Někdy si myslím, jaké by to bylo, kdybychom se mohli na jeden den vrátit do dětských let. No, a co naše děti? Možná by si i ony rády vyzkoušely, jaké to je být našimi šéfy a vzít naše starosti na svá malá ramena. A co kdybychom si na jeden den vyměnili role?
Ano, rodiče by se vrátili do školních lavic, a děti by nám na oplátku ukázaly, jak by zvládaly náš dospělý život. S manželem jsme se rozhodli tento experiment uskutečnit a já vám teď povím, jak to celé dopadlo.
Obsah článku
První den „v práci“ děti na čele
Ranní příprava
Ráno bylo naprosto kouzelné. Můj šestiletý Matyáš se oblékl do tatínkova obleku, který mu šel sotva přes kolena, a snažil se zapnout kravatu, zatímco tříletý Tobík, stále s dudlíkem v puse, rozhodl, že bude „kontrolovat telefon“ – což znamenalo, že s nadšením stiskával všechny tlačítka na starém nepoužívaném mobilu.
„V práci“
Jakmile jsme dorazili do kanceláře (rozumějte, do naší domácí kanceláře, kde občas pomáhám manželovi s papíry), Matyáš se hned vrhl na „důležité papíry“, což ve skutečnosti znamenalo, že rozložil všechny dokumenty na podlaze a snažil se je „třídit“ podle barvy. Tobík mezitím pokračoval ve svém výzkumu mobilního telefonu, přičemž občas vydal radostné pokřiky, když se mu podařilo něco „odeslat“ (naštěstí bez signálu).
Oběd byl dalším velkým dobrodružstvím – Matyáš se rozhodl, že na oběd budeme mít palačinky, protože jsou „nejlepší a dávají energii na práci“. S malou pomocí jsme je společně upekli a musím říct, že jsem neviděla větší radost, než když oba moji malí pomocníci dostali k obědu svou oblíbenou pochoutku.
Rodiče v „školce“
Co se týče mého zážitku, dnešní den ve „školce“ byl stejně pestrý. Sama jsem se ocitla na koberci, obklopená hračkami a snažila se zapojit do hry na „školu“, kde Matyáš předstíral, že je učitel. Tobík zatím trpělivě skládal lego kostky, a když občas ztratil kousek, přijal to s důstojností pravého malého školáka.
Přestávky a „firemní“ schůze
Přestávky byly pro Matyáše a Tobíka okamžikem, kdy se mohli naplno rozjet. Matyáš, jako malý šéf, uspořádal schůzi ve „firemní“ místnosti (tj. v obývacím pokoji), kde každý musel předstoupit a vyjádřit se k novým barvám na kreslení. Způsob, jakým děti přistupovaly k tématům jako jsou firemní barvy, byl nejen roztomilý, ale i překvapivě seriózní. Tobík, i když nemluví ještě dokonale, se snažil přispět k diskusi vydáváním různých gestikulací, což přimělo všechny přítomné k záchvatu smíchu.
Co nám den přinesl?
Tento experiment byl více než jen zábavný. Ukázal nám, jak naše děti vidí náš svět a jak, i přes svůj malý věk, pochopí a napodobí naše denní rituály. A my dospělí? Uvědomili jsme si, jak náročné to může být být „malým šéfem“ i „školákem“.
Na závěr
Náš den výměny rolí byl plný nezapomenutelných momentů a smíchu. Je fascinující vidět, jak se naše malé děti snaží napodobit dospělé a zároveň nám připomenout, že každá role v našem životě má své kouzlo i výzvy. A nebojte, žádné dokumenty ani děti nebyly trvale poškozeny během tohoto experimentu!
Výměna rolí – zkušenosti
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem či zkušeností
