Kdybyste je potkali na ulici, pravděpodobně by vás nenapadlo, že se díváte na budoucí sériové vrahy. Jaroslav a Dana Stodolovi působili jako běžný pár – možná trochu uzavřený, ale nijak nápadný. Venkovské prostředí, jednoduché oblečení, klidné chování. V očích sousedů byli nenápadní lidé, kteří se snaží nějak vyjít s penězi a životem. Jenže právě za touto fasádou se skrýval příběh, který šokoval celou republiku.
Jejich zločiny byly výjimečně brutální, ale důležité je chápat, že nezačaly náhle. Vše začalo hluboko v minulosti – v dětství, které zformovalo jejich osobnosti. Psychologové i kriminologové se shodují: kombinace raného traumatu, chybějící empatie, manipulace a životního neúspěchu vytvořila ideální podhoubí pro explozi násilí.
Dětství plné bolesti a chaosu
Oba pachatelé vyrůstali v rodinných poměrech, které by většina lidí označila za toxické. V jejich dětství dominovalo násilí, strach, bezmoc a pocit neviditelnosti. V obou případech chyběly zdravé vzory chování, hranice i bezpečné zázemí.
Dana Stodolová (rozená Bábiková)
Pochází ze Slovenska. Její otec byl násilník, který své blízké pravidelně bil a psychicky týral. Dana od útlého věku utíkala do vlastního světa. Uzavírala se, často četla, ve škole se jí dařilo – možná i proto, že to bylo jediné místo, kde zažívala uznání a klid. Studovala gymnázium a měla výborný prospěch. Jenže v patnácti už toho měla dost. Utekla formou sňatku a o rok později už byla matkou. S manželem to neklapalo, rozvod byl rychlý.
Po prvním manželství se přesunula s matkou a sestrami do Česka. Zde se znovu vdala – tentokrát za Čecha – a odjela s ním do Kanady. Tam začala pracovat jako barová tanečnice. Tvrdila, že v této době byla znásilněna, což mělo zásadní vliv na její psychiku. V důsledku traumatu začala brát léky – nejprve jako úlevu, později jako závislost.
Druhé manželství skončilo a Dana se vrátila zpět do obce Slavošov, kde přebývala s matkou. Nezaměstnaná, traumatizovaná, ale stále schopná působit navenek mile.
Jaroslav Stodola
Narodil v obci Chabeřice. Vyrůstal v dysfunkční rodině, kde vládl tvrdý alkoholismus a fyzické tresty. Otec byl despotický a brutální, matka slabá a podřízená. Jaroslav měl tři bratry a sestru. Ve škole se mu nedařilo – nakonec byl přeřazen do zvláštní školy, ačkoli pozdější posudky nenasvědčují duševní poruše. Šlo spíše o zanedbanost, vliv prostředí a nedostatečnou podporu.
Po základní škole začal pracovat v obuvnické továrně. Ve svých 17 letech se po hádce popral s otcem a vyhodil ho skleněnými dveřmi. Otec ho následně vyhnal z domu. Jaroslav žil na ubytovnách, pil, pracoval jako dělník a brzy se začal dopouštět krádeží. Do dospělosti měl čtyři trestní záznamy, většinou za majetkovou trestnou činnost. Jeho sousedé ho popisovali jako klidného, ale s temnými sklony – mluvil o vyvolávání duchů, věřil na okultní jevy a pravidelně se opíjel. Denně dokázal vypít i třicet piv.
Jak se setkaly dvě porouchané duše
Poprvé se jejich cesty zkřížily v roce 1988 na vesnické zábavě. Dana si ale tehdy našla jiného partnera a s Jaroslavem kontakt nepokračoval. Osud je spojil znovu o deset let později – koncem 90. let – a tentokrát navždy. Jaroslav onemocněl (otrava krve) a v čekárně u lékaře narazil na Danu. Nabídla mu, že se může zotavit u ní doma. Přijal. Tak začal jejich vztah.
Oba pracovali v zemědělském družstvu. Dana však tvrdila, že byla propuštěna, a musela opustit ubytovnu. Následovala spirála problémů: nezaměstnanost, dluhy, neplacení nájmů. Jejich život se začal točit kolem jediného cíle – získat peníze. A jak se později ukázalo, byli ochotni pro to udělat cokoliv.
Podle znalců byla Dana v tomto vztahu jednoznačně dominantní. Ovládala Jaroslava nenápadně, ale důsledně. Uměla být něžná, ale i ostrá. Jaroslav byl zamilovaný, snadno ovlivnitelný. Dle svědectví některých známých to byla právě Dana, kdo určoval směr – a Jaroslav následoval. I když byl fyzicky silnější, mentálně byl v tomto vztahu tím slabším článkem.
Psychologové popsali Danu jako chladnou, bezcitnou, ale velmi inteligentní ženu. Věděla přesně, co dělá. Zneužívala důvěru, skrývala své skutečné pohnutky a uměla manipulovat. Jaroslav byl impulzivní, bez sebekontroly, ale schopný logického uvažování. Jednal s plným vědomím.
První krok ke zločinu: Když peníze nestačí
Vztah Stodolových nezačal násilně. První měsíce společného života byly podle svědků relativně poklidné. Problémy ale přicházely s penězi. Dana ztratila práci, Jaroslav dostal výpověď po krádeži vybavení z ubytovny. Žili ve skromných podmínkách a brzy se ocitli pod tlakem věřitelů.
Zatím šlo o zoufalství – ale brzy se změnilo v aktivní zločin. Dana přišla s návrhem: „Můžeme si vydělat jinak. Zkusíme okrádat důchodce.“ Argumentovala tím, že staří lidé často schovávají hotovost, a že je snadné je oklamat. Jaroslav zpočátku váhal. Ale Dana trvala na svém.
První skutky byly ještě bez krve – krádeže, pokusy o vloupání, získávání informací. Ale s rostoucí jistotou a frustrací se měnily i jejich metody. Dana si uvědomovala, že mrtvá oběť nepodá svědectví. A tak se rodil nový plán – vraždy.
Podle Jaroslava trvalo vždy několik dní, než podlehl. Popisoval to lakonicky: „Týden mě vždycky přemlouvala. Pomohl tomu i sex.“ Dana s ním hrála na city, vytvářela pocit sounáležitosti, nabízela fyzickou blízkost. Po psychologické stránce šlo o typický vzorec toxického vztahu: manipulativní žena a slabý muž ochotný pro ni udělat cokoliv.
Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀
Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!Temný soulad: Role, které si zvolili
Jakmile padla první oběť, nezastavili se. Dana plánovala, Jaroslav vykonával. Ona si zjišťovala informace o důchodcích, hrála role (například „oběť povodní“), navazovala kontakt. Jaroslav pak útočil, svazoval, mlátil. V několika případech se pokoušeli vraždy maskovat jako nehody – únik plynu, požár, sebevražda.
Byli sehraní. Nikdy se nehádali před činem, měli rozdělené úkoly. Měli i své rutiny – například Dana vždy připravila výmluvu, Jaroslav zajistil cestu úniku. Věděli, kdy jsou v obci sousedé pryč, kdy je oběť sama, kdy je možné zmizet bez svědků.
Později vyšlo najevo, že občas přespávali v domech obětí. Dana se dokázala i po vraždě vyspat vedle mrtvoly. Takový chlad je pro běžného člověka nepředstavitelný.
Závěr: Psychologie zla bez výčitek
Případ Stodolových je učebnicový příklad zločinné spoluzávislosti. Nešlo o jedince trpící šílenstvím – šlo o dvě chladné, emočně otupělé osobnosti, které si našly v sobě dokonalý odraz. Jeden konal, druhý řídil. Společně se stali nebezpečnou jednotkou.
Jejich příběh není jen o vraždách. Je o tom, jak absence empatie, špatné dětství, neřešené trauma a manipulace mohou vést ke krutostem, které si běžný člověk nedokáže ani představit.
Až později, ve výpovědích, Jaroslav prohlásil: „Stále ji miluju. Ale kdybych ji potkal venku, tak ji zabiju.“ Tato věta shrnuje podstatu jejich vztahu – láska, nenávist, závislost a násilí.
Pokračování v dalším díle: Chronologie vražd Stodolových: Krok za krokem
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
