Ravensbrück nebyl jen dalším bodem na mapě nacistických hrůz. Šlo o největší koncentrační tábor pro ženy, který vznikl z rozhodnutí Heinricha Himmlera a který během druhé světové války prošlo více než 130 000 vězenkyň z více než 30 zemí. Tento tábor se stal dějištěm jedněch z nejbrutálnějších a nejméně známých zločinů Třetí říše – včetně nelidských experimentů, nucených sterilizací a masových poprav v plynové komoře.
Historie a vznik Ravensbrücku
Proč vznikl ženský tábor?
V roce 1938 bylo rozhodnuto, že dosavadní zařízení pro ženy, především v koncentračním táboře Lichtenburg, již kapacitně nestačí. SS potřebovala nový, vysoce kontrolovaný prostor pro zadržování „nežádoucích žen“, tedy politických odpůrkyň, „asociálních“ (prostitutek, bezdomovkyň), Židovek, Romek a dalších skupin. Himmlerův rozkaz vedl ke vzniku Ravensbrücku v roce 1939, poblíž města Fürstenberg/Havel, asi 90 kilometrů severně od Berlína.
Stavba a rozšíření tábora
Stavbu realizovali vězni z mužského tábora Sachsenhausen. Samotný areál se rozšiřoval ve vlnách – od původních několika baráků po rozsáhlý komplex s desítkami budov, továrnami, nemocnicí, podtábory a nakonec i plynovou komorou. Táborem prošlo do dubna 1945 odhadem 130 000–132 000 žen, ale německé archivy tuto hodnotu zřejmě podhodnocují.
Kdo byly vězeňkyně Ravensbrücku
Národnostní složení a důvody uvěznění
Největší skupinu tvořily ženy z Polska – zhruba 48 500. Následovaly vězeňkyně ze Sovětského svazu, Německa, Francie, Československa, Jugoslávie a dalších evropských zemí. Důvody internace byly různorodé:
- Odbojové aktivity
- Pomoc Židům
- Členství v komunistických stranách
- Odmítnutí poslušnosti nacistickému režimu
- Etnická příslušnost (Židovky, Romky)
- Prostituce, krádeže, tuláctví – tzv. „asociální chování“
Dětské oběti a těhotné ženy
Ravensbrück nebyl výhradně bezdětný. Přestože většina žen byla bez rodin, tisíce dětí se v táboře narodily nebo do něj dorazily se svými matkami. Drtivá většina dětí zemřela – buď vyčerpáním, nebo byly cíleně usmrceny.
Život v táboře – dřina, hlad a strach
Nucené práce a každodenní režim
Vězeňkyně byly denně nuceny k těžké fyzické práci: stavěly budovy, pracovaly v muničních továrnách, vyráběly oblečení pro Wehrmacht nebo odstraňovaly odpad. Práce začínala v pět ráno a trvala často více než 12 hodin. Odpočinek neexistoval – ženy kolabovaly vyčerpáním, trpěly zimou, nemocemi a zraněními.
Strava, hygiena a přežívání
Denní příděl jídla často nepřesáhl 500–800 kalorií. Voda byla špinavá, latríny přeplněné a mytí prakticky nemožné. Všudypřítomné vši, svrab a tyfus byly běžnou realitou. Vězeňkyně, které onemocněly, byly často bez ošetření odeslány rovnou na smrt.
SS dozorkyně – ženy, které byly horší než muži
Kdo byly strážkyně?
SS najímala ženy jako dozorkyně, které procházely výcvikem v sadismu. Nechvalně proslulé byly například:
- Dorothea Binz – sadistka, která osobně mlátila ženy holí a bičem.
- Ruth Closius-Neudeck – vedla blok smrti a byla známá tím, že se smála při popravách.
Brutalita a násilí jako každodenní rutina
Zvěrstva těchto dozorkyň se stala symbolem feminizované nacistické krutosti. Mnohé z nich byly po válce souzeny, ale jen zlomek skutečně dostal tresty odpovídající jejich zločinům.
Lékařské experimenty – „králíčci z Ravensbrücku“
Chirurgické pokusy bez anestezie
Od roku 1942 byly desítky žen, převážně Polek, vystaveny pokusům, které nemají v dějinách obdoby:
- Úmyslné infikování ran a testování antibiotik
- Vrtání do kostí a amputace
- Vstřikování chemikálií do svalů
- Pokusy s transplantacemi
Mnohé ženy přežily, ale s doživotními následky. Ty, které zemřely, byly spáleny bez pohřbu. Ostatní ženy jim říkaly „králičci“ – kvůli poskakujícímu pohybu po zmrzačení.
Plynová komora, popravy a masové vraždy
Kdy a proč byla zřízena plynová komora
Až do začátku roku 1945 byly popravy v Ravensbrücku prováděny převážně zastřelením, oběšením nebo smrtelným vyčerpáním. Avšak s postupem sovětské armády a stále většími transporty vězeňkyň do tábora se nacisté rozhodli zrychlit proces likvidace. V lednu 1945 byla přímo v táboře zřízena plynová komora – v malé přestavěné budově hned za krematoriem.
Vraždy probíhaly pomocí cyklonu B nebo výfukových plynů. Podle svědectví přeživších bylo během několika měsíců zavražděno v plynové komoře více než 6 000 žen – včetně starších, nemocných, dětí a žen z podtábora Uckermark.
Popraviště a selekce
Kromě plynové komory fungovalo i venkovní popraviště, kde byly ženy věšeny. Mnohé popravy byly veřejné – měly za cíl vystrašit ostatní a podlomit psychiku vězeňkyň. Selekce probíhaly často – SS lékaři prohlíželi ženy jako dobytek a určovali, kdo je „práce schopný“ a kdo půjde na smrt. Mnohé matky byly odděleny od dětí, které pak nacisté nechali vyhladovět nebo je zavraždili.
Podtábor Uckermark – tábor smrti pro děti a staré ženy
Založení a účel
V roce 1945 vznikl v sousedství Ravensbrücku tzv. Jugendkonzentrationslager Uckermark, původně pro „převýchovu“ mladistvých. V posledních měsících války byl ale přeměněn na tábor smrti pro:
- ženy nad 52 let
- těhotné ženy
- matky s dětmi
- trvale nemocné
Od ledna do dubna 1945 zde bylo usmrceno více než 5 000 žen a dívek, často bez jakéhokoli zápisu. Byl to tichý masakr, téměř bez dokumentace, ale s obrovským dopadem.
Osvobození Ravensbrücku
Postup Rudé armády a evakuace tábora
Na jaře 1945 bylo nacistům jasné, že konec války se blíží. SS zahájila nucené evakuace, tzv. „pochody smrti“. Přibližně 20 000 žen bylo v dubnu vyhnáno z tábora pěšky – mnohé zemřely cestou nebo byly postříleny.
Dne 30. dubna 1945 dorazila do vyprázdněného tábora sovětská armáda. Našli zde asi 3 000 zubožených žen – většina v posledním stádiu vyčerpání, nemocné a nepohyblivé. Mnohé zemřely v následujících dnech, i když se jim dostalo pomoci.
Počty obětí a bilance tábora
Kolik žen v Ravensbrücku zemřelo?
Přesný počet mrtvých není znám – archivy byly zničeny nebo upraveny, ale historici uvádějí následující odhady:
- Celkově bylo deportováno cca 130 000 až 132 000 žen
- Zemřelo jich odhadem minimálně 25 000 až 50 000
- Dalších 20 000 bylo usmrceno během pochodů smrti
- Mezi mrtvými bylo více než 800 dětí
- Více než 2 000 žen zahynulo během lékařských experimentů nebo v důsledku jejich následků
Poválečné procesy a spravedlnost
Norimberský tribunál a následné procesy
Po válce bylo několik desítek dozorkyň a SS lékařů obžalováno v rámci britských vojenských tribunálů v Hamburku(tzv. Ravensbrück Trials). Mezi obžalovanými byly i známé dozorkyně jako:
- Dorothea Binz – popravena oběšením v roce 1947
- Ruth Closius-Neudeck – rovněž popravena
- Carl Clauberg a další lékaři – souzeni za zločiny proti lidskosti
Mnozí však unikli spravedlnosti, nebo byli propuštěni během 50. let v rámci amnestií.
Památník Ravensbrück a význam pro současnost
Co dnes na místě zůstalo?
Na místě bývalého tábora dnes stojí memoriál Mahn- und Gedenkstätte Ravensbrück. Zachovalo se několik původních budov, krematorium, plynová komora a části plotů. Vzniklo zde muzeum, výstavy, dokumentační centrum a místo tichého vzpomínání.
Proč je důležité nezapomínat?
Ravensbrück je symbolem:
- systematického vyhlazování žen
- brutality ženských dozorkyň
- zapojení medicíny do zločinů
- obrovského utrpení bez vojenského kontextu
Tento tábor ukazuje, jak se může ideologie změnit v nelidskou mašinerii, a připomíná, proč je třeba chránit lidská práva bez ohledu na čas a místo.
Zajímavosti a méně známá fakta o Ravensbrücku
Ženy v odboji i po vězení
Mnohé vězeňkyně se po válce staly významnými osobnostmi – spisovatelkami, právničkami, političkami. Například Geneviève de Gaulle, neteř Charlese de Gaulla, vedla poválečný francouzský výbor pro lidská práva.
Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀
Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!Umění a kultura přežití
Vězeňkyně psaly deníky, básně, malovaly. Byly zaznamenány i pokusy o tajné vzdělávání dětí a uchování lidskosti navzdory nelidským podmínkám.
Genocida Romů v Ravensbrücku
Ravensbrück je často přehlížený i v kontextu holokaustu Romů – stovky Romek a jejich dětí zde zahynuly, většina beze jména a hrobu.
Závěrečné slovo – paměť, která nesmí vyblednout
Ravensbrück nebyl pouze tábor, ale temný symbol toho, jak hluboko může lidskost klesnout, když ji ovládne ideologie nenávisti. Na rozdíl od známějších táborů jako Osvětim nebo Majdanek, Ravensbrück často uniká širší pozornosti – přesto šlo o místo, kde byly systematicky ničeny životy tisíců žen a dětí, bez slitování, bez šance.
Tento koncentrační tábor se zapsal do historie nejen svým rozsahem, ale i specifikem, že byl zacílen výhradně na ženy. Uvnitř drátů se formovala zvláštní, trýznivá realita ženského přežívání – těla ničená prací, nemocemi, experimenty a ponížením. A přesto – právě tady vznikaly projevy odvahy, solidarity a nezlomnosti, které nelze popsat jinak než jako heroické.
Co si z historie vzít dnes?
Zatímco jména jako Auschwitz nebo Dachau zná celý svět, Ravensbrück zůstává varováním, které je stále až příliš aktuální. Stigmatizace žen, marginalizace „nepohodlných“, zneužívání moci – to vše nejsou relikty minulosti, ale neustále se vracející výzvy. Pamětní místa jako Ravensbrück nejsou jen připomínkou, ale živou lekcí, proč je třeba být bdělý – ať už jde o lidská práva, svobodu nebo lidskou důstojnost.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
