(Florencie, rodina, církev, a proč to nebyl trestný čin, ale stejně to byl problém)
Když se dnes řekne, že dva lidi žijí spolu bez svatby tzv. na hromádce, nikoho to vlastně nepřekvapí. Většina z nás to bere jako normální věc. Jenže ještě před pár desítkami let se na to koukalo úplně jinak. A teď nemluvím o starých pohádkách nebo nějakých venkovských zvycích. Mluvím o reálném životě v roce 1968, třeba ve Florencii. Romantika Toskánska, úzké uličky, víno, umění, studenti, protesty, změny. A přesto něco tak obyčejného jako žít spolu bez oddacího listu mohlo znamenat pořádný společenský průvan.
Porovnání situace v Itálii a Československu kolem roku 1960–1968
| Oblast | Itálie (Florencie 1968) | Československo (cca 1960–1968) |
|---|---|---|
| Právní pohled na konkubinát | Nebyl trestný, ale společensky silně odsuzovaný kvůli vlivu katolické církve | Nebyl trestný a společenský tlak byl slabší, stát neřešil morálku, ale povinnosti |
| Rozvod | Právně neexistoval až do roku 1970, takže pokud se někdo rozešel, nemohl to legalizovat | Rozvod možný, ale nebyl jednoduchý, často zdlouhavý a úředně posuzovaný |
| Odchod od rodiny | Bral se jako zásadní morální selhání, často tlak rodiny, farnosti a okolí | Odchod sám o sobě nebyl problém, ale pokud muž přestal platit výživné, byla to trestná věc |
| Společenské následky | Lidi mohli být veřejně odsuzováni, problémy se zaměstnáním, bytováním, křtem dětí | Spíše osobní a vztahová rovina, sousedské kecy, ale méně zásahů do života |
| Role církve | Velmi silná, ovlivňovala rodiny, školy a místní komunity | Církev měla vliv omezený, stát kontroloval společenské normy místo ní |
| Praktická realita pro pár „na hromádce“ | Žilo se tak, ale často skrytě nebo s pocitem, že se jde proti pravidlům rodiny a společnosti | Bylo to častější a běžnější, stát to neřešil, pokud bylo placeno výživné |
Nebyl to trestný čin, ale společensky to bolelo
Důležité je říct rovnou. Konkubinát v Itálii nebyl trestný. Nikdo nikoho nezavřel, nikdo nedával pokuty. Ale Itálie byla v té době silně katolická a církev měla obrovský vliv nejen na rodinné vztahy, ale i na to, co považovala společnost za „slušné“.
Člověk si možná řekne, že to je jen tlak okolí a že kdo chtěl, ten se prostě rozhodl po svém. Jenže tohle nebylo jen o tom, co si myslí sousedi. Problém byl úplně jinde.
V Itálii neexistoval rozvod!
To je ta zásadní pointa. Až do roku 1970 se v Itálii nedalo rozvést. Když byl někdo ženatý nebo vdaná, tak prostě byl. Bez ohledu na to, jestli už ti dva spolu roky nežili, jestli si nerozuměli nebo jestli jeden odešel a založil nový vztah. Z pohledu státu to pořád byla ta samá rodina.
Takže když někdo:
- odešel od manželky či manžela,
- začal žít s někým novým,
- měl s tím člověkem třeba další děti,
tak z právního hlediska to pořád bylo „mimomanželské soužití“. A to bylo společensky drsně odmítané. Ne zákonem, ale živou realitou.
Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀
Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!Co to znamenalo pro lidi?
V malých městech nebo vesnicích se člověk stával skoro veřejným tématem. Ve Florencii to bylo trochu volnější, protože to bylo město studentů, umělců a lidí, kteří měli k životu otevřenější přístup. Ale i tam hrály roli:
- rodiny,
- sousedské vztahy,
- zaměstnavatelé,
- kněz ve farnosti,
- škola, kam chodily děti.
A to všechno dohromady dokázalo člověku zamávat se životem víc než jakýkoliv zákon.
Někdy bylo těžké najít byt, protože majitelé nechtěli „morální skandál v domě“. Člověk nemohl nechat zaměstnat ve škole nebo na radnici. Někdy se dítě narodilo a církev odmítla udělat křest, protože rodiče „nežijí ve svazku posvěceném Bohem“.
Pro dnešní hlavu je to skoro nepředstavitelné.
A co odchod od rodiny
V Česku (resp. tehdejším Československu) to kolem roku 1960 fungovalo trochu jinak. U nás to nebylo společně vnímané jako morální hřích tak tvrdě jako v Itálii, protože komunistický režim s církví příliš kamarád nebyl. Ale mělo to zase jinou rovinu.
Když někdo odešel od rodiny, nikoho nezajímalo, že má nový vztah.
Stát řešil úplně jinou věc.
Pokud ten člověk neplatil výživné na děti, tak:
- to už bylo trestné,
- klidně šlo o soud,
- a někdy i o vězení.
Tady nešlo o „morálku“, ale o povinnost vůči dětem. To je rozdíl mezi dvěma systémy.
V Itálii bylo důležité „jak to vypadá“. U nás „abys zaplatil“.
Jak to tedy celé působilo na lidi
Když se na to podíváme lidsky, ne po právní stránce, tak to nejvíc odnášeli ti dva, co se vlastně jen snažili normálně žít. Nešlo jen o to, že se milovali a chtěli být spolu. Šlo o to, že realita jim házela klacky pod nohy:
- nebyla možnost rozvést se a začít znovu,
- společnost měla svou vlastní představu „jak má vypadat rodina“,
- církev měla vliv skoro na všechno,
- a stát to nijak neřešil, jen držel status quo.
Pro spoustu lidí to znamenalo život „mezi světy“. Oficiálně rodina, ale reálně jiný vztah.
Veřejně slušnost, doma něco jiného. A lidi si museli vybrat mezi tím, co chtějí, a tím, co se smí.
Rok 1968 ve Florencii nebyl jen o demonstracích a umělcích
Jasně, 60. léta jsou spojená se změnou myšlení, svobodou, studentskými protesty, otevřením kultury. Florencie byla jedním z center toho všeho. Ale rodinné právo zůstávalo zaseknuté v dávných pravidlech.
Takže i když město dýchalo moderností, vztahy mezi muži a ženami pořád držely stará pouta.
Kdy se to změnilo
Zlom přichází až:
- 1970: Itálie povoluje rozvod
- 1975: reforma rodinného práva
- Postupně se konkubinát stává úplně normální možností
A společnost ty změny dohnala až v dalších desetiletích.
Závěr bez akademických řečí
Konkubinát ve Florencii v roce 1968 nebyl zločin. Nikdo nešel do vězení. Ale žít takhle se rovnalo životu proti proudu. A ne proti nějakému malému proudu, ale proti celému kulturnímu modelu. Některé věci nevymyslí zákony. Ty prostě vyřeší až čas.
