Maminky, babičky, tety, všechny, co máte co do činění s dětmi a plenkami, vítejte! Jsem jedna z vás, máma od dvou raubířů, a u našeho prvního Matyho jsem si tím taky prošla, u mladšího Tobiáška si tím procházíme právě teď. Vím, jak je tohle téma náročné, plné otázek, nejistoty a někdy i zoufalství. Proto jsem se rozhodla sepsat tenhle článek, kde najdete snad úplně všechno, co se o odplenkování dá zjistit, plus moje vlastní zkušenosti a tipy.

Proč je odplenkování taková věda?

Věřte mi, nejsem žádný odborník, jen máma, co si prochází vším, co vy. Ale vím, že odplenkování není jen tak. Je to obrovský milník v životě dítěte i rodiče, a každý to prožívá jinak. Někdy to jde samo, jindy je to boj. A internet je plný protichůdných rad, takže člověk neví, čemu vlastně má věřit.

Kdy je ten správný čas?

To je asi nejčastější otázka. A odpověď není jednoduchá. Každé dítě je jiné, a nemá cenu se porovnávat s ostatními. Někdo to zvládne v roce a půl, jiný ve třech letech. Důležité je sledovat svoje dítě a jeho signály. Nás už tlačí čas, neboť Tobík jde v září do školky, takže to musíme vyřešit 🙂

Známky připravenosti dítěte na odplenkování

  • Zájem o nočník: Dítě si ho prohlíží, zkouší na něj sedět, ptá se na něj.
  • Suchá plenka: Zůstává suchá delší dobu, třeba 2 hodiny.
  • Rozumí pokynům: Chápe, co znamená „čůrat“ nebo „kakat“.
  • Umí si sundat kalhoty: Nebo aspoň se o to snaží.
  • Dává najevo, že se mu chce: Třeba se chytá za plenu, krčí se, říká to.
Koukni...  Dyson Airwrap Complete Long: Moje recenze

Pokud vidíte aspoň některé z těchto signálů, je to dobré znamení. Ale neznamená to, že to půjde hned. Může to být ještě pár týdnů nebo měsíců.

Co když dítě není připravené?

Nenuťte ho, alespoň u nás doma to nefunguje! Tím nic nezískáte, jen dítě vystresujete a celý proces ztížíte. Radši počkejte, až bude samo chtít. Věřte mi, jednou ta chvíle přijde.

Jak se na to připravit?

Dobrá příprava je půl úspěchu. Tady je pár věcí, co můžete udělat předem:

  • Mluvte o tom: Vysvětlujte dítěti, co ho čeká. Čtěte knížky o nočníku, zpívejte písničky, hrajte si na to s panenkami.
  • Pořiďte nočník: Nechte dítě, ať si ho samo vybere. Může být barevný, se zvířátky, s hudbou, cokoliv ho zaujme.
  • Zapojte celou rodinu: Ať všichni vědí, co se chystá, a podporují dítě.
  • Buďte připraveni na nehody: Mějte po ruce dostatek náhradního oblečení, ručníků a čistících prostředků.
  • Nastavte si realistická očekávání: Nebude to hned dokonalé. Budou nehody, budou kroky zpět. To je normální.

A teď to hlavní – Jak na odplenkování?

Existuje spousta metod a přístupů, jak dítě odnaučit plenám. Každá má svoje plusy a mínusy, a záleží na vás, co vám bude vyhovovat. Tady je pár nejznámějších.

1. Postupný přístup

Je to asi nejběžnější a nejméně stresující způsob. Začnete tím, že dítěti dáváte na nočník jen na chvíli, třeba po jídle nebo před spaním. Postupně prodlužujete dobu, kdy je bez plenky. Až bude dítě schopné vydržet delší dobu suché, můžete zkusit celý den bez plenky.

2. Rychlý přístup (tzv. „boot camp“)

Tato metoda je intenzivnější a trvá obvykle pár dní. Znamená to, že dítěti sundáte plenu úplně a dáváte ho na nočník velmi často, třeba každé půl hodiny. Je to náročné pro dítě i rodiče, ale může to být efektivní, pokud máte čas a trpělivost.

3. Kombinovaný přístup

Tento přístup kombinuje prvky postupného a rychlého přístupu. Můžete začít postupně, a když uvidíte, že je dítě připravené, zkusit pár dní intenzivnějšího tréninku.

4. Přístup vedený dítětem (tzv. „elimination communication“)

Tato metoda je založená na pozorování signálů dítěte a jeho včasném posazení na nočník. Je to velmi přirozený způsob, ale vyžaduje hodně pozornosti a trpělivosti.

Moje vlastní zkušenosti a tipy s odplenkováním

Já osobně jsem použila u Matyho kombinaci postupného a rychlého přístupu a u Tobíčka dělám to samé. Začala jsem postupně, a když jsem viděla, že jsou připravené, udělala jsem pár dní intenzivního tréninku. Tady je pár tipů, které mi pomohly:

  • Buďte trpěliví: Opravdu, tohle je klíčové. Budou nehody, budou kroky zpět. To je normální. Nevyčítejte si to ani dítěti.
  • Buďte pozitivní: Chvalte dítě za každý úspěch, i ten nejmenší. Usmívejte se, tleskejte, tancujte, cokoliv ho potěší.
  • Buďte důslední: Snažte se dodržovat rutinu, ale buďte flexibilní. Pokud dítě nechce na nočník, nenuťte ho.
  • Buďte kreativní: Vymýšlejte hry, zpívejte písničky, čtěte knížky o nočníku. Udělejte z toho zábavu.
  • Buďte připraveni: Mějte vždy po ruce náhradní oblečení, ručníky a čistící prostředky.
  • Buďte v klidu: Když se stane nehoda, nepanikařte. Klidně ukliďte a povzbuďte dítě.
  • Buďte všímaví: Sledujte signály dítěte, kdy se mu chce na nočník. Čím dřív ho tam posadíte, tím větší šance na úspěch.
  • Buďte ohleduplní: Respektujte tempo dítěte. Nenuťte ho do ničeho, co nechce.
  • Buďte podporující: Dejte dítěti najevo, že mu věříte a že to zvládne.

Když to nejde podle plánu – Zachovejte klid a hledejte řešení

Všechny víme, že odplenkování ne vždycky jde jako po másle. Někdy se dítě zasekne, odmítá spolupracovat, nebo se prostě nedaří udělat pokrok. V tu chvíli je snadné propadnout panice a zoufalství, ale věřte mi, není to konec světa. Tady je pár tipů, co dělat, když se odplenkování zadrhne:

  1. Zhluboka se nadechněte a dejte si pauzu: Někdy je nejlepší na chvíli přestat tlačit na pilu a dát dítěti i sobě prostor. Třeba týden nebo dva. Pak se k tomu můžete vrátit s čistou hlavou a novou energií.
  2. Zkuste jiný přístup: Pokud jste zkoušeli postupný přístup a nefunguje, zkuste třeba pár dní intenzivnějšího tréninku. Nebo naopak, pokud jste byli příliš direktivní, zkuste víc naslouchat dítěti a nechat ho, ať si samo určuje tempo.
  3. Změňte prostředí: Někdy stačí malá změna, aby se dítě odvázalo. Zkuste ho dát na nočník v jiné místnosti, venku na zahradě, nebo třeba na záchod u babičky.
  4. Vyměňte nočník: Možná dítěti nevyhovuje tvar, barva, nebo materiál nočníku. Zkuste jiný model, třeba se zvířátky, s hudbou, nebo se speciálními funkcemi. Nebo zkuste rovnou sedátko na záchod se schůdkem.
  5. Hledejte příčinu: Pokud dítě najednou začalo odmítat nočník, nebo má časté nehody, zkuste zjistit, jestli za tím není nějaký důvod. Možná prožívá stresovou situaci (stěhování, nástup do školky), má zdravotní problém (zácpa, infekce močových cest), nebo se mu nelíbí něco na nočníku (studená prkénka, nepříjemný zvuk splachování). Zkuste si s dítětem promluvit, pozorovat ho, nebo se poradit s lékařem.
  6. Zapojte hru a zábavu: Udělejte z odplenkování zábavnou hru. Vymýšlejte příběhy o tom, jak se zvířátka učí chodit na nočník, zpívejte písničky, čtěte knížky, nebo si hrajte s panenkami, které taky potřebují na nočník.
  7. Motivujte dítě: Pochvalte ho za každý úspěch, i ten nejmenší. Můžete použít malé odměny (samolepky, bonbóny), nebo větší odměny za splnění určitých cílů (výlet do zoo, nová hračka).
  8. Buďte trpěliví a podporující: To nejdůležitější je zachovat klid a trpělivost. Nevyčítejte dítěti nehody, netrestejte ho, ani ho nenuťte. Dejte mu najevo, že mu věříte a že to zvládne.
  9. Konzultujte s odborníkem: Pokud jste vyzkoušeli všechno možné a nic nezabírá, nebo máte pocit, že je něco v nepořádku, neváhejte se obrátit na odborníka. Může to být pediatr, dětský psycholog, nebo specialista na odplenkování.

A co noční plenka?

Odnaučení noční plenky bývá často náročnější než denní. Dítě musí být schopné udržet moč celou noc, což vyžaduje určitou zralost močového měchýře.

Koukni...  TIP: Kde najít nejlepší hračky pro vaše děti

Kdy začít s odnaučováním noční plenky?

Neexistuje žádné pevné pravidlo, ale většina dětí je připravena někdy mezi 3 a 5 lety. Záleží na tom, jak často se dítě v noci budí s mokrou plenkou. Pokud je plenka suchá nebo jen trochu mokrá, můžete zkusit ji na noc sundat.

Jak na noční plenku?

  • Omezte tekutiny před spaním: Dítě by nemělo pít nic 2 hodiny před spaním.
  • Veďte dítě na nočník před spaním: Ať se před spaním pořádně vyčůrá.
  • Používejte nepromokavou podložku: Pro případ nehody.
  • Buďte trpěliví: Může to trvat týdny nebo měsíce, než se dítě naučí udržet moč celou noc.

Nezoufejte, zvládnete to!

Odplenkování je výzva, ale věřím, že to zvládnete. Pamatujte, že každé dítě je jiné, a co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého. Nejdůležitější je být trpělivá, pozitivní a podporovat své dítě na každém kroku.

A pokud potřebujete pomoct, neváhejte se obrátit na odborníka.


Vaše komentáře

Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.


Přispějte svým komentářem či zkušeností

Rubriky:

Děti, Ženy,

Poslední aktualizace: 02/07/2024