Stačí jediný vyzváněcí tón, jeden stisk zeleného tlačítka a najednou je všechno jinak. Tam, kde ještě před chvílí panovalo ticho a klid, teď někdo doslova bojuje o vteřiny. A někde v Praze někdo zvedne sluchátko a s ledovým klidem, který bych fakt chtěla někdy zažít, pronese: „Záchranná služba, co se stalo?“ Možná už jste tohle zažili. Možná jste na té druhé straně byli vy, kdo potřeboval pomoc.
Málokdo ale tuší, co se za touhle větou vlastně skrývá. Protože za tou větou startuje obrovský kolotoč, na jehož konci může být i zachráněný život. A tohle je svět, o kterém se prostě musí psát.
Linka 155: Srdce záchranky, kde jde všechno naostro
Když vytáčím číslo 155, nemluvím s žádným znuděným operátorem z korporátu, ale s člověkem, který má za sebou roky praxe, často sám jezdil jako záchranář. V pražském dispečinku to vypadá jako v nějakém high-tech scifi filmu – na každém stole bezdrátové headsety, monitory s mapami, záznamy z městských kamer a týmy, které musí řešit všechno, co jim do sluchátek spadne.
Každý den přijde víc než šest set volání. Šest set! A do akce posílají na tři sta padesát výjezdů denně. To si prostě člověk neumí představit, dokud to nezažije.
Co mě úplně dostalo? Dispečeři tady opravdu nejsou jenom „přepínači hovorů“, ale vyškolení zdravotníci, kteří zvládají i ty nejšílenější situace.
Fakt obdivuju, jak během pár vteřin zvládnou poznat, jestli jde „jen“ o přivolanou pomoc k horečce, nebo už je potřeba na druhé straně zachránit život. A díky skvěle nastavené telefonicky asistované resuscitaci (říká se tomu TANR) se v Praze fakt zachraňují životy už po telefonu. Pražané v tomhle lámou rekordy – v 80 % případů začíná masáž srdce ještě před příjezdem sanitky! Celosvětový průměr je jen 25 %. Jako vážně, klobouk dolů.
Mobilní aplikace Záchranka
Hodně tomu pomáhá i vychytaná mobilní aplikace Záchranka. Tohle není jen nějaký appka, co ti ukáže nejbližší nemocnici. Když ji spustíš, jedním tlačítkem odešle tvoji přesnou polohu dispečerovi, navíc můžeš přenášet video z místa nehody nebo využít speciální funkce, třeba pro neslyšící nebo v případě duševní krize. Upřímně, tohle je přesně ta inovace, na kterou jsme jako Češi právem pyšní.
Ale nedělejme si iluze, že všechno je tady vždycky jen „cool a fresh“. Práce na dispečinku je pekelný nápor na psychiku. Jednou řešíš klíště, za chvíli někdo skolabuje na ulici a mezitím přijde zpráva o hromadné nehodě nebo výpadku proudu v půlce města. A přesto tihle lidi každý den zvládají držet tenhle rozjetý vlak v kolejích.
Síť, která jede non-stop: Pražské základny na každém rohu
Aby to celé šlapalo, jak má, je Praha protkaná sítí základen, kde už vždycky někdo čeká s připravenou sanitkou. Představ si, že v roce 2018 jich bylo „jen“ 22, teď už jich je 24 a pořád se plánují další. Cíl je jasný – být u pacienta co nejrychleji. Díky tomu se průměrný dojezd ke kritickému pacientovi drží pod osmi minutami. To je fakt výkon, když vezmu v potaz pražské zácpy a šílený provoz.
Kde najdeš záchranku? V podstatě kdekoliv – od Hradčan, přes Malou Stranu, Žižkov, až po Stodůlky, Prosek nebo třeba Uhříněves. Některé základny jsou navíc speciální – třeba ta v Ústřední vojenské nemocnici, kde společně slouží civilní a armádní záchranáři. A je úplně jedno, jestli je noc, den, státní svátek nebo Nový rok – všude je vždycky někdo připravený okamžitě vyrazit. Tahle síť fakt nikdy nespí.
Příběh pražšké záchranky trvá už víc než 165 let!
Než se vrhneme na ty žluté kolosy, musím se ještě vrátit do historie. Protože pražská záchranka je jedna z nejstarších na světě! Poprvé se rozjela už v roce 1857, kdy ji založil baron Paumann – tehdy ještě v rámci dobrovolnického sboru. Jejich heslo by se mělo tesat do kamene: „Ochrániti co jest ochrany hodno, zachrániti v každém druhu nebezpečí jak životy lidské, tak i majetek.“ Tohle je přesně ten moment, kdy člověk cítí, že i historie má srdce.
Zajímavostí je, že pražská záchranka nebyla nikdy jen „přívěskem nemocnice“. Už v roce 1924 byla samostatnou obecní službou. Díky tomu mohla daleko rychleji reagovat na nové trendy a zavádět inovace. Třeba leteckou záchranku nebo systém Rendez-Vous, o kterém bude ještě řeč.
A jasně, nemůžu vynechat legendární seriál Sanitka z osmdesátek. Nejen že zpopularizoval práci záchranářů, ale spousta scén je fakt podle reálných událostí – včetně největší akce v historii služby, což byla havárie letadla u Suchdola v roce 1975. Tehdy tam záchranáři ošetřovali desítky zraněných najednou.
Žluté sanitky: Mobilní JIPky, které zvládnou skoro všechno
Dnes už po městě nejezdí žádné kočáry, ale pořádná flotila moderních žlutých sanitek. Jsou jich desítky, většinou Mercedesy nebo Volkswageny, s automatem, pohonem na všechny čtyři a hlavně s výbavou, kterou by jim leckterá nemocnice mohla závidět. Defibrilátory, plicní ventilátory, schodolezy (jo, to je to zařízení, díky kterému tě dostanou i ze sedmého patra bez výtahu), léky, veškeré pomůcky – prostě všechno, co je potřeba k tomu, aby dokázali pacienta stabilizovat.
Obrovská výhoda je tzv. systém Rendez-Vous. Funguje to tak, že na místo vyráží nejen sanitka, ale zároveň i lékař v osobáku. Na místě se setkají, doktor udělá všechno důležité, stabilizuje pacienta a sanitka už pak sama doveze člověka do nemocnice.
Díky tomu je lékařů v terénu mnohem víc a můžou pomoct víc lidem najednou. To je úplně jiný level oproti jiným městům a třeba RZP posádky (sanitka bez doktora) takhle zvládnou až 80 % všech výjezdů.
Kdo je kdo v žluté sanitce aneb když vyjede tým do ulic
Aby se člověk v tom všem zmatku zorientoval, mám tady svůj malý tahák:
- RZP (Rychlá zdravotnická pomoc): Klasická velká sanitka, ve které sedí záchranář a řidič-záchranář, někdy rovnou dva záchranáři. Jsou fakt sehraní, protože řeší úplně všechno od zlomeného kotníku až po resuscitaci.
- RLP/RV (Rychlá lékařská pomoc/Rendez-Vous): To už je o level výš – tady je vždycky v týmu i lékař. Buď jede přímo v sanitce (RLP), nebo v osobním autě (RV), takže může na místě během pár minut odborně zasáhnout a hned letět dál.
- IP (Inspektor provozu): Takový „záchranářský kapitán“ – borec s nejvíc zkušenostmi, kterého volají k velkým nehodám, hromadným událostem a koordinuje zásah přímo v terénu.
- Koroner: Speciální lékař, který má na starost případy úmrtí mimo nemocnici.
Můj tip
Pokud trávíš čas v Praze a často se připojuješ na veřejnou wifinu, nezapomeň na jednu malou, ale zásadní vychytávku – VPN. Díky ní máš jistotu, že tvoje data, fotky i zprávy zůstanou v bezpečí, ať už sedíš v hospůdce, restauraci nebo si jen čteš někde v parku. Záchranáři jsou mistři v ochraně lidského života, ale ochranu svých digitálních stop na internetu máš ve vlastních rukou právě ty. VPN ti zajistí klid na duši, i když se děje cokoli.
Když na silnici nestačí, jde se do extrému: Speciální jednotky
Pražská záchranka má ve výbavě fakt špičkové kousky. Třeba kamion Golem – totální obr, mobilní JIPka, co se během pár minut promění v zázemí pro 12 pacientů najednou včetně kyslíku a elektřiny. Je soběstačný, má vlastní agregát, vodu, pohotovostní štábní místnost. Vidět ho v akci je zážitek – pomáhal třeba při požárech v Českém Švýcarsku nebo při střelbě na FF UK.
Další speciál je Fénix – evakuační vůz pro hromadnou přepravu pacientů. Najednou do něj naloží až 12 ležících lidí nebo 3 rovnou i s lůžkem z nemocnice. Hlavně při covidu nebo velkých nehodách je tohle fakt gamechanger.
A pak terénní INEOS Grenadier – auto, co projede bahno, polňačky, zasněžený les. Přesně pro chvíle, kdy by normální sanitka uvízla někde v půlce pole.
| Vozidlo | Určení | Kapacita | Vychytávka |
|---|---|---|---|
| Golem | Hromadné neštěstí, velení | 12 lůžek | Mobilní JIP, štáb, energetická soběstačnost |
| Fénix | Evakuace, transport | 12/3 | Převoz velkého počtu pacientů i lůžek |
| INEOS Grenadier | Terén, katastrofy | posádka | Průchodnost, spolehlivost i v extrému |
Když už ani sanitka nestačí: Záchrana z nebe
Nejvíc mě vždycky fascinuje vrtulník Kryštof 01. Startuje z Ruzyně a je to doslova letecká záchranka v akci. Letí tam, kde na silnici prostě není šance – bouračky na dálnici, pády z výšky, transport do kardiocentra…
Za kniplem zkušení piloti Policie ČR, na palubě špičkový lékař a záchranář. Vrtulník Eurocopter EC 135 T2 letí až 240 km/h, což v praxi znamená, že záchrana dorazí dřív, než člověk stihne zpanikařit.
Ročně létají k 500 zásahům. Ať je den nebo noc, Kryštof 01 je prostě jistota, která může zachránit život během pár minut.
Lidi, co dělají záchranku záchrankou
Bez techniky by to nešlo, ale na konci jsou vždycky lidi. Zdravotníci, lékaři, řidiči, operátoři na lince 155, koroneři… Každý z nich je součástí neskutečně sehraného týmu, který musí zvládat i ty nejšílenější situace. Projít výběrem je masakr – testy, modelové situace, psychotesty, simulace krizí na špičkových trenažérech. A pak nepřestávající školení a trénink, protože tady se učí celý život.
A je jedno, jestli řeší zlomený kotník nebo resuscitaci. Každý zásah je originál a někdy rozhoduje úplně cokoliv – klidný hlas na dispečinku, empatie v terénu, rychlá reakce celého týmu.
Příběhy, co fakt chytí za srdce
Za každým výjezdem je někdo, kdo čeká na pomoc. Třeba v hobbymarketu zkolaboval zákazník a jeden jediný kolemjdoucí měl odvahu začít s resuscitací podle pokynů z dispečinku – díky tomu se ho podařilo zachránit a anonymní zachránce zmizel ještě dřív, než mu někdo stihl poděkovat.
Jindy posádka pátrá po bezdomovci, ale místo něj najde zmatenou paní na lavičce. Zachrání ji, spojí s policií a seniorka se díky jejich empatii vrátí k rodině.
A nebo ten moment, kdy po roce a půl přijde děkovný dopis od dcery zachráněného – že už si od té doby každý den váží úplně jinak, protože záchranka stihla včas dorazit a táta je pořád s nimi.
Záchranka – čísla, co mluví za všechno
Jen pro představu – v roce 2023 přijali operátoři 224 tisíc tísňových volání, posádky vyrazily do akce 135 tisíckrát, průměrná doba dojezdu pod 8 minut, nejvytíženější je pondělí dopoledne, a Nový rok? 540 výjezdů za den. Každé čtyři minuty jede někdo v Praze na zásah. Tohle je fakt zápřah.
Závěr: Respekt všem andělům v ulicích
Kdykoli vidím v zrcátku blikající maják, automaticky uhýbám a mám respekt. Protože vím, že v té žluté krabici jede tým, co právě bojuje o cizí život – a ten čas je fakt nemilosrdný.
Práce u záchranky není „jen práce“. Je to poslání, adrenalin, hluboké emoce, nekonečné vzdělávání a každodenní boj s časem. Ať už sedí za volantem, na dispečinku nebo pilotuje vrtulník – každý z nich si zaslouží obrovský dík.
Protože díky nim má Praha srdce, co nikdy nepřestane bít!
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem ať už pozivní (či negativní) zkušeností s pražskou záchrankou
