Včera jsme přistáli zpět doma z dovolené. Kufry ještě manželka ani pořádně nevybalila, ale myšlenkami jsme pořád v Turecku – přesněji řečeno v hotelu Titanic Deluxe Lara, kde jsme strávili skvělých osm dní, které si budeme dlouho pamatovat. A nebylo to jen o slunci, jídle nebo pohodlí. Bylo to hlavně o tom, že všechno konečně fungovalo přesně jak má!
Po letech hledání „toho pravého hotelu“ pro rodinu s dětmi jsme konečně narazili na místo, kde se člověk opravdu cítí jako host. Ne jako číslo, ne jako někdo, kdo si zaplatil pokoj s výhledem a čeká, co z toho bude. Ale jako někdo, kdo je vítán a opečováván od první minuty po příjezdu až po poslední minutu před odjezdem.
Rozhodl jsem se tenhle článek napsat zpětně – ne jako recenzi, ale jako vzpomínku na dovolenou, kterou bych okamžitě zopakoval. Půjdeme den po dni, zážitek po zážitku. Protože tohle si prostě zaslouží zaznamenat.
První den: Od přistání v Antalyi do prvního koktejlu v Cabaně
Let do Antalye byl rychlý a klidný. Letěli jsme z Norimberku takže let trval necelé 3 hodiny. Žádné zpoždění letadla, žádné stresy, prostě vše v pohodě. Přistáli jsme s výhledem na moře a palmy, které už z okna letadla slibovaly, že tohle nebude špatný týden.
Hned po výstupu z letadla na nás čekal náš VIP transfer – klimatizovaný minivan, pohodlný, čistý, s příjemným řidičem, který neřešil žádné zdržování. Za volantem ticho, na sedačkách příjemný chládek a v nás pomalu stoupající pocit, že dovolená právě začíná.
Hotel Titanic Deluxe Lara
Hotel Titanic Deluxe Lara je vzdálený od letiště asi 8 kilometrů, takže jsme za necelých 20 minut stáli u hlavní brány a už první pohled na budovu hotelu byl silný – kombinace moderní architektury a nádechu potopené zaoceánské lodi Titanic.
Hlavně to nepůsobilo kýčovitě. Spíš jako něco, co vám chce naznačit: „Tady budeš mít komfort, ale budeš se tu cítit svobodně.“
Už při vystupování z auta si pikolík vzal naše kufry. Ne s formálním úsměvem, ale s přirozeností, jako by vás vítali doma. Na recepci byla pohoda protože tam mají asi 8 míst s recepčními, takže personál měl všechno pod kontrolou.
Check-in proběhl rychle, bez zbytečných řečí. Úsměv, welcome drink, pasy a hlavně žádné náramky. Krátké vysvětlení kde je co, informace o časech restaurací, animačních programech a přístupových kartách. Co se mě také líbilo ihned jsme dostali papíry k vyplnění o alergenech atd… Přeci jen náš starší syn je alergický na oříšky, takže je vidět, že se o své hosty starají od A do Z.
A pak ta věta od recepční, kterou si pamatuju přesně:
„Vaše cabana u moře je rezervována na každý den vašeho pobytu.“
V tu chvíli jsme se na sebe s manželkou podívali a oba si pomysleli totéž – tak tohle bude jízda. No, nekecali, fakt byla… 🙂
První chvíle v hotelu Titanic Deluxe Lara: Očima nově příchozího
Po check-inu jsme vyrazili směrem k našemu pokoji – prošli jsme elegantní halou s výhledem na zahradu, skrz prosklené dveře ven do areálu a najednou se před námi otevřel úplně nový svět. Všude palmy, voda, světla, vůně. A mezi tím ticho a klid. I když byl hotel plný hostů, působil neuvěřitelně harmonicky. Žádný chaos. Jen jemná hudba, úsměvy a pocit, že tady se nespěchá.
Pokoj nás příjemně překvapil. Moderní, prostorný, voňavý. Balkon s výhledem do zeleně, pohodlné postele, spousta úložného prostoru (což s dětmi oceníte dvakrát) a dobře vychlazený minibar. Všude čisto, připravené pantofle, nachystané ručníky pro všechny. A ten pocit, když si po cestě lehnete na postel a víte, že se o nic nemusíte starat? K nezaplacení.
Než jsme stihli cokoli vybalit, kluci už běhali v plavkách po pokoji a volali: „Pojďme do bazénu! Pojďme na skluzavky!“Ale my jsme měli jasno – první zastávka bude cabana.
Poprvé v cabaně: Nečekaně silný zážitek
Cesta k moři byla krátká – pár minut chůze po promenádě mezi palmami a fontánkami. A pak jsme ji uviděli. Naše cabana. Dřevěná konstrukce se závěsy, tři velká lehátka na opalování a obrovské měkké matrace, stolek, osušky krásně srovnané, uvnitř lednice s pitím – voda, džusy, plechovky, pivo. A hlavně: klid. Z jedné strany šumění moře cca 5 metrů, z druhé absolutní klid z okolních caban. U moře jich mají asi 20, pak na molu dalších cca 20 a u bazénů také.
Děti na nic nečekaly – zuli pantofle a během vteřiny už byly ve vodě. My jsme si sedli do stínu na měkké matraci jen jsme koukali. Během chvíle jsme cítili jak z nás všechno padá.
V ten moment jsem si uvědomil, že tohle není běžná plážová lehátková klasika. To je náš vlastní kousek ráje. Místo, kam se budeme každý den vracet. A skutečně jsme se vraceli – osm dní po sobě, pokaždé ráno, někdy i po obědě znovu. Cabana se pro nás stala „naší základnou“. Děti věděly, kde je máma a táta, my věděli, že máme klid, chládek, a drink po ruce. A moře? Deset kroků od nohou.
První večer v hotelu: Když zjistíte, že ultra all inclusive může být opravdu zážitek
Po celém dni v cabaně, koupání a dětské euforii, která se dala krájet, jsme se vrátili na pokoj. Sprcha, převléct se, trochu si odpočinout. Děti na chvíli padly, ale jakmile jsme řekli slovo „večeře“, byly první u dveří. Nás ale taky hnala zvědavost – co vlastně znamená „ultra all inclusive“ v praxi?
První večeře: víc než jen bufet
Vyrazili jsme do hlavní restaurace. A hned při vstupu přišel první „aha“ moment. Obrovský, vzdušný prostor, všechno krásně nasvícené, příjemná hudba, a hlavně: žádné fronty, žádná tlačenice, žádný chaos. Všechno šlapalo jako dobře seřízený stroj.
A teď k jídlu. Popravdě – měl jsem obavy, že to bude „klasický bufet“ typu hromady jídla bez chuti, které už po 3 dnech nebudete chtít jíst. Jenže ne. Tady jste mohli chodit s talířem klidně půl hodiny a pořád jste objevovali nové věci. Turecká kuchyně, grilované maso, ryby, čerstvé těstoviny, sýr, olivy, zelenina, salátový bar, výběr pro děti… a dezertní stůl, u kterého by člověk snadno zapomněl, že je dospělý.
Já si dal jehněčí z grilu s něčím co připomínalo řýži a jogurtovým dipem, manželka čerstvý salát s granátovým jablkem a grilovaného lososa. Děti si samozřejmě nabrali kombinaci hranolky–pizza–zmrzlina, a vypadaly spokojeně jak nikdy. Všechno čerstvé, voňavé, teplé. A obsluha? Úsměvy, doplňování a neustálé dotazy, jestli něco nechceme přinést pití apod..
Seděli jsme venku na terase, vlažný vzduch, světélka na palmách, v dálce hudba z venkovního pódia. Já s vychlazeným pivem, manželka se sklenkou vody. Děti šťastné, my uvolnění. A ten moment, kdy si mezi sebou tiše řeknete: „Tohle jsme přesně potřebovali.“
Večer po večeři: Když hotel Titanic Deluxe Lara ožívá jiným způsobem
Po večeři jsme se nevrátili rovnou na pokoj. Jednak by to děti nikdy nedovolily, a jednak nás samotné lákalo zjistit, co všechno se v hotelu večer děje. Z hlavní restaurace jsme pomalu vyšli ven, kluci si u výstupu nabrali ještě jednu porci melounu a zmrzliny (už počtvrté, ale kdo by to počítal…), a šli jsme na průzkum.
Když se setmí, začne jiná kapitola zábavy
Jakmile padne tma, Titanic Deluxe Lara se úplně změní. Všechno se krásně rozzáří – stromy podsvícené teplým světlem, cestičky mezi palmami jemně osvícené, voda v bazénech svítí do modra a celý obří areál najednou působí jako klidná, příjemná zahrada, kde se můžete ztratit.
Zamířili jsme k hlavnímu pódiu u venkovního amfiteátru. Právě tam začínal večerní program – taneční show, která překvapila i mě, a to nejsem žádný milovník „hotelové zábavy“. Profesionální vystoupení, světla, choreografie, energická hudba – a přitom to nepůsobilo lacině. Naopak. Děti seděly se zatajeným dechem, my jsme popíjeli drink, a celé to působilo jako byste byli na představení někde ve městě, ne v hotelu.
Moderátor program vedl v několika jazycích, včetně angličtiny, a mezi jednotlivými částmi pobíhal animační tým, který bavil děti i dospělé. Yigit a jeho parta si okamžitě získali pozornost – vtipní, sehraní, a přitom nevtíraví. I tady bylo vidět, že to nedělají jen proto, že „musí“.
První noc: klid, ticho a příjemné vyčerpání
Když jsme kolem půl jedenácté odcházeli zpátky na pokoj, kluci usnuli ještě dřív, než jsme zavřeli dveře. A my? Otevřeli jsme si na balkoně láhev vody z minibaru, sedli si a jen tiše koukali na noční světla v zahradě. Nikdo neřval, nikdo neřinčel talíři, žádné hlasité mejdany u bazénu. Byl klid. Takový ten opravdový, příjemný večerní klid.
A v tu chvíli nám došlo, že už první den nastavil laťku hodně vysoko. A že jestli tohle byl teprve začátek, máme se opravdu na co těšit.
Druhý den: Ráno, kdy jsme zjistili, že děti máme vlastně „na dovolené taky“
Probouzíme se do krásného, sluncem zalitého rána. Noc byla klidná, klimatizace tichá, matrace pohodlné. Děti vstávají dřív než my (klasika), a první věta, kterou slyším, není „mám hlad“, ale: „Tati, kdy už jdeme do Kikoa?“
Nečekal jsem to. Většinou musíme děti trochu přemlouvat, aby šly někam mezi cizí děti, do neznámého prostředí. Jenže tady si včera večer všimly, jak krásně vypadal areál Kikoa Kids Clubu – celý osvětlený, s velkým hřištěm, barevnou budovou a spoustou aktivit. A teď už chtějí zažít všechno samy.
Když je dětský klub Kikoa víc než jen „hlídání“
Kikoa není „koutek s pastelkami“. Je to celá klimatizovaná budova, dětské hřiště, kreativní dílny, vlastní program, vlastní restaurace, dokonce i vlastní amfiteátr. Děti se rozdělují podle věku – ti nejmenší do 3 let s vlastní holkou na hlídání, pak skupina 4–7 let, 8–12 let a teenagery tu mají také.
My jsme šli poprvé s nimi – trochu obavy, jak je přijmou, jak se budou orientovat. Ale zbytečně. Animátorky se okamžitě věnovaly dětem, všechno vysvětlily, ukázaly program na celý den. Kluci hned zapadli mezi ostatní a než jsme stihli mrknout, už byli v roli – v ruce pastelky, smích na rtech.
A my? Poprvé jsme měli dopoledne jen pro sebe (no spíše 2 hodiny). Bez výčitek, bez špatného svědomí, bez stresu. Věděli jsme, že jsou v bezpečí, a hlavně – že se tam ne nudí, ale baví.
Program v Kikoa klubu od rána do večera (a ještě dál)
Kikoa Kids Club funguje od 9 ráno do půlnoci. Ano, opravdu až do půlnoci. Během dne se děti střídají mezi soutěžemi, sportovními hrami, výtvarnými aktivitami, diskotékami, mini divadlem nebo třeba vodními bitvami. A když jsou unavené? Jdou si odpočinout do chládku, zahrát PlayStation 5, nebo se najíst do vlastního dětského baru – kde mají ovoce, hranolky, fresh džusy, sendviče a zmrzlinu. Všechno přizpůsobené dětem.
Odpoledne jsme se s manželkou na chvíli zvedli z cabany a šli se na ně nenápadně podívat. A víte co? Ani si nás nevšimli. Seděli v kroužku s dalšími dětmi a vyráběli nějakou papírovou rybu. Soustředění, zapojení, šťastní. To je pro mě víc než jakýkoli certifikát kvality.
Dopoledne bez dětí: Chvíle, kterou si užíváte bez výčitek
Když jsme opustili Kikoa Club, chvíli jsme se jen tak potulovali po areálu. A poprvé jsme si všimli věcí, které normálně s dětmi prostě nemáte čas vnímat. Jak pečlivě je hotel Titanic Deluxe Lara udržovaný. Jak se zahradníci v klidu starají o trávu a květiny. Jak voní vzduch u palem. Jak se obsluha usmívá i bez toho, aby čekala dýško. Jak tu všechno dýchá pohodou.
Vzali jsme to pěšky kolem několika obřích bazénů, zastavili se na cappuccino ve venkovní kavárně pod střechou z bílých plachet a sedli si do ratanových křesel s výhledem na vodní hladinu. Žádný spěch. Žádné „mami, tati, můžu si dát zmrzlinu?“ Jen dva dospělí na dovolené, kteří si po dlouhé době zase připomněli, že si to spolu umí užít i bez logistiky, bez plánování, bez multitaskingu.
Krátká procházka, která se změnila ve wellness
Z kavárny jsme se pomalu vydali směrem k wellness zóně. Ne, neměli jsme rezervovanou masáž, ani jsme neplánovali nic velkého. Jen jsme se chtěli podívat, jak vypadá BeFine Spa. A už u vstupu jsme věděli, že sem ještě během pobytu musíme jít znovu.
Uvnitř to vonělo bylinkami a dřevem. Ticho. Tlumené světlo. Recepce s úsměvem, nabídka procedur, sauny, hammam, relax zóna. Nešli jsme tentokrát na masáž, ale alespoň jsme si dali pár minut ve vířivce a v tiché zóně na lehátku. A bylo to přesně to, co jsme ten den potřebovali. Krátké vypnutí, které resetuje hlavu.
A teprve jsme se začali rozkoukávat…
Když jsme se vrátili z wellness zpět do cabany, děti už byly zpátky z Kikoa Clubu, nadšené, plné dojmů a s novými kamarády. V ruce zmrzlina, v očích jiskra a v hlavě plán na večer, který už si chtěly řídit samy.
My jsme si ještě na chvíli natáhli nohy, vzali si vychlazenou limonádu z lednice a koukali, jak se stíny na pláži pomalu prodlužují.
Byl to teprve druhý den dovolené. Ale už teď jsme měli pocit, že jsme v tomhle hotelu zapadli přesně tam, kam jsme měli.
A co všechno přinesl večer? O tom zase příště. Protože tahle dovolená si zaslouží vyprávět den po dni.
Můj TIP pokud chcete koukat na české pořady i televizi
A mimochodem – co mě mile překvapilo, bylo, že i technické věci na hotelu fungovaly fantasticky. Internet v Titanicu byl rychlý a stabilní, takže když kluci chtěli pustit pohádku na OnePlay nebo jsme si večer chtěli pustit živě ČT Sport, nebyl vůbec problém.
Já měl zapnutou VPN (statickou IP z Česka), takže jsme bez výpadků sledovali český obsah jako doma. Asi už víte že používám vícero VPN, ale hlavně jsem testnul na střádačku NordVPN, Surfshark a CyberGhost – všechny tři šlapaly bez zaváhání.
Takže i přímo v Turecku na hotelu se mi potvrdilo, jak moc se vyplatí mít VPN připravenou na jakoukoliv dovolenou.
Titanic Deluxe Lara – Recenze a hodnocení
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
