k lepšímu, porozumět s věkem věcem, kterým jsme dřív nechápali, a jít za něčím, co má pro nás opravdový význam.
Bonusová kapitola: Tetování a ženy
A teď k něčemu úplně jinému (Mé oblíbené téma). Tetování a ženy. Ano, je to trochu odbočka, ale berte to jako bonusovou kapitolu v mém postu, který nyní píši. Když už jsme u toho tetování, nemůžeme přehlédnout jednu univerzální pravdu: na ženách je tetování neskutečně sexy.
A teď nemluvím o těch velkých tetování, co křičí „Jsem kapitánka pirátů“a má přes celá záda křídla anděla, ale o těch decentních, co hrají na notu tajemství. Víte, co myslím :). Ten malý ornament za uchem nebo na krku, co se ukáže jen když si opravuje vlasy a který vykukuje jen když se slunce rozhodne hrát si na odhalovače tajemství.
Představte si, jak jste na večírku a ta zajímavá dáma (slečna) před vámi, se náhle nakloní pro sklenici vína. A tam, skrytý pod hustými vlasy, se objeví ten malý ornament. Ne něco hlasitého, spíš jemný šepot: „Hej, jsem tady.“ To je moment, kdy si uvědomíte, že tetování nemusí být jen atramentové vyjádření sebe sama, ale také dokonalý prvek zvědavosti a elegance žen. Podotýkám, že jsem ženatý, takže já už mohu koukat tak leda z okna a to kolikrát ani to ne (dělám si legraci, až to bude číst manželka, zase se mnou bude mluvit jen lednička, sranda…..:)
Mé myšlenky na konec
Tetování pro mě není tedy jen o inkoustu na kůži. Je to o cestě, o překonání předsudků a strachu, o vyjádření lásky a závazku. Ať už se rozhodnu jakkoliv, jedno je v budoucnu jisté: Dám vám určitě vědět.
Co vy? Máte nějaké tetování, které pro vás má osobní význam? Nebo jste na podobném životním rozcestí? Podělte se o své příběhy a myšlenky. Ať už jde o první krok k tetování nebo o cokoli jiného, co vás vede k překonání vašich obav, pamatujte: Jde o vaši cestu, vaše rozhodnutí a vaše příběhy, které stojí za to vždy vyprávět! Tak se mějte fajn 🙂
