Jiřikovský, miliarda a beranidlo: Co skrývá noční zátah?

Představte si poklidné letní sídliště, kde jediný drama běžně způsobí kočka zaseknutá v plotě nebo nečekaný blackout wifi u sousedů. Jenže v noci z 14. na 15. srpna 2025 se z Břeclavi stal horký bod na české mapě – ne kvůli počasí, ale kvůli akci, kterou by záviděl i Netflix. Elitní pánové z NCOZ si to namířili k baráku Tomáše Jiřikovského, a rozhodně nebyli naladěni na kafe a sušenky.

Přišli s beranidlem, povědomou „urgentností“, a podivnou choreografií, která by mohla mít podtitul: „Ranní budíček pro ty, co mají rádi kryptoměny a dramatické střešní výstupy.“

Tahle noc nebyla o tom, kdo má největší bazén v ulici. Byla o dvou bednách plných eur, miliardách v bitcoinech, politických průšvizích a hlavně – o načasování, které by záviděl i nejšikovnější PR guru.

Celý zásah měl spád – rozražené dveře, děti v šoku, Jiřikovský na střeše jak z laciného akčňáku. A za plotem (skoro bych dal krk) stálo několik sousedů v županu, kteří si přišli pro „živé zpravodajství“. Pokud vám to připomíná víc divadelní představení než promyšlený zákrok, nejste sami. Mám to naprosto stejně :).

Jenže v tomhle případě se nejedná o obyčejný policejní zásah, ale o jednu z největších krimi-politických telenovel, které tu Česko zažilo. Otázka, kterou si dnes pokládá půlka republiky, zní: Byla tahle akce nutná, nebo je to jen předvolební PR kampaň ve stylu „koukejte, makáme!“?

Anatomie zátahu u Jiřikovského: Když dveře lítají a právníci nevěří vlastním uším

Oficiální kanály mluvily jasně – v Břeclavi padlo obvinění za legalizaci výnosů z trestné činnosti a kšeftování s drogami. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci informovalo, že probíhá „intenzivní zajištění osob a věcí“. Přeloženo do češtiny: někdo měl sakra dobrý důvod kopnout do dveří.

Jenže pak přišla zpráva, která celý příběh posunula z kategorie „běžná kriminálka“ na level „cože, vážně?!“. Dvě krabice eurových bankovek – údajně velikost mikrovlnek, což mi připomnělo, že ani v kuchyni nejste v bezpečí, pokud vám někdo přijde zmrazit aktiva.

Podle policie byl právě objev téhle hotovosti důvod, proč museli jednat rychle. Pokud ale čekáte zlom v příběhu, jste tu správně – Jiřikovského advokát Karim Titz tvrdí, že to celé postrádá smysl. Prý byl domluvený s NCOZ, že jeho klient přijde na výslech dobrovolně a žádné drama se konat nemuselo.

Tady začíná ten břeclavský paradox: Buď někdo ztratil nervy, nebo šlo fakt o divadlo pro voliče.

Právní kličky, bedny plné eur a absence zdravého rozumu

Některé policejní akce mají logiku. Tady ale začíná jít zdravý rozum bokem. Když advokát mluví o zbytečné demonstraci síly a policie najednou odvolává domluvený výslech a místo toho spustí noční invazi, ptám se: Co tím kdo sleduje?

Důležité je taky to, co zůstalo trochu bokem: Trestní stíhání pro drogy a praní špinavých peněz bylo krátce před akcí vyčleněno do samostatného řízení. Jinými slovy – z hlavního politického spisu se udělala samostatná „kriminálka“, aby se mohlo říct: „Tohle už není o politice, ale o drogových dealerech.“ Chytré? Určitě. Čisté? Tady už si nejsem tak jistý.

Tohle oddělení stíhání totiž umožňuje použít větší sílu bez toho, aby to (na první pohled) působilo jako zásah do politické scény. Ale načasování je pořád do očí bijící. Vždyť co si má obyčejný člověk myslet, když se těsně před volbami spustí taková razie u muže, který ještě před pár měsíci málem rozhodil celou vládu bitcoinovým darem?

Digitální přízrak: Kriminální odysea Tomáše Jiřikovského

Hele, příběh Jiřikovského není typická pohádka o klukovi, co chtěl být popelářem. Tenhle frajer začal jako obyčejný zámečník a skončil jako „král darknetu“ – ať už to zní jakkoliv šíleně. V roce 2013 spustil v anonymním koutě internetu tržiště Sheep Marketplace. Pokud jste čekali prodavače zmrzliny, zklamu vás – hlavním artiklem byly drogy, falešné doklady, a všechno, co si na temném webu dovedete představit. Platilo se bitcoiny, tehdy ještě hračkou pro geeky.

A pak to přišlo – FBI zabouchla dveře u konkurence (Silk Road), zákazníci se hrnuli, tržby rostly… a v jednu chvíli, po hackerském útoku, Jiřikovský prostě všechny převezl. Tržiště vypnul, bitcoiny za desítky milionů si nechal, a zmizel v mlze. Zákazníci zuřili, státní orgány mžouraly na monitor a snažily se pochopit, co se to vlastně stalo.

A právě tady začíná česká digitální detektivka.

Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀

Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!

Odsouzení Jiřikovského, šifrovaný poklad a právní maraton

Po několika letech skládání digitálních puzzle přijíždí NCOZ k Jiřikovskému domů poprvé (tentokrát bez show, spíš tiše a pečlivě), sbalí hardware a diskety plné šifrovaných dat. Odsoudí ho za drogy, zpronevěru, nedovolené ozbrojování, devět let nafasuje raz dva – ale bitcoiny nikde. Stát má sice krabice s elektronikou, ale do bitcoinového sejfu se prostě nemůže dostat. A Jiřikovský? „Hesla? Ta už dávno neznám, pane soudce!“ To by se jeden rozbrečel – hlavně finančák :).

Celé roky se přetahují, jestli mu mají elektroniku vrátit, vymazat, rozbít nebo posvětit. Nejvyšší soud nakonec rozhodne, že zabavenou techniku dostane zpět, protože důkazní hračky jsou prostě jeho a basta. Hesla zapomenutá, stát v koncích, Jiřikovský se směje pod fousy a netrpělivě čeká, až si otevře vlastní digitální trezor.

A největší paradox? Stát mu musí jeho hardware opravdu vrátit, protože právo na „digitální minulost“ je silnější než touha policajtů zabavit všechny cennosti. Takže člověk, který podle rozsudku vlastní bitcoiny za miliardy, odchází z vězení s krabicí v ruce a lehkým úsměvem, že všechny trumfy má najednou zase v kapse.

Propuštění za odměnu a mocenské vakuum

A aby toho nebylo málo, z devíti let si odsedí polovinu. Soudce v Břeclavi rozhodne – za dobré chování a žádný odpor ze strany státního zástupce – „můžeš jít“. Mezitím české orgány jen kroutí hlavou, protože soudní rozhodnutí dávají Jiřikovskému k dispozici většinu jeho digitálního impéria.

Tím vzniká situace, kterou si nevymyslíš: člověk, o kterém všichni vědí, že má majetek z trestné činnosti, vesele odchází s většinou důkazů, protože právo je prostě pomalejší než technologie. A hádej, co následuje? Dohoda století mezi Jiřikovským a státem, kde hlavní roli hraje bitcoin, politika a jedna opravdu velká a veřejně sledovaná blamáž.

Malá rekapitulace všeho kolem: Chronologie chaosu

Tady bych to rád osvěžil jedním rychlým shrnutím – ať máš v tomhle digitálním thrilleru aspoň trochu jasno:

Miliardová dohoda: Jak stát vypral špinavý bitcoin a rozbil si pověst

Dostáváme se k okamžiku, kdy ministerstvo spravedlnosti zvedá telefon, přijímá bitcoinový „dar“ a místo vavřínového věnce sklízí pranýř ve všech novinách. Tohle není příběh o zázračné nápravě hříšníka. Tohle je kšeft jak z politického thrilleru – quid pro quo v českém vydání.

„Dáme–vydáme“: Jak se dělá velký státní byznys?

Po letech tahanic o šifrovaný hardware dojde na legendární handshake: Jiřikovský dává státu (údajnou) třetinu peněženky (v bitcoinech za téměř miliardu korun), stát pomáhá otevřít trezor a zároveň svým razítkem krásně „vybělí“ původ nelegálních peněz. Zbytek – odhadovaných 70 % bitcoinového jmění – už si Jiřikovský může v klidu spravovat s čistým svědomím i papíry od ministerstva. Tohle prostě nevymyslíš!

Co je na tom vlastně nejvtipnější? V očích státu to byla výhodná směna. A v očích všech ostatních? Takhle drze a okatě pomáhat kriminálníkovi vyprat prachy by nezvládl ani legendární Walter White. Nikdo neměl sílu říct dost. Celá politická scéna zůstala stát v němém úžasu, až na Pavla Blažka, který za tenhle tah zaplatil svým krkem.

Audit, co zbořil zbytek iluzí

Na místo padlého ministra nastoupila Eva Decroix, nařídila nezávislý audit a… výsledky byly tvrdší než policejní beranidlo. Auditní zpráva sepsala, co všichni tušili: Ministerstvo vědělo o kriminálním původu bitcoinů, přesto je přijalo a ještě u toho porušilo všechny zásady řádného hospodaření. Chceš perličku? Firma Grant Thornton dokonce naznačila, že by za to někdo mohl skončit před soudem.

A aby nebylo trapností dost, investigativci rozpitvali blockchain a zjistili, že se peněženka mezitím scvrkla. Z té původní „téměř 13 miliardové hromádky“ už tam při předání chyběly velké kusy. Kdo, co a kdy vybral, je zahaleno stejnou mlhou, jako hesla v hlavě Jiřikovského.

V tu chvíli se z případu stává učebnicový příklad toho, jak stát dokáže selhat na plné čáře. Z ochránce zákona se najednou stává křoví v kulisách legalizace, která by se mohla vyučovat v právnických seminářích s podtitulem „Co nikdy, ale opravdu nikdy nedělat.“

Volební kalendář: Čas na šachovou partii (aneb co si vláda navaří, musí taky sníst)

Jestli někdo v tomhle státě nevěří na náhody, měl by se na tuhle aféru dívat extra pozorně. Noční zátah v Břeclavi – pouhých sedm týdnů před volbami? To už je příliš velká náhoda i pro ty, kdo normálně věří na horoskopy nebo na spravedlivou ruku trhu.

Politický průšvih jako tikající bomba

Bitcoinová kauza je toxická. Vláda se měsíc před volbami snaží vyhnout mediální bombě a přesunout diskusi ze selhání politiky k „úspěšné práci bezpečnostních složek“. Funguje to? Analytici jsou na vážkách. Voliči sice nezmizeli, ale zbyla pachuť – kdo má čisté svědomí, neřeší podobné manévry ve dvě ráno.

Opozice má samozřejmě pré, novináři taky, a na ministerstvu je jasné, že tahle rána důvěře se bude hojit dlouho. A že „úspěšný zátah“ možná jen odvedl pozornost, místo aby něco skutečně vyřešil.

Déjà vu z kauzy Vidkun

Pro ty, kteří mají pocit, že tuhle taktiku už někde viděli: máte pravdu. Rok 2015, Olomouc, rozsáhlá razie ÚOOZ. Politici, podnikatelé, mediální show – a do toho stín podezření, že hlavní motiv je načasování a mediální efekt. Jinými slovy, jakmile se blíží volby, policejní akce prostě mají větší šmrnc.

Takže pokud si někdo myslí, že zásah 14 srpna v Břeclavi byl čistě policejní akce bez špetky politiky, buď věří na jednorožce, nebo už rezignoval na kritické myšlení.

Dva soupeřící narativy: Policejní akce nebo politické divadlo?

Celá tahle aféra je jako hokejové derby: dvě mužstva, každý svůj výklad a nikdo si to nechce nechat vysvětlit. Takže… jaké jsou ty dva hlavní příběhy, které dnes rezonují?

Narativ A: „Standardní postup“ (oficiální verze)

Policie a státní zástupci jedou podle předpisů. Nalezli bedny s eury, což znamenalo akutní riziko – někdo mohl chtít zmizet nebo zamést stopy. Právní oddělení případu? Prostě taktika, jak se vyhnout politické kontaminaci. Riziko útěku? No jasně, když někdo zdrhá přes střechu, nečekáte, že druhý den přijde poslušně na výslech v saku a s úsměvem.

Takže podle tohoto výkladu dělala policie přesně to, co měla. Neexistuje žádná tajná agenda, prostě někdo sáhl do trestního zákoníku a všechno udělal podle osnovy.

Narativ B: „Politické divadlo“ (verze pro cyniky a konspirační teoretiky)

Jenže pak je tu ten druhý příběh. Jasná dohoda o výslechu, násilný noční vpád, teatrální útěk na střechu – a hlavně, to všechno přesně v době, kdy se politická garnitura potřebuje očistit a odvést pozornost od vlastních průšvihů. Bedny s eury? Možná byly, možná nebyly, ale hlavní bylo, že to všechno vypadá dobře v televizi a zprávách.

Výsledek? Policie jako hrdina, vláda jako ochránce pořádku a Jiřikovský jako padouch, který „zaslouženě“ dostal, co mu patří. Volební plusové body zajištěny!

Pravda někde mezi – a důvěra veřejnosti na nule!

Myslím, že většina lidí to má dneska tak, že se už ani nesnaží rozklíčovat, kdo z nich má pravdu. Jasně, zásah mohl být reálně potřeba – když máte informace o tom, že někdo kutí s hotovostí a může utéct, nechcete riskovat. Na druhou stranu, načasování a forma připomínají spíš promo video pro policejní sbor než běžný služební den.

Fakt je ten, že politický rozměr tu prostě JE, i kdyby se o tom sto tiskových mluvčích snažilo přesvědčit opak. Vždyť už samotný fakt, že o celé věci veřejnost spekuluje, ukazuje, že důvěra v instituce je někde na úrovni teplé vodovodní vody v zimě – prostě nic moc.

Závěrečné zamyšlení: Když se spravedlnost a politika míchají

Můžeme tu donekonečna rozebírat, kdo byl větší stratég, kdo větší showman a kdo měl lepší informace. Realita je ale taková, že tahle půlnoční razie nakonec nejvíc poškodila důvěru lidí ve stát. Ať už byla důvodem akutní hrozba, nebo potřeba přepsat mediální příběh, výsledek je stejný – veřejnost zůstala zmatená a v údivu, kdo vlastně tahá za nitky.

Těžko říct, jestli by bylo lepší, kdyby všechno zůstalo potichu, nebo naopak – možná potřebujeme víc takových razií, aby si lidi uvědomili, že ani bitcoin a chytrý právník nezaručí klidný spánek. Ale co fakt nepotřebujeme, je pocit, že spravedlnost je na objednávku a politika je silnější než zákon.

Takže co si z toho všeho odnést? Když uvidíte, jak někdo na střeše v Břeclavi skáče před policejní jednotkou, nenechte se unést jednoduchými odpověďmi. V téhle zemi není nic černobílé. A pokud máte doma nějaké šifrované krabice, raději je nechte pod postelí. Nikdy nevíte, kdy se vám za dveřmi objeví beranidlo – a jestli vás zachrání zákon, nebo volební kampaň.

Vaše komentáře

Přispějte svým komentářem k celé kauze Jiřikovský

Petr Venclik Tech & VPN & Cybersecurity Blogger

Píšu o technologiích, VPNkách, ochraně soukromí a bezpečnosti na internetu. Všechno, o čem mluvím, si sám testuju - doma, v práci i na cestách. Sdílím tipy a triky, které opravdu fungují, a hodnotím služby podle reálných zkušeností, ne podle reklamních řečí. Baví mě propojovat IT, umělou inteligenci, cestování, marketing a moderní životní styl do jednoho funkčního celku. Věřím, že technologie mají život usnadňovat, ne komplikovat a právě o tom jsou mé články na tomto webu.

Profil autora

VPN IT Kyberbezpečnost Cestování a technologie Online soukromí Blokování reklam Bezpečnost na internetu Digitální nomád Anonymita na netu