Víte, co mám ráda na historii? Že každé století má svůj vlastní „hlas“ – někdy řev válek, jindy šepot básníků. To české 17. století je jako barokní symfonie: drama Bílé hory, majestátnost zámků, ale i ticho exulantů, kteří si balili knihy místo šatů. Pojďte se mnou prozkoumat století, které Čechy navždy poznamenalo… a možná překvapí víc, než čekáte.
1. Politika a války: Krvavý tanec mocných
Když se řekne 17. století, většině z nás naskočí Bitva na Bílé hoře (1620). A je to pochopitelné – tahle porážka českých stavů proti Habsburkům změnila vše. Málokdo ale ví, že šlo jen o úvodní akord Třicetileté války, která pak s přestávkami sužovala celou Evropu. Pro Čechy znamenala nejen ztrátu samostatnosti, ale i masivní konfiskace majetku protestantské šlechty a nucenou rekatolizaci.
Zajímavost? Albrecht z Valdštejna, jeden z nejmocnějších vojevůdců té doby, nechal v Praze postavit honosný palác (dnes Valdštejnský palác), kde choval exotická zvířata včetně pávů a opic. Paradoxně ho zavraždili jeho vlastní důstojníci – taková byla cena za moc.
A co Vestfálský mír (1648)? Ten sice ukončil Třicetiletou válku, ale pro Čechy byl hořkým vítězstvím Habsburků. Země zůstala pevně v jejich rukou, zatímco Evropa se začala dělit na nábožensky tolerantní a netolerantní zóny.
2. Náboženství v 17 století: Když víra bolí
Po Bílé hoře přišla protireformace – systematické potlačování protestantství. Jezuité, povolaní Habsburky, zakládali školy (např. Klementinum) a přestavovali kostely v barokním stylu, aby oslnili a přesvědčili. Ne vždy to bylo „jen“ o víře. Třeba morové sloupy v městech měly děkovat Bohu za konec epidemie, ale zároveň sloužily jako katolická propaganda.
Překvapivé? I v této době existovali tajní nekatolíci. Scházeli se v lesích nebo na půdách, četli zakázané knihy (např. Bibli kralickou) a riskovali tvrdé tresty. A právě mezi nimi vznikala silná exilová komunita – třeba Jan Amos Komenský, který učil v Nizozemí a napsal slavné dílo Labyrint světa a ráj srdce.
Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀
Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!3. Baroko: Krása, která měla oslňovat
České baroko není jen styl – je to vykřičník moci a víry. Stavělo se ve velkém: chrámy, zámky, kláštery. A tady se vyhrálo na plné pecky:
- Santiniho genialita: Architekt Jan Blažej Santini-Aichel, syn italského kameníka a Češky, vytvořil unikátní barokní gotiku. Jeho kostel na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou (UNESCO) vypadá jako kamenná koruna. A víte, že byl handicapovaný? Kvůli dětské obrně kulhal, ale navrhoval stavby, které dodnes berou dech.
- Sochy, co mluví: Barokní sochaři jako Matyáš Bernard Braun nebo Ferdinand Brokoff zaplnili Čechy dramatickými sousošími. Nejslavnější je sochařská galerie na Karlově mostě – třeba sv. Luitgarda s Kristem, který jí ukazuje ránu v boku. Mimochodem, původně most zdobily dřevěné kříže, až baroko je nahradilo pískovcem.
4. Věda a technika v 17 století: Záblesky v temnotě
I když se o 17. století mluví jako o „době temna“, objevovaly se tu pokroky:
- Lékařské pokusy: Ján Jesenský, slovenský lékař působící v Praze, provedl první veřejnou pitvu v Čechách (1600). Kvůli tomu ho ale katolická církev pronásledovala.
- Technické kuriozity: V Evropě se objevily první tlakové hrnce (Denis Papin) nebo dalekohledy(Galileo Galilei). Do Čech tyto vynálezy pronikaly pomalu, ale aristokracie si je oblíbila – třeba Valdštejn měl ve svém paláci vodovodní systém.
5. Každodenní život: Pivo, bída a lidové pověry
Jak žil obyčejný tenkrát člověk?
Pivo nad zlato: Už tehdy Češi holdovali pivu. Roční spotřeba na hlavu byla kolem 300 litrů! Vařilo se v klášterech (např. Břevnovský pivovar založený 993) i na vesnicích. A pozor – pivo se pilo i k snídani, protože voda byla často znečištěná.
Školství pro elitu: Vzdělání bylo dostupné hlavně pro katolické chlapce. Jezuitské školy učily latinu, rétoriku a teologii. Dívky? Ty se učily vést domácnost – pokud vůbec.
Lidové pověry: Venkované věřili na čarodějnice, démony a léčivou moc bylin. Epidemie moru (např. 1680) přisuzovali „hněvu Božímu“, a tak pořádali procesí a stavěli zmíněné morové sloupy.
6. Dědictví, které přetrvalo
17. století nás naučilo jedné věci: I v chaosu může vzniknout krása. Barokní památky dnes lákají turisty (Český Krumlov, Praha), Komenského pedagogické ideály inspirují učitele a příběhy exulantů připomínají, jak cenná je svoboda.
A třeba právě proto bychom si toto století neměli pamatovat jen jako „temný“ úsek, ale i jako dobu, kdy Češi ukázali, že i pod tlakem dokážou tvořit něco výjimečného.
Shrnutí
Tak co, překvapilo vás něco? Já osobně žasnu, jak Santini dokázal propojit gotiku s barokem… nebo že už tehdy měli Češi pivní pupek!
A jestli chcete vidět 17. století na vlastní oči, vyrazte do Kuksu – Braunovy sochy tam vyprávějí příběhy lépe než učebnice.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
